Bitva základních sestav

22. 3. 2026 Pavel Holásek Áčko, 2

2222 ŠK Polabiny C – ŠK Ústí nad Orlicí A 2,5:5,5

Soutěž jde do finiše, dnešní předposlední kolo bylo důležité (zatímco všechna předchozí kola taky). Do Polabin bylo třeba jet v silné sestavě – a hle, ze základu se nikdo neomluvil, nastoupili tedy nejvíc přední hráči soupisky, kteří mohli. Dovolili jsme si dokonce luxus nechat doma hráče 2000+ s pěknými statistikami (totiž Vojtu).

Do Polabin jsme dojeli jedním velkým autem, které na různých místech kraje sbíralo i hosty, Kuba a Vašek se dopravovali sólo. V Rosignanu, kde jsme už ledacos odehráli, jsme byli vzorně první, domácí si mohli přispat.

Rozhodně však nezaspali při skládání sestavy, i oni nasadili úplný základ (ovšem již bez zesnulého Jiřího Hostinského), takhle silní ještě letos nenastoupili. Favority jsme byli, ale ne zas tak úplnými.

Kde jsou ty časy, co Polabiny vládly krajskému mládežnickému šachu. Nostalgicky by mě zajímalo, kam se kdo poděl, kdo z těch dob ještě hraje. Někteří mladí známí se ale v sestavě objevili i dnes, mládí a zkušenost měli namixované zhruba v poměru 4:4.

Jako obvykle by se slušelo napsat, že dlouho nebylo jasné vůbec nic. To by celkem platilo, akorát já jsem stál s kvalitou navíc na výhru už po několika minutách.

Jinak ale úporný zápas, ve kterém jsme nepostupovali po celých bodech, ale krůček po krůčku po půlkách. Tu první zaznamenal v rané střední hře Karel. 0,5:0,5

Druhou po 30. tahu opakováním pozice Vlasta, to byl spíš zisk. 1:1

Pak jsem konečně dotáhl výhodu k výhře já. 1:2

A zase po půlkách. Tu třetí přidal Marek, Lihotského z rovné pozice lámat nechtěl. 1,5:2,5

A čtvrtou Kuba, dtto s Řezníčkem. 2:3

Vypadalo to, že to bez rizika zvládnem, Honza měl koncovku mírně horší, Martin mírně lepší. Klíčovou se stala Vaškova partie s Adélou Třasákovou, soupeřka hrála řadu tahů na praporu a pozice byla plná taktiky. Vašek tahal za delší konec, ale bylo možné se splést.

Pak se ale zápas definitivně zlomil právě tady, bílá zůstala v zápletkách bez figury a ještě před kontrolou se vzdala, Vašek rozhodl. 2:4

Martin pak mohl v klidu dát partii za půl, ale než to stihl udělat, Daněk pěšcovku zazdil. 2:5

A abychom odjeli bez prohry, nakonec i Honza věžovku s panem Mojžíšem udržel. 2,5:5,5

Ve tři čtvrtě na dvě bylo po zápase, to jsem teda nečekal, zrovna, když jsem se chystal v klidu poobědvat …

1. Jaroslav Mojžíš – Jan Horák

Souboj generací. Hrálo se dvojné fianchetto s d4, to tam hrajou skoro všichni, ale pojmenovat to neumím. Teda fianchetto to úplně nebylo, bílý vyvinul černopoláka až na a3. Černý si s tím úplně nevěděl rady a v různých fázích partie ne a ne vyrovnat. Po zablokování centra měl bílý prostor, černý se sice pokoušel o nějakou aktivitu po h sloupci, ale ta vedla jen do koncovky V+J, stále lepší pro bílého. Navíc hrál náš hráč na minutě. Zřejmě bílý někde přešel kolem značné výhody, získal aspoň pěšce, ale přechod do věžovky nebyl optimální realizací, černý ji v nejdelší partii zápasu udržel. Každopádně pan Mojžíš stále ukazuje, že šachům rozumí. 0,5:0,5

2. Marek Kosek – Lukáš Lihotský

Tady byl dokonce ratingovým favoritem soupeř. Hrál se jakýsi katalán, kde černý stihl vyvinout bělopoláka na f5 a časem ho vyměnit. Jinak měl bílý klasickou prostorovou převahu v centru, jak to v zavřeném katalánu bývá, ale s těžkými figurami nenašel způsob, jak ji stupňovat, ve věžovce to dál nepokoušel. 0,5:0,5

3. Adéla Třasáková – Václav Grundman

Zase to dvojí fianchetto s d4, akorát Vašek na to hrál leningradskou holandskou. V náročné pozici bílá nezvolila dobrý plán, Vašek skákal jezdci v centru a získal tam pěšce. Ještě horší (nebo lepší pro nás) bylo, že v 18. tahu bílá ztratila mnoho času a zbytek partie pak odehrála v silné časové tísni, několikrát mačkala na pár vteřinách. Proběhla zajímavá materiální transfomace, bílá pak měla V+p za S+J. Bílé těžké figury vypadaly aktivně, ale byla otázka času, až se rozehraje černá dvojice střelců. A jezdec zase poskakoval. Nebylo divu, že komplikovanou pozici bílá na praporu nezvládla, ztratila ještě kvalitu a bez figury se vzdala před 40. tahem. Vašek si musel v propočtu opravdu máknout, partie to nebyla bezchybná, ale to v ostrých pozicích ani nejde. 0:1

4. Pavel Holásek – Jan Černý

Můj tradiční soupeř udělal ve výměnné slovanské dva povrchní vývinové tahy (Se7 a Vc8) a ocitl se bez kvality, další tři hodiny si mohl leda vyčítat, do čeho to vlezl. Koncovka vyžadovala trpělivost, ale tu už po těch letech mám, soupeř bez protihry jen čekal, až pozice praskne, nakonec si to urychlil, když ještě přehlédl vazbu jezdce. 1:0

5. Ondřej Třasák – Karel Mitura

Do třetice dvojné fianchetto s d4, Karel reagoval královskou indickou s c5 a jakžtakž vyrovnal, s horším časem a bez aktivního plánu ale přijal půlku již ve 14. tahu. 0,5:0,5

6. Martin Šmajzr – Pavel Daněk

Francouzskou šel Martin „vyvracet“ výměnnou variantou, tedy hrát na výdrž a zkušenost. Jeho jisté útočné snahy ale soupeř neutralizoval výměnami a koncovka s jezdci a černopoláky (ten bílý byl špatný) nic moc neslibovala. Martin to ještě zkoušel až do pěšcovky, ale vypadalo to na remízu, ta by nám ovšem za stavu 2:4 nevadila. Jenže soupeř se fatálně zmýlil, odevzdal na královském křídle pěšce, dámské by padlo potom. 1:0

7. Marek Juchelka – Vlastimil Hrobař

Velmi neortodoxní větev Carokannu s 2. c4, připomínalo to nějakou skandinávskou, některé figury sváděly epizodické souboje, rozhozené tu a tam po šachovnici, jiné zůstávaly nevyvinuté. Vlasta mohl mít výhodu, kdyby hrál přesně. Dostal se však do pozice bez dam, kde se soupeř dovyvinul, Vlasta ne. Nějak to ale ustál a partie skončila zábavným opakováním tahů, mít koncovku s nevyvinutým královským křídlem (Sf8 + Vh8), to je kuriozita. 0,5:0,5

8. Jakub Netušil – Dominik Řezníček

Mít na osmičce soupeře 2000+, to už se docela blíží ligovým parametrům. Londýn si Kuba staví zkušeně, soupeř si vybral schéma s g6, Sf5, gxf5, to asi k vyrovnání nemělo stačit. Mohl se vést spor o to, jestli je trumfem oslabení černých pěšců, nebo sloupec pro černou věž. Pokud tam výhoda byla, Kuba se jí vzdal výměnou dam. Ještě to pak zkoušel ve věžovce, ale bylo to rovné. 0,5:0,5

Učinili jsme tedy předposlední krok. Béčko Zaječice nezastavilo, i když prohra 3:5 působí ještě dost čestně. Chotěbořské béčko zvládlo lanškrounské béčko a drží se na medaili. Chrudim podobně těsně porazila Poličku. Záchranářský duel Železných hor s Rapidem skončil nerozhodně, oba týmy jsou na úrovni našeho béčka. Regionální derby vyhrály Svitavy nad Litomyšlí, zůstávají však poslední.

Poslední kolo je až za tři týdny, protože Velikonoce.

My musíme s Chrudimí uhrát aspoň 4:4. Zaječice mají silnou Chotěboř. Béčko jede do Poličky.

 

Kvalifikace ukončena Trénovali skoro samí zkušení