Festival lidové tvořivosti

22. 2. 2026 Pavel Holásek Céčko, 3

ŠK Ústí nad Orlicí C – TJ Slovan Moravská Třebová 5:3

Další kolo doma, Moravská je zkušený tým, ale letos jim to zoufale nejde. My jsme porazili Svitavy 8:0. Svitavy porazily Moravskou 7:1. Z toho logicky vyplývá, že … z toho logicky nevyplývá vůbec nic, protože každý zápas je jiný a minulé zásluhy nic nezaručují.

Sestava se tentokrát Vojtovi tvořila snadněji, protože se po letech vynořil Jenda Mareš (a teď už bude hrát furt), což s tradičním základem skoro stačilo, sehnat jediného náhradníka Pavla Dolečka nebyl problém.

Hosté nastupují pořád obdobně (mít tým, kde hráči chtějí pravidelně hrát, je určitě výhoda), i když dnes jim dva tři hráči oproti ideálu spíš chyběli.

Prakticky z výkopu jsme skoro vedli 1:0, když Jardův soupeř vytvořil hrubku již v šestém (!) tahu. Pak ale tradičně následovala fáze, kdy se do sebe soupeři zakousnou a nikde není nic jisté.

Byl to pak až Vojta, kdo bodoval doopravdy po přehlédnutí soupeře, na hodinách měl 1:23, bylo to ovšem tak ve čtvrt na dvanáct. 1:0

Petr pak konzultoval nabídnutou remízu, obhlížel desky a přijal. 1,5:0,5

To už jsem si říkal, že to půjde. Vrásky nám sice dělal Karel (bez figury), ale s figurou hrál Jarda, tři spojené pěšce měl Bohouš, kvalitu a jasně vyhranou pozici Pavel. Já a Jenda jsme prohrát neměli.

Jenže co se to dělo? Jarda to zadrbal a bez konzultace s kapitánem se rozhodl, že to dřít nebude. 2:1

Přesnou chronologii potom nevím, ale asi přišla korektní půlka u Jendy. 2,5:1,5

U Pavla se děly věci, nepochopil jsem jak, ale bílý bez kvality a pěšce prošel do dámy. Pavel měl sice pěšce na druhé řadě, jenže to bylo géčko. Soupeř se však revanšoval a dopustil, aby si i černý postavil dámu, sinusoida, fakt. Díky za půlku. 3:2

Dobré bylo, že Karel mezitím solidně mlžil a získal více než kompenzaci.

V pohodě dokráčel k výhře Bohouš, 4:2.

Karel mohl pak i vyhrát, ale díky aspoň za vítěznou půlku. 4,5:2,5.

Já jsem proto mohl hrát koncovku riskantněji než za nejasného stavu, ale to jsem neměl dělat, byl jsem totálně řachlý, a soupeř mě osvobodil ve chvíli, kdy jsem chtěl za dva tahy vzdávat. 5:3

Opravdu, koukat na online muselo být utrpení (nebo zábava?) a přehled toho, co kdo zmastil, by vydal na kroniku.

Na jedničce jsem totálně podcenil koncovku, soupeř ji zase zazdil, když místo proměny pěšce bral zcela nedůležité áčko úplně mimo bojiště.

Na trojce hostující hráč nechal stát figuru, teda nejdřív ještě tvořil Vojta, i když hranici minus 2 nepřekročil.

Na pětce opět host zůstal ze zahájení bez figury, ale Jarda ho trestuhodně vypustil.

Na šestce dal soupeř Bohoušovi dvojtahově střelce, Bohouš se revanšoval, i když dva pěšci mu zůstali.

Na sedmičce Karlovi hrozilo chycení dámy, takže musel dát figuru a soupeř ho mohl přejet útokem. Místo toho soupeř nechal hrát Karla, ten ovládl hru, z minus 10 to dotáhl na plus 6 a dal to za půl.

No a o osmičce už jsem psal, ani jeden z hráčů nechtěl výhru.

Vlastně jen u obou Marešů se „po dobu mé služby nic zvláštního nestalo“.

Kdo ví, čím to je. Už je ta zima dlouhá? Hlásí se jarní únava? Nebo tak hrajeme pořád? Už jsem si na ten prales zvykl, to bych neměl. Materiálu mám na deset kroužků (silvestrovských).

1. Pavel Holásek – Pavel Grepl

KID v útoku, symetrie s otevřeným d sloupcem, partie několika rušných fází, kde jsme se porůznu přetahovali o iniciativu. Můj plán s g4 a Jg3 se ukázal jako pochybný a v důsledku ztrácel pěšce. Toho jsem pak dobyl zpátky, ale za cenu soupeřovy aktivity. Tu jsem zase utlumil a šel jsem si do asymetrické koncovky, kde jsem předpokládal, že při hře na obou křídlech bude můj střelec lepší než soupeřův jezdec. Unáhlil jsem se ale s centralizací krále, soupeř jednoduše šlapal géčkem a háčkem, já musel králem zase zpátky, a pozice pak stála tak hloupě, že můj střelec nic nechytal, zatímco soupeřův jezdec držel mého volňáka, omezoval střelce, zabraňoval postupu pěšců dámského křídla, a ještě se dostal s rozhodující silou do blízkosti svých postuplých pěšáků. Jenže … soupeř pak spáchal strašlivé pikožroutství, místo na f3 s nezadržitelným g1D došel koněm na a3 a pak už to byla remis, oba jsme se drželi za volné pěšce, dál to nešlo. Druhý týden po sobě nejdelší partie a opět únik hrobníkovi z lopaty. 0,5:0,5

2. Zdeněk Sojma – Jan Mareš

Ondra Hejda má parťáka, španělka s rychlým f5. Bílý se o vyvrácení nesnažil, jenom zabraňoval černému v rochádě (střelcem z c4), oba se rozmotávali dost pomalu. Partie krátká na tahy, ale dlouhá časově, dost toho zůstalo za kulisami. Jenda mohl hrát dál, ale s chybějící praxí to mohlo být riziko. 0,5:0,5

3. Vojtěch Holásek – Daniel Polák

Vojta hrál kdovíco, snad Colleho systém s b3, černý králku. Černý pak správně nastoupil d6-d5 a Vojta situaci v centru neřešil dobře, po e3-e4 vznikaly komplikace, po nichž měl stát hůř. Jenže soupeř mu nechal stát koně. 1:0

4. Andrij Meleško – Petr Mareš

Pirce s f4 Petr aktivní hrou zneutralizoval a po zahájení nestál hůř, vzít půlku ve čtrnáctém tahu je věc vkusu (a fyzické kondice a zápasového stavu apod.). 0,5:0,5

5. Jaroslav Volf – František Šmíd

Ve skotském gambitu (či hře dvou jezdců) spáchal černý chybu jako z žáčků – neuhnul koněm z f6, kterho napadal pe5, ale dal si Sb4+, takže po c3 měl napadené dvě figury najednou. Jarda mohl všechno: pokračovat v útoku s figurou navíc, jít do krásné koncovky … vybral si tu koncovku, ale hrál ji pasivně, jeho jezdci naráželi do soupeřových pěšců, nebylo to už snadné, ale to se prostě za remízu dávat nemá. 0,5:0,5

6. Alois Dvořáček – Bohumír Glembek

To byl asi ve výsledku nějaký Schlechter, kde měl mít bílý více ze hry, ale nechal hrát spíš Bohouše a na jeho aktivitu reagoval hrubicí, která ho měla stát figuru. Bohouš se ale místo ústupu střelcem zaběhl a nechal si ho hned chytit, byť za dva pěšce. Naštěstí to stačilo, na dámském křídle to byli tři spojení volňáci, bílý je nedokázal zablokovat, pěšci začali šlapat, a po další taktické přestřelce zbyl Bohoušovi střelec navíc. 0:1

7. Karel Taslar – Tadeáš Palášek

Evansův gambit, to jsem měl radost, otázkou pouze bylo, jestli v klidné manévrovací hře má bílý za pěšáka kompenzaci. Pak ji i měl, černý to hrál při zdi, jenže bílý zvolil velmi nepovedené řešení: jednak si rozbil královské křídlo, jednak si šel sebrat dámou pěšce na dámském. Kvůli zaběhnuté dámě musil dát figuru a mohl dostat v několika tazích. Černý však potom jen zalézal a Karel v zoufalé snaze o zvrat šejdil vším, co mu ještě zbylo. Dostal z toho v koncovce několik pěšců a velesilnou věž na sedmé řadě, a před finální pozicí to byl on, kdo mohl hledat studiové postupy a proměny svých volných pěšců. Remíza byla střízlivým završením dramatického představení. 0,5:0,5

8. Adam Novák – Pavel Doleček

Ponzianiho hra se tak často nevidí. Oba hráči ve vzájemném srozumění měnili a měnili, až se málem provyměňovali do holých králů … Bílý pak ale přehlédl odtah, což ho stálo kvalitu, a v boji J x V ztratil ještě pěšce. Věž je v takových pozicích, kde se hraje na obou křídlech, mnohem silnější, tam už jsem v duchu zapsal bod. („Já ne,“ reagoval lakonicky Vojta.) Jenže když má soupeř jezdce, lze si vlézt do vidlí, a to ještě tak, že soupeři vzniklo volné áčko a to prošlo. Vyhranou koncovku D x p ovšem bílý vyhrát neuměl (já ji měl před týdnem). 0,5:0,5

Sečteno, podtrženo, předvedli jsme zápas hrůzy, takže suverénně vedeme tabulku již s pětibodovým náskokem, Čermná totiž ztratila půlkou v Žamberku. Naše déčko z toho ovšem těžit nemůže, protože i ono remizovalo v Lanškrouně. Na druhé místo jde Letohrad po vysoké výhře nad Českou Třebovou. Svitavy B udržely Nekoř na posledním místě, Řetůvka Kunvald na předposledním.

Příště (až za tři týdny, protože Kouty) hrajeme opět doma, máme Nekoř, tedy duel prvního s posledním, víc už to snad patlat nemůžeme.