Už se to stalo

15. 3. 2026 Pavel Holásek Céčko, Trénink, 3

ŠK Ústí nad Orlicí C – TJ Sokol Nekoř 4:4

Po pauze, která v soutěžích nastala kvůli MČR mládeže a juniorů, přišlo předposlední kolo KPII, opět doma, souboj prvního s posledním, přijela k nám Nekoř. S nimi jsem ještě nehrál, škoda, že jsem se nemohl podívat k nim, už jsem zde víckrát chválil podhorské venkovské kluby a jejich hrací místnosti.

Nekořští výborně pracují s mládeží, v některých kategoriích nás předčí, některé mladé přivezli i dnes.

Vojta to neměl s přípravou kádru těžké, po nějaké době se ukázala Soňa, brzy potvrdil účast Petr, šlo jen o to, kdo z méně ochotných náhradníků mohl dostat volno.

Hosté přijeli se sestavou poněkud odevzdanou, i když podobně hráli i dřív, z první pětice hrál jediný, moje příprava na Lukáše Bouchala nebyla třeba. Jasně, že jsme byli favority.

Minule si v áčku pochvaloval Martin, jaká je pohoda vyhrát ani ne za hodinu. Tentokrát se to povedlo mně, stál jsem na výhru už po zahájení a klidně to mohla být superminiaturka. 1:0

V tu chvíli se rýsovaly nerovnováhy i jinde, a bohužel ne vždy pro nás.

Srovnáno bylo záhy, když dohrál Jirka Švec, i když tahů udělali víc než dvakrát tolik. 1:1

A bylo hůř, když za ním prohrál i Matyáš. 1:2

Na podobný handicap (0:2 vzadu) jsme letos zvyklí, nebylo tomu jinak s Letohradem, v Čermné ani s Kunvaldem, a minulé utkání s Moravskou ukázalo, jaké zoufalosti se mohou na deskách objevit. Pořád jsem věřil, že to bude dobré, útočil Jarda i Soňa, zárukou bodů je Vojta. Petr měl divočinu, kterou jsem radši nehodnotil, hůř stál jen Bohouš.

Bohužel bylo hůř, za chvíli prohrál ještě Petr, pořád v miniaturce. 1:3, to už bylo trochu moc.

Potom přišly ty očekávané body, chvíli po sobě Jarda (taky miniaturka) a Soňa. 3:3

To bylo někdy o půl dvanácté, to už není ani KPII, ale spíš KS. 

Bohouš potom bojoval v koncovce celkem dlouho, ale za ztracenou věc, jedinou šanci nevyužil. 3:4

Zbýval Vojta, který se s nutností vyhrát vypořádal se ctí, soupeře zvládl útokem, někdy po jedné bylo hotovo. 4:4

1. Pavel Holásek – David Beneš

Soupeře, cca Vojtova vrstevníka, jsem z mládeže neznal, možná jeden z těch, co se objevili v covidových letech (?). Nastupoval zjevně s respektem, ve výměnné slovanské mi dovolil dobrat na b7, z vazby se vymanil jen za cenu kvality a prekérního krále. Mat jsem nenašel, ale materiál jsem pobral. 1:0

2. Michal Knízner - Vojtěch Holásek

Bílými hrál obávaný soupeř našich juniorů (věkově jako Křížek, Růžička apod.). Vojta na něj vybalil Hrocha, bílý stál ze zahájení lépe, ale postupně ztratil iniciativu a spíš bránil. Vojta vyměnil jezdce za černopoláka, který chránil slabiny v táboře bílého, všechny figury dal na královské křídlo (dámu na háčko, věže na efko, aktivního koně) a prorazil obětí na g2. 0:1

3. Petr Mareš - Ondřej Kubíček

Králka v útoku byla spíš v obraně, Petr si na sebe dobrovolně otevřel háčko a postupem f4 si oslabil pole e3. V ostré pozici pak nastřídačku chybovali oba, ale Petr víc, nenašel Sh3 s výhrou (chycení Vh2, vazba Jg4 ke Kc8), naopak potom přehlédl oběť Vh1+, což byl dvojtažec. Obecně jsem dnes pozoroval, že na tom s taktikou nejsme valně. 0:1

4. Radim Černohous - Soňa Leksová

Soňa hrála jakousi modernu nebývale jednoduše a zdravě, zatímco většinou krkolomně převaluje figury při nedokončeném vývinu, tady přesně dělala tahy, co do pozice patřily, a soupeř proti tomu nic nenašel, rochnul si pod útok a záhy dohrál. 0:1

5. Jaroslav Volf - Vladimír Šípek

Nekořský trenér to nehrál proti skoťáku moc principiálně, ztrácel čas a vyvíjel figury pasivně. Jarda záhy získal figuru a soupeře pak dorazil. 1:0

6. Ladislav Marek - Bohumír Glembek

Klidná italská s přehlídkou oslích uší, až oči bolely. Bohouš pak vyměnil dámy a chystal si koncovku se hrou na soupeřovy slabiny, ale podcenil skoky koně v centru, které měly vést ke ztrátě pěšce. Když si ho soupeř nedobral tak, odevzdal mu ho potom Bohouš jinak, po hazardním f6-f5. Koncovku (věže a lehké figury) si pak protrpěl, přesto mohl soupeřovy zbrklosti využít v jednu chvíli k zisku figury, kolem šance však přešel. 1:0

7. Jiří Švec - Tomáš Knízner

Mladší z Kníznerů, věkem ještě v žákovských kategoriích. Jirka hraje strašlivě zamotané šachy, kde si vytvoří náročné taktické úkoly, a ty pak nevyřeší. Tady to ze zahájení (zeď b4-c5-d4-e5, kterou černý boural), dopadlo ještě dobře, ale pak si včas nerochnul, poztrácel na dámském křídle pěšce a pokoušel se o protiútok na královském. V jednu chvíli tam byl i věčňák, ale když se dým nad bojištěm rozptýlil, chyběla věž a mat dostal bílý král. Na to, jak náročná partie to byla, ji hráči téměř odblicali. 0:1

8. Ondřej Šípek - Matyáš Rybka

Ondra je mladší a menší, ale šachy hraje déle než Matyáš. Čtyřjezdcovka znamenala popotahování a občasné výměny, to jsou takové šachy bez fantazie. Celkem kolem rovnováhy, ale pak dal na prahu věžovky Matyáš pěšce a i další měl slabé. Snažil se ještě o protihru, ale doplatil na příliš odvážného krále, mat můžete dostat i v koncovce. Nicméně pro Matyáše další dlouhá partie se zápisem, je třeba vytrvat. 1:0

Uvědomil jsem si jednu věc: tohle družstvo (až na čestné výjimky typu Soňa) hraje ze zkušenosti, z podstaty, bez snahy na sobě pracovat. Materiálu na téma typické chyby tu jde posbírat spousta, ale my je příště budeme dělat zas a zas.

Přesto kolo před koncem vedeme tabulku, byť už jen o tři body, samozřejmě při případné prohře by ani skóre nebylo valné. Déčko zvládlo Moravskou, Letohrad Lanškroun, Čermná Českou, takže jsou ve hře. Výhry veze i Žamberk z Kunvaldu a Řetůvka ze Svitav.

Za dva týdny jedeme do Řetůvky, déčko čeká významný zápas s Letohradem, Čermná to má přes kopec do Lanškrouna.

 

 

Dominance černých Řetůvka veleúspešná ve Svitavách