Černá hodina

2. 2. 2026 Vítek Holásek Béčko, 5

K domácímu zápasu jsme se poprvé sešli v základu! (Vlastně kromě Jendy, který stále řeší zdravotní potíže. Matěj je ale dlouhodobým členem družstva čili tento jemný rétorický posun ničemu nevadí.) Výjimečně se ještě hrálo v prostorách DDM, neb nám klubovnu usurpovalo skoro-ligové Áčko. Jelikož ale vyhráli, nelze se na ně zlobit. Nakonec, Zelená místnost většině hráčů vyhovuje, letos tam tratím hlavně já.

Zahrát si k nám přijelo družstvo Rapid z Pardubic, kterému se letošní sezóna nevydařila. Ratingově jsou ale jasnými favority a dalo se čekat, že právě na nás se sejdou. (Na koho taky jiného, že…) Před dvěma lety jsme u nich v nové omlazené sestavě urvali těsnou výhru, vloni nám to však s gustem oplatili. Kromě osobní cti se ale hraje také o udržení. Blíží se jaro a bodové kalkulace jsou žádoucí. Nám by se hodila ještě jedna zápasová výhra, Rapid potřeboval zabrat ještě více. Drama bylo žádoucí a drama se konalo, i když není úplně jasné, komu jej vyčítat.

Až po dvou hodinách se začaly objevovat první vlaštovky nerovnováhy; co by na to řekli v Pralese? Adam držel lepší rovinu, Kamil připravoval drtivý útok, já měl pika víc… Zkrátka vypadalo to, že předek udržíme a případné pády nebudou tolik bolet. Já však záhy připustil protihru, Kamil v útoku obětoval kvalitu, Verča se ocitla uprostřed divočiny a Martin připustil dominantní pěšcový řetěz přes polovinu šachovnice. Pace yourselves, tohle ještě dáme!

A body se postupně sbíraly: jenže za stavu 3:2 stály už jen tři partie a všechny byly prohrané. Nevyspalého studenta proto po časovce nenapadlo nic lepšího nežli se nesmířit s remízou, ale hledat výhru. V ostré koncovce jsem spočítal geniální variantu…

… a soupeř mi ji dvojtahově vyvrátil. Elementární taktika se po čtyřech hodinách hledá špatně, obzvlášť pokud tak elementární není. Černá hodina udeřila. Kdybych se přitom přeorientoval, remíza už by nám byla stačila – Kamil totiž mezitím přesvědčil soupeře, že S+p x V na udržení partie stačí.

3,5:4,5 bolí o to víc, že jsme hráli na domácí půdě a konečně jsme se zvládli sejít. Jen zvony ví, co bude dál.

1) Lorenc Adam (2016) – Sýkora Josef (1953)

V družstvu B má první deska již tradičně jednoduchý úkol: neprohrát a zahrát si zajímavou partii. Adam je útočník, ale proti stylu pana Sýkory to na nic převratného nestačilo. Nevím, jestli se v Caro-kannu bělopolák staví úplně na e2, ale myšlenkou zřejmě byla neutralizace bělopoláka černého. Po výměnách se mi to za Adama líbilo více, ale je otázka, kudy kam. Černý má typového dvojpika a chybí mu centrum. Černý ale ty zjevné hrozby drží a lidsky z toho vychází jen nějaké +0,5. Takové pozice tahají na výhru jen děti a Magnus. Korektní půlka nám stačí. ½

2) Veselý Tomáš (1968) – Mikyska Kamil (1974)

Kamil si proti Anglické připravil prostý vývin figur, který kupodivu stačí na klidné -1. Nenašel však nejkorektnější zesilování tlaku a raději bílou pozici odbouchl obětí Sxf2. S tempem dostal jezdce až na e3 a my se radovali, že z útoku něco vytříská. Zafungovala ale výmluva Sa3 se ziskem kvality. A co víc, černý už nemá čas na další intervence. Zbytek partie je manévrování s nerovnováhou V x J+p. Náš hrdina však ví, že dvě hodiny nejsou žádná míra a partii si poctivě odseděl. Ve správný čas pak zkusil nabídnout remízu a soupeř se rozhodl koncovku nelámat přes koleno. Černé figury by ještě mohly být otravné, přesto by to měl být bílý, kdo dalších dvacet tahů může otravovat. Tak děkujeme. ½

3) Holásek Vít (1932) – Macek Ondřej (1992)

Já si odnáším titul troglodyt sezóny. Ze zahájení jsem dostal přesně co jsem potřeboval, soupeř mi vlezl do známé pasti a musel odevzdat pěšce. Pálil kvanta času a marně se chytal stébla. Záhy jsem však nedopočítal variantu a rozhodl se pro špatné pořadí tahů. Černá dvojice střelců rázem ožila a za kratší konec jsem začal tahat já. Komp hlásí nezúčastněné nula, nula, nic, ale mně nervy tekly řádně. Po časovce jsem se vylízal z nejhoršího a měl jsem přistoupit na opakování tahů. Nebyl bych to ale já, abych v koncovce bez pika nehledal „něco víc“. Co se stalo po 50.Ke7?? můžete dopočítat v komentářích. 0-1 a odnáším si jen smutek a žal.

4) Soukup Štěpán (1991) – Šmajzrová Veronika (1924)

Koncepce Skandinávské vůbec nechápu, ale zjevně to funguje. Verča si prostě postavila šablonu a absenci centra kontrovala dominancí po diagonále a8-h1. Otevření e sloupce ale bohužel bylo předčasné, neboť bílému umožnilo postup d5. Zcela typové rozříznutí desky na dvě poloviny pak svědčilo jedině bílému, který rozpoutal peklo proti nebohému králi. Aneb když jedna strategická chyba rozhodne celou partii. 1-0

5) Poslušný Martin (1862) – Prokop Matěj (1948)

Martin si opět urval rekord nejdelší partie dne. Časově i počtem tahů. Proti (bývalému?) talentovi to bohužel nestačilo. Pěkná králka, kde se černý za cenu postupu f5 zbytečně vrací figurkama dozadu. Po zahájení vznikla bizarní pěšcová struktura s řetězci a2-d5 vs. h7-e4. Bílý tam ale zaváhal a přehlédl klíčového pika na d5. Ono by to možná ještě nevadilo, ale bělopolák byl chudák chycený v kleci a nástup pěšců tak ničemu nepomohl. Soupeř si pohlídal všechny hrozby a koncovka už byla rutina. 0-1

6) Fiala Jan (1785) – Píše Jiří (1866)

Přijatý dámský gambit s netradiční koncepcí na obou stranách. Bílý zamíchal plány a černý se rozhodl pro rychlé pěšce na dámském křídle. Získaný prostor mu umožnil lehký náskok ve vývinu. Centrální e5 nejprve posloužilo jako kotva pro střelce, posléze i pro dámu. Někde po cestě Jirka získal i pěšce. Dámskou koncovku ale (nejspíš?) nechtěl počítat a vypustil soupeře do zdánlivě rovné koncovky. Střelec byl ale i zde dominantní figurou a Jirka si vše pohlídal. Ukázkový výkon. 0-1

 

7) Mareš Petr (1907) – Seidl Zdeněk (1865)

A druhým drakem zápasu je Petr, který nedal soupeři ani čuchnout k protihře. V klasickém Rétim nejprve přišlo zdvojení 12. Jxe6 fxe6 a posléze hned typový průlom f4. Černý jen těžko hledal jediné rozumné políčko pro figurky, zatímco Petr zcela ukázkově naskládal všechny figurky do centra. Posuďte sami: následovala už jen rychlá smrt. 1-0

8) Svítil Radek (1854) – Kobr Matěj (1848)

Hlavní varianta Francouzské se dodnes hraje i na nejvyšší úrovni. Po nějakých výměnách vznikla klasická pozice s blokádou na d4. Naopak Matějův jezdec stál na c5 trochu podivně – na c4 by se mu líbilo víc. Ztracená tempa černému nevadila ani po výšlapu bílého krále až na a5. Finální koncovku bych asi ještě chvilku zkoušel za oba, ale ono asi není kudy. Korektní partie, korektní půl. ½

Jak se tak poslouchám, ve všech klíčových partiích rozhodlo jedno zaváhání a pak už se to vezlo. Pozitivní ale je, že nás to úplně nemusí bolet. Sbíráme zkušenosti a „Céčko“ nás kdyžtak podrží. Škoda jen, že se všechny chyby sešly zrovna dnes. Na skóre jsme ale v tabulce stále sedmí (bodově osmí) a ani dalších kol se nebojíme. The quest of underdogs is to surprise. 😉

(Fotky asi tentokrát žádné nemám, ale vy nás stejně všechny znáte.)

Ve víru taktiky (a nebyl to Wijk) Wijk XIII: pěšáci, vpřed! (… a byl to Wijk)