Mládežníci vyválčili bronz
aneb Hodnocení ústeckého déčka perem Z(K)uřivého reportéra
Mistráky v této sezoně jsou za námi, přišel čas bilancovat. V některých družstvech za zavřenými dveřmi/na výročních schůzích, v případě našeho déčka bych z pozice ZK rád napsal pár řádků – tím spíš, že jsem se Sašou Dudlovou jako jediný odehrál všech 11 kol. Níže uvedené vnímám hlavně jako zpětnou vazbu našim teenagerům, kteří v mančaftu výrazně převažovali. S věkovým průměrem 26 let jsme totiž byli druzí nejmladší v celé soutěži – o tři roky méně vykázalo céčko Lanškrouna, kde s mládeží pracují dlouhodobě skvěle.
Do této sezony se nám podařilo ve východní skupině KPII postavit dva týmy. V porovnání s dřívějším jedním a stále vítězícím céčkem, ovšem s nedostatečným vytížením mládeže, to byl jednoznačně pozitivní krok. Juniorský tým jsme kormidlovali s kapitánem Kubou Netušilem bez nějakých výrazných problémů, přeci jen otcovské zkušenosti se projevily. Celou sezonu jsme odehráli prakticky v jedenácti lidech, vytížení dalších dvou bylo minimální.
Kápédvojka se mi dlouhodobě jeví jako fajn soutěž na upevňování základních šachových návyků. Jak přistupovat k partii, v lepším případě se na ni nachystat. U některých borců posilujeme i úplně základní návyky typu potvrdit včas účast a vědět, kdy a kam přijít 🙂 Skoroprales ještě není neúprosný jako KP, kde vám hlavně na předních deskách soupeři nic neodpustí. Zároveň nehrajete prales, kde je možné úplně všechno… i když teda občas jsem při sledování partií trnul. Jediným problémem hlavně na předních šachovnicích je „okoukanost soupeřů“ – staré známé je těžké něčím překvapit, a když se objeví nějaká mladá kometa, dost často to skončí pro mazáky špatně.
Řečí čísel jsme nakonec zapsali 7 výher, 2 remízy a s tejný počet porážek. Před námi skončily jen mančafty výrazně zkušenější (Ústí C, Letohrad), hned za námi naopak mládežnicky dravé (Horní Čermná, Lanškroun C). Naše céčko bylo přeci jen odskočené, naopak v posledním kole nastala kuriózní situace, kdy trio 23bodových zápasilo o bednu.
Po jednotlivých kolech: v úvodu jsme si vybrali daň za nerozehranost, v Horní Čermné jsme i bez prvních dvou šachovnic měli zápas vyhraný, ale nakonec z něj vydolovali jen remízu 4:4. Pak už začalo víc nastupovat naše úderné duo vepředu, rezultovaly z toho vysoké výhry 6,5 s Kunvaldem a ve Svitavách. Pročež přišlo na řadu derby o vítězství v soutěži. Nic loženého, ale céčko nás nakonec 5:3 přetlačilo. S klidem, že už o postup nejde, jsme zvládli adventní zápas v Nekoři (5,5) a lednové duely s Řetůvkou (již v nové klubovně!) a v Žamberku shodně 5:3. Asi nejlepší představení v poměru 6:2 jsme vystřihli doma proti České Třebové, naopak 4:4 v Lanškrouně bylo dost nepřesvědčivých. Nejdelší výlet do Moravské jsme 5:3 zvládli, rozlučku s Letohradem nikoliv, tam vyhrál soupeř 5,5 zaslouženě.
Suma sumárum 23 získaných bodů, 36 vyhraných partií, 60% úspěšnost. Bronz, na kterém se podílelo trio z loni stříbrné České Třebové (Vlasta Hrobař a dva Pokyni).
K jednotlivcům:
Vlastimil Hrobař (FIDE 2036, 3,5/6, průměr soupeřů 1889, výkon 1946)
Lídr odehrál lehce nad půlku a je vidět, že patří do jiné soutěže, což se mu příští sezonu v druholigovém áčku splní. Vlasta jde na prahu čtyřicítky nahoru, přitvrdil v zahájení, je skvělý parťák – mám s kým diskutovat o vínu, opravách chalupy a produkci domácí kumbuchy. Nevyvedla se mu pouze partie s Pavlem Holáskem, všechny remízy jsou z kategorie odpracovaných, sezonu zakončil hezkou a trpělivou výhrou v Moravské.
Jakub Netušil (FIDE 2010, 5/7, průměr soupeřů 1867, výkon 2025)
Pro kapitána platí v bleděmodrém to samé, co pro Vlastíka. I on už je stabilně nad hranicí 2000 a v příští sezoně bude rating potvrzovat, ideálně navyšovat v druhé lize. Kuba hraje trpělivě hlavně černými, bílými to občas zblázní. Zdobí ho bojovnost, vytrvalost, precizní technika, běháním a túrami po horách vhodně čistí hlavu. S jedinou porážkou v derby (na vině i zdravotní indispozice), celkově výborný výkon.
Jan Pokorný (FIDE 1924, 5,5/11, průměr soupeřů 1868, výkon 1868)
Naposledy jsem měl ve stejné soutěži za Třebovou 6,5/10, což byl výrazně lepší výsledek. Teď se mi jednak nepodařilo některé soupeře zlomit v lepších pozicích (moje klasická nemoc), párkrát jsem vyplaval na první šachovnici, kde byla naopak půlka maximum. Stejně jako loni jsem dostal s mladým soupeřem v Lanškrouně a v posledním kole mě vyřídil Adam Lorenc, který měl naopak sezonu skvělou. Ve výsledku průměr, žádná katastrofa, taky nic na bouchání špuntů. Ale s mladými mě to baví…
Petr Svoboda (FIDE 1805, 6/9, průměr soupeřů 1824, výkon 1949)
V junkovi ročník 2013 třímá velký potenciál, příslib našeho oddílu. Petra jsme se nebáli napsat dopředu a rozhodně nezklamal. Na svůj věk má už velkou šachovou erudici, odolnost v horších pozicích a taky velmi jistou techniku. Po úvodní trochu nervózní remíze v Čermné se rozjel třemi výhrami, daň se zkušenějším soupeřem zaplatil jen v Žamberku. Proti ratingově výrazně silnějším sokům zapsal v posledních třech kolech ještě +1, připsal hromadu bodů a prorazil hranici 1800. Navíc už nakukuje také do KP, kde by, podle mého přesvědčení měl příští sezonu stabilně hrát. A kdo ví, třeba časem…
Ondřej Hejda (FIDE 1801, 4,5/9, průměr soupeřů 1813, výkon 1813)
I Ondra, který do oddílu přišel v relativně pozdějším věku, má šanci jít nahoru. Jeho předností je taktický postřeh, velká kreativita v útoku, vynalézavost. Pro postup k hranici 1900 to chce ale zapracovat na zahájení (z kavárenských variant se donekonečna žít nedá) a hlavně se uklidnit, ukáznit přímo u partií. Jejich sledování je totiž infarktovou záležitostí pro všechny kolemstojící a zkušenější soupeři už hrubky neodpouštějí v KP ani kápédvojce. Tři výhry, z nich určitě nejhezčí s exousteckým Kubou Šedajem, stejný počet porážek.
Matěj Kobr (FIDE 1853, 5,5/10, průměr soupeřů 1772, výkon 1808)
Měl velmi kvalitní úvod (+2), pak bohužel nedotáhl dvě při/vyhrané partie a zkušení Karel Kacálek s Davidem Kameníkem ho vycvičili v koncovkách. Líbí se mi Matějův trpělivý poziční projev bílými i černými (místo Kobra/y spíš škrcení), zároveň by to ale chtělo propracovat varianty, nenechat se nachytat, zatlačit. V takovém případě je vzestup na 1900 v maturitním ročníku určitě reálný.
Tomáš Kodytek (FIDE 1817, 1/3, průměr soupeřů 1714, výkon 1589)
Vedle mládeže máme v mančaftu hned čtyři otce dvou dětí (Netík, já, Tom, Jožka). Tomovy ratolesti jsou nejmladší, a tak může hrát logicky nejméně. Dvakrát vyrazil i jako řidič, dvakrát černými nepohlídal taktiku, pak bílými doma zabral a čestný bod vydřel. Věřím, že v dalších letech bude postupně hrát víc a zákonitě i líp. Parťák do týmu je skvělý…
Marian Pokorný (FIDE 1742, 5,5/9, průměr soupeřů 1639, výkon 1719)
Zopakovat loňskou skvělou sezonu (6/9 na hostovačce v ČT) byla výzva, se kterou si Pokyn junior poradil. Čtyři výhry, hlavně ty v Lanškrouně a s Letohradem byly velmi přesvědčivé, a jen dvě nuly, ke všemu dost smolné (Martin Dudla utekl z hrobnické lopaty, na kterou byl nabrán druhý rok po sobě). Synkovi nevadí hrát dlouhé partie, uklidnil se a zpomalil, zapracoval na zahájení i propočtu, z porážek nemá zbytečně těžkou hlavu. Velmi pozitivní je vzájemná motivace s vrstevníkem Petrem, o rok mladší Sašou a taky bratránkem Honzou Skubim. Tahle chemie v mančaftu nám může i v příští sezoně přinést mnoho dobrého.
Alexandra Dudlová (FIDE 1723, 7,5/11, průměr soupeřů 1657, výkon 1790)
To byla za déčko (i éčko) vynikající sezona, dlouho fantastická, jen konec trochu slabší. Saša má, podobně jako táta Martin a kdysi taky starší ségra Katka, velkou míru přirozeného talentu. Zdobí ji neskutečná vynalézavost, schopnost otáčet i stokrát prohrané partie (ve Svitavách bez dámy, v Moravské minus jak na pólu). Ze šesti výher byly totiž jen dvě jednoznačné, zbytek otočky s materiálním deficitem či hrubé chyby soupeřů. +1700 FIDE je na primánku ousteckého gymplu úžasné, to jsem ještě ani šachy nehrál. A až Saša přestane přísahat na svoje dětské italky a začne zkoušet typové/zásadní pozice, odrazí se ještě mnohem výš, tím jsem si jist.
Josef Chmelař (FIDE 1802, 4/7, průměr soupeřů 1663, výkon 1713)
Největší oživení našeho oddílu přinesli v posledních letech „kluci z Contipra“: v první vlně Kuba Netušil, Vlasta Hrobař, Martin Čech, ve druhé Karel Mitura s Jožkou. Ten se hned vedle mistráků vrhl i na oddílák, šachy navíc hraje i Jožka junior. První ostrá sezona v KPII začala stylově: drtivou výhrou v Čermné a druhým bodem po ryze technickém výkonu s Kunvaldem. Pak bohužel přišla smolná koule v derby, kterou si Jožka dost vyčítal. Ve čtyřech dalších partiích ale udělal solidních 50 %, vesměs to byly dlouhé a bojovné šichty. První FIDE vyšlo taky hezky, zkrátka je na čem stavět.
Kateřina Šimáčková (FIDE 1751, 0,5/1, průměr soupeřů 1824, výkon 1824)
Katka, nejstarší dcera z početné šachově-arbitrovské rodiny, se má doma i na Svazu co otáčet. Přesto vyslyšela mé volání a vypomohla proti Českotřebovákům, s nimiž jsme doma vysekli nejlepší mistrák sezony. Černými s přehledem odremizovala nestrora Karla Petrželku, nahodila onlajny, zkrátka hodně pomohla. Pokorné díky…
Jan Skubi (FIDE 1872, 4/4, průměr soupeřů 1582, výkon 2347)
Skokan roku, možná desetiletí či století je kvartán ústeckého gymplu, náš příbuzný. Nehraje moc, už ani nechodí na kroužek… akorát skóruje skoro pokaždé, když nastoupí. Ze šesti vážných partií v této sezoně povolil soupeřům jedinou remízu a čtyři výhry za déčko vůbec nebyly náhodné, nýbrž přesvědčivé. Pozičně čisté, občas se objevila i zajímavá taktika, v zahájení si zjevně bratránci nějaké fígle říkají. První fantastické FIDE ještě vyšponoval Jenda výhrou v posledním kole. Samozřejmě nebude lehké rating obhájit nebo z něj alespoň moc neztratit, každopádně je to výzva, se kterou může Honza příští sezonu v KPII pracovat. Řekl si o post v základní sestavě.
Petr Hájek (0,5/1, průměr soupeřů 1617, výkon 1617)
Obdobným způsobem jako Katka pomohl i Petr – vyslyšel mé volání ve složité situaci, dokonce nastartoval starostenský vůz a vyrazil na mistrák do Žamberka. Tam odehrál solidní partii, udržel remízu a ještě jsme stihli pokec v pivovarské restauraci čili hrací místnosti. Připomínám, že máme v oddílu syna legendárního ústeckého trenéra, jehož jméno nese tradiční vánoční memoriál v blesku. Na podzim se opět budu těšit!
A to je konec veskrze pozitivního hodnocení, v jaké soutěži a partě budeme hrát na podzim, se teprve uvidí…
Když neumíš vyhrát tak alespoň prohrej se ctí Horní Bradlo 2026 – průběžná reportáž z krajského finále
Šachový klub podporují:
