Ústecká mlha „B“

7. 1. 2026 Vítek Holásek Béčko, 3

V pátém kole nás přivítalo příjemné překvapení – máme novou klubovnu! Díky všem, kdo se angažovali v zařizování! Jistě, bude to chtít ještě trochu trpělivosti, než se plně zabydlí, ale až vyřešíme drobné neduhy, bude nám to hrát samo! Olej na hlavu si můžeme lít především za vrzající dveře – pardon, příště už to bude lepší. 😉

Pozvání tentokrát přijalo Pardubické družstvo 2222 Polabiny C, ratingově možná o fous silnější, ale pro náš dravý tým, velmi hratelný soupeř. Ze soupisky ale bylo jen těžko soudit, na koho se vlastně máme připravovat. Chyběl pan Mojžíš, naopak mě překvapil příjezd Lukáše Lihotského. Zbytek soupisky víceméně bez překvapení, ale když se vám celá tabulka posouvá o 2-3 hráče, příprava velmi snadno letí komínem.

První hodinu zápasu jsem byl dost optimistický, pak se to ale vše nějak zvrtlo, když na poslední prohrál Ondra v miniaturce. I na ostatních deskách jsme ztráceli – tuhle pěšce, tam zase kvalitu. Přesto jsme srdnatě bojovali – někde až do posledního dechu. Třeba Jirka soupeře zkoušel dlouhých 86 tahů, než uznal, že už nic kreativního nevymyslí.

Ale vzhůru k jednotlivým výkonům:

Mikyska Kamil (1967) – Lihotský Lukáš (2135)
Kamilovu partii jsem coby jeho soused viděl celou, až na ten kritický okamžik, kde se to vše zvrtlo. Proti Caro-Kannu postavil schéma pěkně – nedivil bych se, kdyby to v 15. tahu byla stále ještě teorie. Nejsem znalec, ale 13. Db5+ se mi velmi líbilo. Stejně naivní optimismus se ale zřejmě držel i našeho hostujícího hráče. Věžový manévr („rook lift“ – máme pro to přesnější pojem?) byl zřejmě přehnaný a po nešťastném uhnutí dámou byla bílá věž náhle chycena. Hrát bez kvality za pika by zřejmě v jiných pozicích šlo, černý ale zkušeně aktivizoval všechny figury, vyměnil ty správné a přelezl do vítězné koncovky. 0-1

Třasáková Adéla (1943) – Holásek Vít (1917)
U nás byla situace oproti první šachovnici zrcadlová – zahájení se mi nepovedlo, ale následně taktika vycházela v můj prospěch. V Benoni jsem neznal přesné nuance – že se výbuchu v centru (postup e5) nemusím v raných fázích bát jsem věděl – přesto jsem se ho zalekl a pasivním 8. Jb6 jsem si svázal dámské křídlo. Soupeřka pak krásným manévrem dostala svého jezdce až na d6 a dynamika partie se naklonila nebezpečně v její prospěch. Na počítač to nedělá žádný dojem, v centru jsem prý klidně mohl dobírat pěšcem a byla by to naopak bílá, koho polootevřené sloupce limitují. Já se raději rozhodl pro oběť kvality a mlhu se silnějším černopolákem. Adéla pak začala ředit figury v nevhodnou chvíli a v časovce (5 minut ve 30. tahu) mi vlezla do krásného zvedáku 30. Sd4+. Po mezišachu již výměny vycházely v můj prospěch a nastalou koncovku bych vyhrál. 0-1

Šmajzrová Veronika (1923) – Černý Jan (1944)
Verča na třetí také hrála proti Caro-Kannu, ale mnohem smířlivěji. Soupeři stačily nějaké výměnné varianty, kde na chvíli získal dominantní centrální pole pro jezdce. To ale nezužitkoval a po dvou a půl hodinách hráči podepsali smír. Verče nelze proti takto zkušenému soupeři nic vytknout (obzvlášť ne ve zkouškovém), vždyť nedávno měl ještě 2100. ½ – ½

Třasák Ondřej (1947) – Poslušný Martin (1862)
Naopak na čtvrté, tam se bojovalo velmi přísně. Králka s g3 vedla k brzskému nástupu bílých pěšců po dámském křídle. Soupeři ve vzájemném porozumění vyměnili oba fianchettované střelce, ale Martin na konci lajny ztratil pěšce. O dvacet tahů později přešli do jezdcové koncovky, kde už se materiál měl projevit. Martin ale myslel kreativně a vytvořil si kryté volné a+b, zatímco královské křídlo běžel chytat koněm. Počítač řve, že je bílý jasně vyhraný, ale lidsky (a navíc v časovce) úplně není kudy – zřejmě centralizovat krále a za zbylého volňáka klidně obětovat jezdce. Ondřej se raději rozhodl zopakovat pozici a po 66. přijal remízu. ½ – ½

Píše Jiří (1872) – Daněk Pavel (1858)
Dámský gambit se černý rozhodl vyvrátit Holandským stonewallem. Jirka si s ním poradil typovým postupem f3+e4 a ze zápletek vytřískal pěšce. V zápětí jej ale zase ztratil a alespoň se chystal tlačit volného izoláka. Rozhodl se ale neobratně a soupeř se s tempem zdvojil rychleji. Izolák tedy padl a následovalo 50 tahů čistého utrpení. Podaří se udržet V+J vs. V+S? Soupeři bohužel hrálo do karet ještě i postavení bílých pěšců, a tak pomalu a metodicky utahoval šrouby až… ale ne. 62.Jd8? Silnější bylo šachovat z boku, volného pika dobírat jezdcem a závody na královské křídlo stíhat nejen figurou, ale hlavně králem. Tahalo se sice až do 86. tahu, ale jezdec už nic nevyšejdil. Nejdelší partie dne, téměř pět a půl hodiny, ale marná snaha. 0-1

Törvenyi Roman (1931) – Mareš Petr (1912)
Na Petra je spoleh, že ví, co dělá. Proti anglické postavil tradiční boudu a klidně nechal stát otráveného pika na b7. Představoval jsem si nějaký protiúder v centru s vidinou velmi dynamické partie. Po naředění figur byla ale bílá kobyla rychlejší než dvojice střelců a ani ten nástup v centru už nestačil. Dva a posléze už tři pěšce dolů střelec neuběhá. 1-0

Svoboda Petr (1754) – Trojan Luboš (1921)
Souboj generací s věkovým rozdílem 71 let! A co více, vítězně pro našeho juniora.
Francii Petr hrát nechtěl a šel do výměnné. Tu ale postavil poctivě, podařilo se mu zdvojit na éčku a udržoval si drobné plus. Zkušený soupeř se ve střední hře zamotal do vlastních myšlenek a zatáhl špatným jezdcem. Jednoduchou taktikou z toho vyšel nejprve jeden pěšec, po chvíli i druhý. Do blesku jasná výhoda, jenže čas tikal jen Petrovi, který v zápletkách nevěřil vlastním očím a ztratil na soupeře celých půl hodiny. Některá rozhodnutí v koncovce pak možná byla příliš opatrná, přesto bez většího zaváhání. Dominantní výkon proti velmi zkušenému soupeři. Paráda! 1-0

Veselý Emanuel (1809) – Hejda Ondřej (1826)
Když nevíš, co proti c4, prostě postav boudu, rychle ukliď krále a čekej, který průlom v centru se bude hodit více. Ondra se rozhodl tlačit e5 a soupeř mu to nevyvracel. Pak to ale chtělo klidný přístup, dovyvinout figury a volit dlouhodobý plán. Ondra místo toho cítil krev a tunelové vidění zvítězilo. Ačkoliv zdánlivě získal kvalitu, bylo nutné zachovat chladnou hlavu a zase ji vrátit zpět (13. Sh6, Se5 14. Sxf8, Dxf8) – černému zůstane dvojice střelců a vyhlídka na drobné plus. Pokus vyřešit problémy další taktikou, se ale rychle vymstil a bílý ve 20. tahu dával mat. Miniaturka a věčná škoda, tady by se nám bod býval byl hodil.

Sečteno, podtrženo – tentokrát jsme nic nevymlžili. Prohra 3:5 nás může mrzet, ale při pohledu na průběh zápasu je fér říct, že jsme dostali po zásluze. Některé partie jsme si zkomplikovali sami, jinde chyběl klid v rozhodujících momentech, a u několika koncovek se prostě ukázala zkušenost soupeře.

I tak ale bylo na čem stavět. Bojovnost nechyběla, několik výkonů sneslo velmi přísné měřítko a Petr Svoboda ve své premiéře ukázal, že s ním můžeme do budoucna počítat. Béčko se prozatím drží ve středu tabulky, což při pohledu na los není vůbec samozřejmost.

Do zbytku sezóny nás čeká těžký kalibr – Chrudim, Chotěboř, Zaječice, Polička. Ale cíl zůstává stejný: hrát aktivně, sbírat zkušenosti a občas někoho nepříjemně překvapit. 😉

 

V reportáži nesmí chybět ani fotografie od Martina Dudly. Díky. 😉

Velké díky samozřejmě patří kapitanu Davidovi, který se zodpovědně ujal i rozhodcovské role.

A koukám, že mám v mobilu ještě momentky ze závěru. 

No a v poslední řadě nelze nezmínit odpolední rozbory s odborníky z Áčka, kteří si přivezli cennou výhru z Poličky. (Fotky nepokrytě kradu z tátovy reportáže. 😉 )

V Poličce nejdřív ztuha, pak vysoko V plném Dělňáku v lepší půlce