Obrat, ve který jsme už nedoufali

11. 1. 2026 Pavel Holásek Céčko, Trénink, 2

aneb V Čermné o postup
aneb Stará garda válí
aneb Dát 2 body fóra jako Fischer

ŠO Horní Čermná – ŠK Ústí nad Orlicí 3:5

Horní Čermné se letos daří, ztratila pouze remízu s naším déčkem a spolu s námi vládla tabulce, takže mohla i uvažovat o postupu do KPI. Má dlouholetou kontinuální tradici a začali jí dorůstat velmi nadějní junioři, takže to umístění nebude náhodné. Dalo se čekat, že utkání s námi pojme prestižně, takže by nebylo dobré zápas podcenit, o zápase mluvil týden předem málem i náš školník.

Jenže jedna věc jsou záměry a druhá věc reálná situace. Vojtovi se omluvil kdekdo, zejména vysokoškoláci Vítek a Soňa, ale i Karel, i někteří další náhradníci. Bylo nás sice dost (ještě jsme nemohli vzít Pavla Dolečka), ale kompletní sestava vypadá jinak. Aspoň po dlouhé době mohl nastoupit Honza Smola.

Cesta slibovala návrat do dětství (totiž těžko průjezdné okresky, jízda krokem apod.), ale nebylo to tak hrozné, navíc jel zrovna před námi vyhrnovač, hezky jsme se za ním seřadili.

Domácí opravdu neponechali nic náhodě a nastoupili v prvních osmi, takže jsem měl od začátku o výsledek silné obavy.

Jinak ovšem útulná hrací místnost s čajem a kávou, chválil jsem už vloni, akorát Jarda to má po schodech těžké.

A zle bylo, a to už od zahájení. Jirka s Bohoušem soutěžili, kdo pojme partii od prvních tahů katastrofálněji. Nám se žádná velká výhoda tak rychle nerýsovala.

A bylo hůř. Jirka dal figuru a mlžil, Petr Kříž zůstal bez kvality, Bohouš to dlouho nějak držel, ale na prahu koncovky dal figuru taky, Vojta byl bez pěšce a s velmi neurovnanou pozicí. Zbylé partie tak katastrofické nebyly, dobře vypadal Jarda, ale získat z toho aspoň čtyři body vypadalo zcela nereálně.

Zadní dvě desky jsme pak neudrželi, Jirka i Petr K. odešli bez bodu: 2:0 pro soupeře. Začal jsem si představovat nějaké výsledky typu 6:2, při větší dávce optimismu jen 5,5:2,5.

Ale potom nám pořádně zabrali oba osmdesátníci v týmu: Jarda sehrál útočnou partii na jednu bránu a Bohouš dokázal naprosto nemožné, koncovku bez figury nejen zachránil, on ji zcela otočil! 2:2

Někdy v té době přišla sprška nabídek remízy. Nejdřív ji přijal Petr Mareš, potom Vojta, sice měl svou oblíbenou pozici o pika míň, takže se mu nechtělo, ale co by pro družstvo neudělal. 3:3

Naopak Honza dostal svolení půlku přijmout, takže … hrál dál.

Já jsem se dočkal v koncovce soupeřovy hrubky a Honza ve věžovce tahal za delší konec, to už bylo dobré.

Honza pak vyhrál o fous dřív než já, 3:5 pro nás, to bylo akorát po kontrole, najednou bylo po zápase.

Takže fakt naprosto nečekaná výhra, průběh tomu absolutně neodpovídal, rozhodl zvrat, o který se postaral Bohouš.

1. Radim Pusztai – Pavel Holásek

Pokyn říkal, že v partii s ním byl soupeř připraven, ale po odbočení z běžné teorie ztratil spoustu času přemýšlením. Proto jsem odbočil už v prvním tahu (1. e4 Jc6) s tím, že budeme oba tvořit v neznámé pozici. Nějaký čas pak ztrácel, ale tolik zas ne. Nějak jsem vyrovnal a došel do jezdcové koncovky, kterou jsem chtěl hrát na výdrž. Povedlo se mi aspoň udělat nějakou asymetrii v podobě izoláka na e4 a soupeř pak ve snaze šetřit čas zahrál blundr, po kterém ztratil pěšce, centrum a v posledku celou pozici. 0:1

2. Vojtěch Holásek – Lukáš Cimprich

Sázkové kanceláře odmítly dát jakýkoliv kurs na to, že po dvaceti tazích bude mít Vojta hodinu třicet pět, zatímco jeho soupeř třicet vteřin; bylo zřejmé, že jinak tomu být ani nemůže. Již po čtvrtém tahu, kdy Vojta zahrál obvyklé královské fianchetto a rochádu, měl čas o půl hodiny lepší, v desátém tahu to bylo padesát minut. Jiné to ale bylo s pozicí. Vojta hrál jakéhosi Grünfelda nebo snad Schlechtera v útoku, docela tápal a pak i zbytečně chyboval. Výsledkem byla ztráta pěšce, rozbité dámské křídlo a dvojice střelců pro soupeře. Logicky tedy následovala fáze šejdění, kdy Vojta předstíral nějakou aktivitu nástupem g pěšce (již bez dam, maty nehrozily). Černý sice nebyl v nějaké extra časovce (do kontroly měl už jen sedm tahů, ne dvacet), ale raději nabídl remízu. Vzhledem k nedávné nemoci a časové spotřebě právem, ale s pěšcem navíc se to za nepříznivého vývoje zápasu musí zkoušet. 0,5:0,5

3. Tomáš Pecháček – Petr Mareš

Petr hrál svého Pirce, soupeř mu nechal iniciativu, tu Petr rozvíjel postupem h6, g5, Jh5-f4. Dokonce měl i lepší čas, v Čermné jsou skoro všichni kisnaři, zdá se. Bílý to ale potom nějak poměnil a při těžkých figurách zbyli nestejnopoláci, a s těmi mohl hledat výhodu jen bílý, opět vzhledem ke stavu zápasu i měl. To je asi citelný rozdíl mezi KPII a vyššími soutěžemi, tam se nabídnutá šance musí zkoušet. 0,5:0,5

4. Jaroslav Volf – Miroslav Kalousek

Jarda měl ze zahájení centrum (v sicilce dobíral na d4 pěšcem c3) a pustil se tahem f4 do nástupu na krále – a soupeř proti jeho plánu nic nevymyslel. Totální demolice, naše nejucelenější partie. 1:0

5. Martin Večeř - Bohumír Glembek

Začátek byl jak ze zlého snu: reagovat na vídeňskou s f4 tahem Jc6 a po chvíli uskakovat Jf6-g8, to fakt nejde. Přitom Bohouš tvrdil, jak má tu variantu obehranou. Nikdo by se nedivil, kdyby partie skončila miniaturkou, černý byl úplně bez vývinu. Na Bohouše bych nevsadil ani halíř, tím spíš, že sílu bílého znám. Ale ten několikrát zatápal a partie se po výměně dam skoro vyrovnala. Potom sice bílý získal figuru za dva pěšce, ale nebylo to tak snadné, jak jsem myslel, minimálně z lidského hlediska kompenzace byla. A bílému se to vyřešit nepovedlo, figurami zůstal bez hry, zato Bohoušovi se to hrálo snadno a pěšci slavně prošel. Rozhodující partie zápasu. 0:1

6. Jan Smola - Michal Merta

Ve výměnné slovanské s výměnou dam na b6 černý nevyrovnal, Honza na oslabeném dámském křídle pořád otravoval lehkýma figurama, ty se v drobných zápletkách postupně měnily. Až někdy kolem kontroly vznikla vyrovnaná věžovka, ale černý pak dopustil proniknutí áčka na sedmou řadu, to vázalo jeho figury do obrany a popadali mu pak jiní pěšci. 1:0

Tady po 49. a7 už to má černý těžké.

7. Josef Dušek - Jiří Švec

Jirka by se fakt měl kouknout na nějakou teorii, aspoň hlavní zásady zahájení. Vyvracet skotský gambit oslím uchem a ztrátou dalších temp pomocí poskakování dámy, to prostě nejde. Očekával jsem strašlivou miniaturku, záhy byla figura pryč, nakonec se ještě hrálo, celkem 27 tahů, lze aspoň říct "bojoval za družstvo". 1:0

8. Petr Kříž - Miroslav Cimprich

Pro Petra náročný debut se soupeřem, který přesahuje jeho sílu. Proti Paulsenovi kombinoval opatrnost (a3, Jd4-f3, Sd2, g3) s odvahou (0-0-0), což je velmi riskantní směsice. Soupeř dostal koně na d4, Petr za něj musel dát kvalitu, jenže tlak černého na dámském křídle mohl pokračovat i potom. Černý ale dopustil výměnu dam a dal pěšce, takže kompenzace za kvalitu být možná mohla, ale záhy nebyla, koncovka šla na jednu bránu. 0:1

K zápasu ještě dodejme, že Martin Večeř píše už nějakou dobu pěkné reportáže, byť zatím jen na facebook, tady je ta dnešní.

Naše déčko s mladými zvládlo Řetůvku, my přijeli akorát na konec zápasu, Moravská se trápí a dostala s Českou (viz reportáž Ivo Praxe), Žamberk se trápí a dostal v Lanškrouně, Svitavy dostaly hrozivou nakládačku s posledním Kunvaldem, derby blízkých obcí Letohrad - Nekoř vyznělo jasně pro domácí.

Tabulku vedeme s tříbodovým náskokem, na druhé místo poskočilo naše déčko.

Příště doma s Kunvaldem.

Fotky ze začátku zápasu:

Oustecký skoroprales v novém! O fous