Druhé sváteční derby
aneb Oustí proti Oustí již brzy v nové klubovně
O úvodní adventní neděli jsme si v této sezoně užili již druhé utkání hráčů čistě našeho ŠK. To první, o soutěž výš a ve slavnostní atmosféře (100 let od první partie ve Wildenschwertu), bylo vskutku velkolepé, ale i „béčkové“ derby céčka s déčkem mělo atmošku. Potěší vidět na jedné hromadě v DDM 16 šachistů a šachistek – to se v oddílovém přeboru, natož bleskové lize stát nemůže, o výroční členské schůzi ani nemluvě. Prostě když není nedělní bič…
Po třech kolech se naše družstva vyhřívala na špici KP2 – ostatně tuhle soutěž v posledních letech vyhrává jen mančaft od nás. Vedoucí céčko ještě neztratilo ani chlup, my v prvním kole v Horní Čermné jen remizovali, ale pak následovaly dvě drtičky 6,5 s Kunvaldem a svitavskou rezervou.
Koncept reportáže jsem samozřejmě na web nedával, neb vyzrazení soupisky rovná se zločinu málem hrdelnímu. Naopak jsme v týdnu před výkopem zahájili výzvědnou činnost na všech frontách, z náznaků se dalo usuzovat, že by soupeři/kamarádi/rivalové nemuseli být zdaleka kompletní. Pavel Holásek mluvil cosi o víkendové akci, na vejborschůzi hlesl Petr Mareš o dentistických trampotách syna Jendy, složitou situaci řeší taky Honza Smola, pro Soňu je z pochopitelných důvodů prioritou studium. Očekával jsem vepředu kluky Holáskovy a potom starou gardu, která to ale pořád má v ruce. U nás se s předstihem omluvil junior Petr (s ohledem na sobotní vytížení) a Tom, kterého, spolu s vozem Škoda Superb de luxe 4krát4 černé barvy, chceme využívat přednostně na venkovní utkání. Zbytek komplet, takže my v osmičce velmi silné – první tři, na poslední dvě spolehliví a bodově výkonní náhradníci Saša s Jožkou.
Anžto jsme jako domácí byli psáni my, vyrazili Pokynové v počtu dva kusy s předstihem, by nachystali zelenou hrací místnost. Snad už mohu prozradit, že šlo o jedno z posledních stěhování figurek a hodin, v roce 2026 bychom se měli uvelebit v nové klubovně s odpovídajícím zázemím.
A pravdu jsem měl tak napůl – Jenda zuby nepřekonal, Soňa školu taky ne, ani Vítek nesedl do vlaku z Holomóce, žel Pavel slezl z hor… což se pro vývoj zápasu ukázalo jako zásadní. Začali jsme na čas, k vidění řada generačních bitev. A bojovalo se na ústecké poměr srdnatě, před polednem bez nabídek remíz. Moc se mi nezdály první dvě, zato bílé na třetí a páté vypadaly k světu, postupně se lepšila pozice Ondrovi i Saše, Marian a Jožka od oka rovina. Takže na první dobrou někde okolo 4:4?
Po třech hodinách už se misky nakláněly pro céčko, na úvodní bod Vojty Holáska odpověděl ještě Matěj, jenže pak nám zhasl na první Vlasta a o nic lépe se nevedlo ani Hejdičovi s rutinérem Jardou Volfem. 1:3 už bylo bídné, navíc na osmičce se objevila jednotahová vidle a o prkno vedle nám nestačila čistá figura, ach ouvej. Jožka skutečně řachl, Saša jen půlila, což garantovalo hostům rozdílových 4,5. Po kontrolách už bojovali jen Pokyni. Marian rovnou věžovku postupně zlomil ve svůj prospěch, já jsem se snažil do soupeřovy pozice vlámat celou dobu, žel marně, což jsem uznal před 60. tahem.
3:5 zaslouženě, naše šance zůstaly nevyužity, soupeř potvrdil písmeno C a hlavně zkušenosti. Rozhodně se ale nedá říct, že bychom zápas nějak odchodili. Lídr KPII je nyní jasný – cílem bude první flek a podpoření áčka usilujícího o postup do 2. ligy. A my můžeme hrát aspoň bez nervů, dát maximální příležitost mladým…. a třeba i já se naučím konečně vyhrávat.
K partiím následující směsice postřehů, časem třeba i něco publikujeme:
Hrobař-Holásek Pavel 0:1 Vlastíkovi to poslední dobou jde, čekal jsem lítou bitvu, ale od začátku cosi scházelo. V sicilce s c3 může snad bílý nárokovat nějakou výhodu, ale po výměně dam těžko. Pavlovi nevadila absence rošády, vyvinul figury na aktivní pole a náš lídr pozici spíš lepil. Pak to někde přepálil, slabí pěsci popadali jak hrušky (což se v tomhle zahájení bílému často stává) a zbytek byla celkem nesložitá technika.
Holásek Vojtěch-Netušil 1:0 Geroj z posledního mistráku áčka v Lanškrouně hrál zdravotně indisponován, což se po zahájení projevilo. První tahy se mi ještě za Netíka líbily (podobné schéma jsem už taky hrál), ale pak nevyřešil krále v centru, Vojta pozici pohotově otevřel, king pořád vlál, figury nespolupracovaly, pak popadali floci dámského křídla, konec jsem neviděl. Ale od oka se to jevilo jako jednobrankovka.
Pokorný Jan-Mareš Petr 1/2 Klasická remízová nemoc mě pohltila i v této sezoně, nedotahování hezkých pozic. S Petrem jsem byl připraven na dlouhý boj, však jsme se už něco nahráli. Do zahájení jsem se (stejně jako v předchozích kolech) trefil, okolo 20. tahu odmítl remízu a jal se obléhat pasivní černou pozici s nulovou protihrou. Chtělo by to lepší čas, ale utahování šroubů vyžadovalo přesnost. Za už rozhodnutého stavu jsem viděl v propočtu riskantní řešení, do kterého bych s více minutami a v případě boje o vše šel… tady s pěti do konce druhé kontroly a bez nároku na zápasové body nemělo cenu to hrotit.
Volf-Hejda 1:0 Ondra by měl pochopit, že hraní hlavních variant není slabost, křivárny á la Youtube/Lichess na fundované soupeře nestačí. Tady jsem povytáhl obočí, když černý po e4 e6 (to jsem ještě slavil!) na d4 blicnul c5?!, po Jf3 (místo přetahu d5!) pohrdl přechodem do sicilky a hrál jakýsi pasivní paskvil. Jarda ho nevyvracel, měl „jen“ prostor a našeho juniora nechal celkem rozehrát. Pak ale přitvrdil v centru (e6!) a s postouplým flokem mlaďáka úplně roznesl, šejdy neměly nárok, bílému nevadil ani výrazně horší čas. Po osmdesátce další výkon par excelence, mimochodem Volfík nejradši obědvá právě mladé soupeře.
Kobr-Glembek 1:0 Matěj by měl časem atakovat hranici 1900, na střední určitě šance na progres je. Jeho výkon se mi stejně jako ve Svitavách líbil, s teoreticky erudovaným veteránem Grünfelda spíš vymýšlel, ale zcela správně. V tomhle zahájení vznikají dva typy koncovek: buď bílý prosazuje centrální floky, anebo černý a+b. Tady platil první případ, bílý oř převyšoval černého střelce, na konci z toho byla figura víc, pěšec před polem proměny a věčňáky se nekonaly. Moc hezký Matějův výkon, pochvala zuřivého reportéra!
Taslar-Pokorný Marian 0:1 Karel se v důchodu nebývale rozehrál, atakuje hranici 1800, kluk neměl snadnou úlohu. Ale Paulsena (kterého jsme omrkli v přípravě) postavil zdravěji než o den dříve za mládež, na rovném materiálu musel dávat pozor spíš bílý skrzeva černou dvojku střelců. Pak se měnilo a přecházelo do věžovky, která se mi nejdřív moc nezdála, objektivně rovnou pozici ale znásilnil bílý, Marian našel vtipný řešení a pluspěšce prosadil. Vždycky, když mám tendenci synovi něco vyčítat, si vzpomenu, že v sekundě na gymplu jsem s královskou hrou teprve začínal, kdežto Pokyn junior atakuje 1700, hraje pravidelně KPII, občas i KP… jednou by mohl být jedním z oddílových lídrů.
Dudlová-Švec 1/2 Pikantní souboj kapitána éčka a jeho nejlepší hráčky. Zahájení se mi za bílou tuze nelíbilo, klasické pinkání v italské. Jirka úplně přirozeně nastoupil na krále, ale místo zesilování hodně kavárensky obětoval figuru, Saša hrozby pokryla a měla dřevo navíc. Jenže místo bodu jsem najednou viděl jen dvě figury za věž s flokem a aktivitu soupeře, kterému stačilo (zejména na Jardovo naléhání) nabídnout vítěznou půlku. Jestli byla někde šance na zápasový obrat, pak jedině tady.
Kokula-Chmelař 1:0 Jožka se vyprofiloval jako stoprocentní válec za D i E, jenže dneska narazil v, pro nás, nejméně vhodný moment. S Filipem hráli v oboustranném porozumění Londýn – sranda je, že bílými i černými hrají prakticky totéž. Přišlo mi to jako rovina, věřil jsem v trpělivost našeho hráče, který ale naopak netrpělivě přehlédl jednoduchou vidli na dámu a věž. Obešel patro, jako by kiksu nemohl uvěřit. Soupeř ale příležitostí nepohrdl a materiální převahu dovedl do bodu… a naše naděje vyhasly zcela.
Šachový klub podporují:
