Wijk III: pseudoaktivita vedoucí k oslabení
I dnes jsem vybral poučné partie, zase z jiného soudku.
Wijk II: dominantní figury v centru Bod, bída, boj: Béčko v Chrudimi
2 thoughts on “Wijk III: pseudoaktivita vedoucí k oslabení”
Napsat komentář
Šachový klub podporují:
Kisny na klasických hodinách byly hrůzostrašné. Sám jsem jich tolik nezažil, ale pověstné byly časovky u Petra Mareše a mám dojem, že i Honzy Švuba. Zlatě digitálky s příhozem…
Pokyn mě upozornil na úžasnou věc: Ivančuk měl na 40. tah vteřinu! Ještě že to byl zcela jasný tah, navíc krátký a ne na druhé straně od hodin 🙂
https://www.facebook.com/watch/?v=3006500762883459&rdid=FslorefSyMTYVFBD
Hraje se totiž tempem 120 minut na 40 tahů bez přídavku, teprve po 40. tahu se normálně přidá půlhodina a 30 s/tah.
Tohle jsme zažívali my starší hráči, často ještě na ručičkových hodinách. Hodně toho popisuje Veselý v Psychologickém průvodci. („Proč jste nedal ten mat na první řadě?“ „To by byl moc dlouhý tah.“) Hrůzostrašné kisny Reshevského nebo Smejkala byly pověstné. (Mládeži to nelze doporučit ani s přídavkem!)
Vzpomněl jsem si třeba na svou partii s Komárkem kdysi pradávno v Poličce, kdy on hrál řadu tahů na vteřinách, já měl asi dvacet minut – ale spadl jsem já, protože on mi blical a já se nedovedl přeorientovat na dva tři rychlé tahy.
Teď jsme o tom povídali cestou z Čermné, Bohouš vypravoval, jak kdesi v Náchodě on mohl dát jednotažec, soupeř mohl dát jednotažec, neviděli to ani jeden.