Pardubická družstva 2026

21. 7. 2026 Pavel Holásek Turnaje, 0

Otevřené mistrovství ČR čtyřčlenných družstev (Czech Open E), 16. – 9. 7. 2026

Chtěl jsem psát reportáž průběžně, ale nebylo kdy, sotva jsme se domů otočili na přespání. Částečně za to může železniční doprava, vlaky nabírají zpoždění kolem Třebové i u Přelouče, za ty čtyři dny jsme nejeli včas ani jednou! Tak až zpětně, i s únavou po akci.

V Pardubicích se hraje tradiční festival, potrvá až do 2. 8., můžete se jet podívat, program je rozmanitý, detaily najdete na webu festivalu. Tradičně ho zahájila oblíbená soutěž družstev. Ta se hraje zrychleným způsobem, 7 kol ve třech a půl dnech, „harrachovské“ tempo 90 min + 30 s /tah.

Výsledky najdete na chess-results.

My jsme tradičně stavěli družstvo složené jen z členů rodiny Holáskovy. Soňa Leksová hrála za tým Lanýžové, což jsou hlavně kluci z Vysočiny. Petr Svoboda hostoval za Region Pandu B. Martin a Šimon Dlouzí, naši budoucí hráči, tvořili s dalšími žáky tým Poličky.

Mezi rozhodčími nás reprezentovaly Verča a Domča Šmajzrovy.

Hráli tu i naši nedávní hosté, Honza Horák, Václav Mitura, Kamil Mikyska, snad jsem na nikoho nezapomněl. Už tradičně tu hraje náš odchovanec Jirka John, ale za Ústí, které s námi vůbec nesouvisí. A samozřejmě všude plno známých, jak hrajících, tak i diváků. První den nám fandili i Morávkovi.

Turnaj byl co do účasti rekordní, 193 týmů! Mým prvním dojmem ze startovní listiny i ze skoro zaplněné arény byl pocit méněcennosti; to se tady snažíme patřit do regionální špičky – a najednou až 113. nasazení, jak když se podíváte do dalekohledu obráceně. Co my tu vlastně děláme … A to jsem ještě netušil, do jakých spodních pater se během turnaje propadneme – ale jak se i tam budou hrát kvalitní šachy, kdepak prales!

Jak s nelibostí konstatoval na sachy.cz Luboš Zimniok, řada týmů má všelijaké bizarní názvy, které ho od sledování jen odrazují. I my jsme hráli se družstvy Řád Svaté Marie A, Geniální Matová Léčka, Mockový bypass, Royal Flush. A to ještě pan Zimniok nezná běžné školní situace, třeba když si vybírají jména žákovské skupiny při divadelním projektu. Často je tam přítomno specifické křivení jazyka (asi ve stylu tradičního vtipu „qýčepu“, podobné jsou i názvy hudebních skupin jako Holki, vůbec dnes ve věku youtuberů a nicků všeho druhu je to spíš norma), většinou jsou ty názvy lehce sebeshazující, sebezesměšňující, musí se dávat najevo lehce ironický odstup, postoj, že na tom tak nezáleží. Čekal bych, že tenhle fenomén mají lingvisté nebo antropologové nějak zmapovaný. Každopádně únavné to je i pro mě.

1. kolo: Řád Svaté Marie A – UOH 3:1

Bylo jasné, že do prvního kola dostaneme jeden z předních týmů, kde jsou ty časy, když jsme takhle senzačně porazili Jezdce Jundrov. Řád Svaté Marie tu měl spoustu týmů, jejich trička jsou nepřehlédnutelná: na první pohled pokleslý kýčovitý katolicismus (Vítek proti nim nasadil tričko blackmetalové), na druhý jde ovšem o jinou Marii, totiž konopí, ta lahev, co drží, není lurdská voda, ale bong (opět ten pubertální humor). Tým A měl vepředu dva FM, Ereta a Simeta, věkově zhruba s Vojtou, známe je asi z Harrachova, určitě i ze školních přeborů. (Ta parta proslula i životosprávou, ani tady nenechali občerstvovací stan bez povšimnutí.)

Ve čtvrtek byli jenom ve třech, Tomáš přišel nečekaně k bodu. Říkali jsme si, že šance překvapit je blízko, ale nakonec jsme nic neuhráli. Vítek si černými postavil pochybnou pozici a podlehl útoku (tak dlouho vyrovnával, až udělal blundr), Vojta bojoval ve složité pozici dobře, ale nestačilo to, já jsem se snažil hrát pozičně, ale soupeř partii zkomplikoval a s konkrétní hrou jsem měl problémy.

2. kolo: UOH – Geniální Matová Léčka 1,5:2,5

Většinu kol jsme hráli se soupeři relativně mladými, s nízkými ratingy, ale solidní hrou. Tihle byli z Brna, aspoň někteří.

Já měl od desátého tahu figuru. Další vypadali nadějně, ale nevyšlo to. Vojta v pozici francouzského typu černými tlačil na dámském křídle, měl krásnou koncovku D+J x D+S, ale po výměně dam bílý všechno zablokoval do remízy. Tomáš černými vymyslel teorii ve hře dvou jezdců (d4, 0-0) správně, v koncovce mohl mít i víc ze hry, ale věžovku neudržel. Vítek šel do koncovky S+J x S+J (s různopoláky), přehlédl nějakou taktiku a měl za figuru aspoň postouplé pěšce, pak dlouho držel skoro pevnost v pozici S x S+J+p, nakonec ho soupeř matil střelcem a koněm, úplně to neuměl, ale Vítek mu pomohl, když mu dovolil nastartovat známý algoritmus. Partie přes 5 hodin, 150 tahů, ale marná.

Sotva jsme se pak stihli naobědvat ve stanu a už se šlo zase hrát.

3. kolo: Mockový bypass – UOH 2,5:1,5

Další mladíci, tentokrát většinou ze Vsetína (Mocek hrál na třetí šachovnici).

Špatné to bylo vzadu, Tomáš si proti holandské optimisticky rochnul na dlouho a soupeř ho totálně rozložil, za hodinu bylo hotovo. Naopak Vojta proti soupeři využil aktivních figur, brutálním zvedákem obětoval věž a rychle matil.

Bohužel se do třetice nedařilo Vítkovi, černými ve španělské chtěl hrát na výdrž a soupeře cca 1750 postupně přehrát, ale pořád jen vyrovnával a jedno chybné strategické rozhodnutí vedlo do velmi nepříjemné pozice, kterou neudržel. Moc jsem nepomohl ani já, černými jsem se snažil, ale z komplikované hry jsem se dostal jen do jednoduší hry až koncovky, kde soupeř usilující o remízu všechny moje šance otupil, ještě jsem to málem přehnal a sám jsem musel hledat remízu.

Takže start 0/3, z toho dvakrát proti outsiderům, to nebylo ono. Optimisticky jsme se utěšovali, že ve zbytku turnaje uděláme 4/4; tak určitě.

Bouřka nastoupila na pardubické nádraží malebně, takže vlaky nejely, ale my mohli aspoň z nadjezdu fotit. Do Ústí jsme pak přijeli v zádech bouřkové linie do naprosté temnoty.

4. kolo: UOH – Mladá Boleslav B 4:0

Tady proti nám stálo téměř rodinné družstvo, tři hráči jménem Harcuba (s otcem na poslední desce).

Já jsem měl opět záhy figuru, pak už jsem jen odrazil hrozby na královském a prorazil na dámském. Vojta hrál černými nebojácně, vletěl dámou někam na c3, postupně pobral asi dva pěšce, soupeřka mu pak za ně dala figuru a realizace byla potěšením. Konečně se chytil Vítek, jeho soupeř hazardně dobíral dámou na b2, sice ji neztratil, ale měl v pozici řadu slabin, končilo se v koncovce V+J x V+S, kde bílé figury dominovaly. A poprvé hrála Verunka, pokoušela se optimisticky útočit, z ošemetné pozice se vylhala obětí kvality, ale v konstelaci D+S x D+V útočila ona. První zápasové vítězství a hned s nulou!

5. kolo: TJ Sokol Ústí B – UOH 2:2

Tohle je to Ústí, co za něj hraje Jirka John, malá obec někde u Vsetína. Mysleli jsme, že to půjde, ale zápas byl nakonec opět těžký.

Vojta měl soupeře trochu neortodoxního (Vojta: „My jsme oba takový roztěkaný typy!“ Soupeř: „Pardon, povídal jste něco?“) a společně vytvořili fantaskní zápletky: Vojta si dobral dámou Va8, soupeř mu dámu chytal, Vojta ji vysvobozoval mezitahy a soupeř se revanšoval protizvedáky. Byla z toho pak pozice V+2S x D, kde si Vojta užil hledání matového vedení.

Druhý bod dodala Verunka, když s Jirkou Johnem sice spíš proti Carokannu tápala, ale v pozici převážně těžkých figur vytvořila hrozby, se kterými se Jirka nevypořádal, rozhodla osmá řada.

Bohužel do útlumu opět spadl Vítek, proti soupeři s národním elem 1450 zkusil Carokann, pod tlakem to nějak držel, ale pak bílý vymyslel netriviální oběť figury, kde by věže zasáhly na centrálním sloupci (i bez dam), nepřijetí oběti vedlo ovšem stejně pod útok. A nepomohl jsem ani já, v pozici francouzského typu jsem se včas nevyvinul, přehlédl jsem pěšcový úder a pak už jsem jen mlžil.

Výsledek 2:2 měl jen tu výhodu, že jsme mohli snít o hratelných soupeřích do posledního dne a třeba i dvou výhrách …

6. kolo: UOH – Royal Flush 2,5:1,5

Další převážně mladí, z oddílu Lipky Hradec. Druhý a třetí ani neměli elo (druhý proto, že přišel z Ukrajiny), ale to už známe.

Tady nám Verunka nepomohla, protože sehrála zahájení zcela kavárensky (něco jako Traxler proti španělské) a prohrála rychle. Věřil jsem sobě (soupeř spotřeboval v zahájení úplně všechen čas a záhy hrál na půlminutě!), ani kluci nestáli špatně.

Potom jsem ale nezvládl dosáhnout ničeho lepšího než remízy, a to mi ještě soupeř říkal, že kdyby nemusel na záchod, zkoušel by hrát na výhru (v analýze jsme měli jakousi věžovku, snad remízovou).

Do koncovky šel i Vítek a mělo v ní iniciativu. Věci se děly u Vojty, soupeř mu na pohled hazardně obětoval pěšce a pak i figuru, ale útok mu vyšel a hrál pak pozici D+V x 2V+J.

A potom se stala málo vídaná věc, kdy oba (!) soupeři prohráli na čas. Nejdřív u Vítka, tam už měl soupeř času málo a zamyslel se, když si to nemohl dovolit, a pak u Vojty: ten zariskoval, vyvolal zápletku, která měla skončit prohranou pěšcovkou, ale soupeř promyslel přes pět minut, aniž by udělal tah!

Obrovská klika a napjaté očekávání losu posledního kola.

7. kolo: Mladosť Žilina Vlci – UOH

Ale ne, nejhorší možný los! Ze skupiny pětibodových o parník nejvýš nasazení (celkově 63.)!

…

Ale co to? Opakuje se první kolo, hrají jen ve třech. A navíc bez druhého a třetího hráče (prý už odjeli). Rázem je situace mnohem optimističtější!

Ke kontumační výhře Verunky jsem přidal půlku. Soupeř, FM s ratingem 2260, mi zahájení (sicilka s f4 a Sb5) blical a zdálo se, že získá pěšce, nalezl jsem ale správnou protihru a mířil dokonce do lepší koncovky; za sebe bych půlku nebral, ale vzhledem k týmu a stavu zápasu byl rozdíl mezi remízou a prohrou mnohem větší než mezi remízou a výhrou.

Vojta soupeře přehrával a tiskl, už mohl sebrat pěšce, ale vybral si špatnou variantu a pěšce zase ztratil. Koncovku V+S x V+J by pak taky normálně hrál, ale raději neriskoval.

U Vítka tedy stačila půlka, ale i ten mohl hrát na výhru. Ve hře dvou jezdců přišlo Jc3 Jxe4 Sxf7+?, Vítek dělal dojem, že snad vyhraje v miniaturce, ale přešel jen do koncovky, nakonec věžové, kde pořád už už sahal po výhře, ale soupeř to udržel (comp však hlásí po většinu partie 0.00).

Takže tři mírně vypuštěné výhody, ale slavná zápasová výhra a výrazný skok v celkovém pořadí.

Nakonec jsme tedy skončili na velmi pěkném 90. místě, 7/14, dokonce kladné skóre 15/28, pravda, s mizerným Buchholzem, ale ten moc nerozhodoval. 23 míst před nasazením, 33. v MČR, 3. v kraji (snad počítám dobře).

Já jsem sehrál roztodivný turnaj, vlastně nemám co publikovat. Dvakrát mi soupeři dali rychle materiál, jindy jsem mířil do remízy, vyloženě nepovedená byla jen partie 5. kola. Vůbec jsem se nedostával do svých zahájení, samé málo hrané varianty. Paradoxem je, že v rozmezí 1950 – 2250 jsem neměl ani jednoho soupeře! 3,5/7

Vojta měl pomalejší rozjezd, ale pak táhl družstvo, v pozicích bohatých na taktiku se orientoval, a když ne, přálo mu stěstí.  Ještě dotáhnout tu poslední partii. 5/7

Vítek měl naopak turnaj velmi smolný, jeho soupeři s nízkým ratingem nedělali chyby a Vítek své podezřelé pozice ne a ne dokázat držet. Přitom hra nevypadala nějak hrozně, to vůbec. 2,5/7

Verunka v sobotu ukázala, že šachy nezapomněla a svým superaktivním pojetím dělala soupeřům potíže. 2/3 + 1k

Tomáš začal kontumákem, čtyřhodinovou sobotní partii neudržel jen těsně, odpolední už mu nevyšla. 0/2 + 1k

Celkově jsme hlavně naráželi na již dříve zmiňovaný fenomén mladých vyrostlých na hře online, ratingy měli podhodnocené nebo žádné, někteří hráli svůj první vážný turnaj vůbec, ale jejich úroveň byla velice slušná.

Ukázky si nechám do dalšího článku.

Soňa Leksová odehrála turnaj výrazně výš než my, získala trochu podprůměrných 3/7, podobně jako já tápala v zahájení černými, často jsem ji viděl bránit komplikovanou pozici. Ale čert vem rating, je to další herní zkušenost.

Petr Svoboda byl tahounem svého týmu, z rozsáhlých informací Petra staršího vybírám:

Martin Dlouhý a Šimon Dlouhý reprezentující Poličku hráli taky náročné partie, kde se muselo hodně počítat, Martin uhrál jen 2/7, ale na první desce s řadou silných soupeřů, Šimon velmi pěkných 3,5/6 + 1k víc vzadu.

Fotky jsou příležitostné momentky od různých autorů (fotka rozhodčích mi nevyšla, pardon).

 

 

Petr ve Žďáru Partie z Pardubic