Wijk V: zárodky prohry
V řecké antice opakovaně nacházíme cosi jako myšlení zárodků, embryologickou metaforu pro počátky dění ve světě, napadá mě např. působení živlů nebo Justinova semena logu. Zároveň máme z antiky pojem Achillova pata. A moderní teorie deterministického chaosu mluví o malých změnách na počátku, z nichž povstávají dalekosáhlé důsledky později. Z malého mráčku může vyrůst silná bouře.
Dnešní příklady (snad s výjimkou partie Roebers, to byla prostě bitva s otevřeným hledím), mají cosi společného: z nenápadných prvků pozice se skoro z ničeho nic staly zásadní faktory, které vedly k rychlému zhroucení zdánlivě vyrovnaných partií.
Wijk IV: pozičně na statické faktory Wijk VI: ten jeden nenapravitelný tah
Šachový klub podporují:
