Šachový klub Ústí nad Orlicí

Ostrý boj s nedotaženým obratem

ŠK Ústí nad Orlicí C – TJ Sokol Zaječice 3,5:4,5

Vloni jsme se se Zaječicemi přetahovali do poslední chvíle o vítězství a postup. Teda ne my, ale áčko. Letos jsou asi ambice Zaječic nižší, velmistra na první nemají, nechali ho sousední Chrudimi, a po dvou kolech byl jejich tým poslední, vysoká porážka s Lanškrounem B vypadala dost hrozivě.

Nebudete mi to věřit, ale naše sestava vznikala bez problémů, v týmu nastal dokonce přetlak, takže jednomu ze vzdálenějších hráčů jsme dali volno a Martin přišel jen nastavit onliny a zmást soupeře. Poprvé nastoupil Martin Dlouhý.

Soupeři přijeli téměř v základu a já jsem trochu znejistěl: tohle že je ten tým, co si s Lanškrounem ani neškrtl?

Šachy, které se rozehrály, vypadaly od obou týmů zhruba stejně: náznaky pěšcových řetězů a blokád centra, ale zas ne tak úplně, všude s potenciálem otevírání hry a ostrých variant, které bylo třeba počítat. Nezřídka se stávalo, že motiv z jedné desky se objevil i na jiné, pro změnu v podání soupeře.

Po zápase se vedly debaty, jestli to byla kavárna s notnou příchutí pralesa; mně se během hry zdálo, že ne, hrálo se urputně, s porozuměním, bylo to drama, které KPI rozhodně slušelo. (Uvidíme, jestli po prohlédnutí partií nezměním názor.)

Půlku nám někdy po dvacátém tahu dodal Luboš, černými určitě rozumný začátek. 0,5:0,5

Potom se však zápas začal překlápět pro hosty, první z našich nul utrpěl Vojta. 0,5:1,5

Ještě hůř bylo někdy před kontrolou, kdy druhá prohra přišla u Martina Dlouhého. 0,5:2,5

Zápas ale vůbec nevypadal, že skončí brzy, po kontrole se hrálo celých pět (!) partií. Neodvažoval jsem se odhadovat, jak vlastně stojíme, ale zárodky optimismu tam k nalezení byly.

Snížení přinesl Jenda. 1,5:2,5

Vyrovnání zařídila Soňa. 2,5:2,5

A dokonce jsme šli do vedení díky Petrovi! 3,5:2,5, že by využití Csaplárovy pasti?

Bohužel jsem nepomohl já. 3,5:3,5

Všechno tak leželo na Matesovi, ten bojoval jako lev, už šli do druhé kisny, šance byla veliká … ale on podlehl iluzi, že všechno je ztraceno, a nadějnou pozici vzdal, ouvej! 3,5:4,5

Prohra nejvíc zamrzí, když si už už šáhnete na úspěšný výsledek.

1. Pavel Holásek – Vojtěch Starý

Přesně ta partie, co nechcete. Ve střední hře se dostanete pod tlak, několikrát vás soupeř omilostní měkčím řešením, říkáte si, že už to půjde, až to nakonec nejde a prohrajete jako jedni z posledních. Černý pe4 mě tísnil, jezdec hrozil po slabinách d3, f3, všechno jsem nějak vykryl, jen abych se dostal do mizerné koncovky S x J, to se přesně hrát nedá. 0:1

2. Josef Vařejčko – Vojtěch Holásek

Vojtovo vycizelované mistrovství v šejdířském zachraňování nezachranitelného narazilo na svůj limit, a ten limit se jmenuje Pepa Vařejčko. „Takhle se zahájení hrát nedá!“ káral po partii bílý Vojtu. „To je ale jeho styl, hrát nehratelné zahájení a pak zachraňovat ty trosky,“ vysvětloval jsem. Vojta nechal bílého šlápnout e5 a mít aktivní hru. On sice dokáže vykřesat protihru i tam, kde žádná není, ale ta jeho byla opravdu hazardní. Pro oko pěkné, pro body nedostatečné. Nicméně odvaha, s jakou Vojta poskakoval holým králem mezi těžkýma figurama, vzbuzuje u sympatizujících diváků široký úsměv. 1:0

3. Jan Mareš – Lukáš Hájek

Bílý hrál domeček, černý variantu se Sf5, známou ze 150 blicek Petr Mareš – Pavel Holásek (z dob, kdy se v Ústí nějaké blicky hrávaly). Jenda se pak pustil optimisticky pěci vpřed a nadělal si strašlivě děravou pozici, kde se sice oboustranně blýskalo, ale bílý tahal za kratší konec, compu je to dost jasné. Jenže černý místo definitivního knokautu spáchal blundr, nastavil střelce a na bílé věži se hojit nemohl, visela i ta jeho. Mlha založená na slabosti bílého krále pak skončila na tom, že černý byl slabý taky. 1:0

4. Lukáš Starý – Lubomír Švéda

Nějaká slovanská hraná bílým dost na jistotu, černý bez problémů vyrovnal a měnil jakékoliv figury bílého, které by mohly být aktivní, naprostá neutralizace bílých figur. 0,5:0,5

5. Soňa Leksová – Jiří Hájek

Z Carokannu se přešlo do francouzské pozice bez bělopoláků, což zkušenému černému vyhovovalo a trochu jsem se o bílou pozici bál (viz známá partie Nimcovič – Capablanca, 1927). Soňa se pokusila o útok na královském křídle, ale ten moc šancí na úspěch neměl. I v koncovce byly černé figury aktivní, černý se však zamotal svou dosud aktivní věží, musel ji vyměnit a najednou byl Sonin jezdec šikovnější než černý střelec. Černý si spočítal, že nezabrání pochodu áčka, a už to ani nezkoušel. Pěkný skalp, Roman by měl jistě radost. 1:0

6. František Konrád – Petr Mareš

Královská indická s g3. Černý po zahájení vyrovnal, ale pak nechal bílého hrát a ten si vybudoval zcela dominantní pozici – věž na d6, tlak po b sloupci, černý stísněný na posledních dvou řadách. Takhle chci, aby se hrály šachy, ovšem v podání bílého. Mistr by to vzdal, jak říká úsloví. Petr ovšem nevzdal, bílý si dal vidli na e8 o tah později, než měl, takže místo zisku dámy ztratil jezdce, přesto měla bílá pozice i bez materiálu své trumfy. Bílý si ovšem nechal vyšáchnout ještě jednu figuru. 0:1

7. Matěj Kobr – Zdeněk Roušar

Benoni hrál černý nejprve pěkně, ale později hazardně s postupem g5 a mohl být opakovaně potrestán. Místo toho vznikly divoké zápletky a potrestán mohl být bílý, který králem zoufale utíkal z královského křídla na dámské, ale ani tam neměl pokoj. Bílý si pak odmítl sebrat věž a hrála se ostrá pozice s nestejnopoláky a těžkými figurami, kde byli oba králové slabí. Matěj pak ještě po výměně věží zariskoval, soupeř ho nepotrestal – a ve chvíli, kdy se comp po divokých výkyvech konečně ustálil na 0.00, Matěj partii vzdal, protože zapracovala vteřina hrůzy, domníval se asi, že musí vyměnit dámy. Stačilo ustoupit králem … 0:1

8. Milan Jelínek – Martin Dlouhý

Po debutu Petra Svobody v lize další „nenápadný“ okamžik, na hřiště KPI vstupuje hráč, od kterého čekáme do budoucna mnoho. Sicilku s c3 černými zvládl bez problémů a dokonce vylezl s pěšcem navíc, byť kompenzaci bílý asi měl. Potom si ale včas nerochnul, dostal se pod tlak, pěšce vrátil, ale stále se nemohl vymanit z vazeb a nakonec ho to stálo figuru. Debut neúspěšný, ale důležitý studijní materiál. (Já mám taky ze dneška jeden.) 1:0

Zpětně si můžu stát na svém, že zápas měl parametry KPI, ale těch hrubek bylo skutečně dost. Na prohru žehrat asi nemůžeme, kliku jsme měli až až.

Na prohře trosek našeho béčka v Litomyšli lze ocenit čtyři cenné půlky s favority a další dávku studijního materiálu (to myslím stejně jako výše zcela neironicky a vážně). Polabiny C jedou a zvládly Chotěboř, jenže Chrudim jede taky a vyhrála vysoko v Letohradě. Železné hory se vytáhly v Lanškrouně. Rapid nestačil na Litomyšl.

Příště jedeme na Železné hory. Nevíte, jak se tam dostaneme?

 

 

One thought on “Ostrý boj s nedotaženým obratem”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *