Zadarmo jsme U Novotnů nedostali body ani Plzeň

11. 11. 2012 Honza Pokorný Déčko, 4

… aneb nejlepšími třemi hráči hostí byli Minařík, Pokorný a Prazdroj 🙂 a že to vyhrajeme až po téměř pěti hodinách boje, jsem si teda ráno nemyslel…

Jelikož se naší eskadře úvodní kolo pralesní soutěže proti rezervě Lanškrouna zle nepovedlo, slovy filmu Pelíšky zněl úkol pro druhé utkání jasně: nikdo nesmí projet! Ovšem ani papírově slabší tým Mistrovic, navíc v domácí tvrzi U Novotnů, neradno podceňovat. Jednak má jejich mančaft soupisku vyztuženou některými přespolními (Sysr, Vohník), za další pan vrchní v sále točí nebezpečně dobrou Plzeň 🙂 a konečně Pokyn přijíždí do vísky, kde zrovna slouží sváteční mši, s nelichotivým skóre 1:2 ještě z mládežnických let 😀 Kdo je favoritem?!

Před výkopem tradičně zmíním tvorbu naší pětičlenné sestavy, jež opět nepostrádala kuriózní moment. V 8.15 u skříněk zjišťujeme, že v autě pro pět lidí máme jedno místo volné, přesněji řečeno: pan Minařík nikde. Jirka Fangl „úspěšně“ volá do hlasové schránky, já pro změnu Martinu Šmajzrovi, esli by nemohla jeho dcérka, údajně snad možná i napsaná na naší soupisce. Zatímco Verča Šmajzrová ještě spokojeně spí, přichází o půl deváté konečně pan Minařík (tedy přichází, nabíráme jej u Popradu, kde jsme vytušili, že by snad i mohl být 🙂 ) a jede se. Náš kapitán, ač statný sedmdesátník, umí plyn sešlápnout měrou potřebnou. Navíc Martin letos nepřijel na bílém koni, tedy ani zimní řetězy, ani běžky zapotřebí nejsou. Kdo je favoritem?!

Lehounce před devátou přijíždíme do Mistrovic a zmiňovaná bohoslužba zrovna začíná, pročež rozhodčí a dlouholetý kamarád Karel Halbrštát přichází až na desátou, neboť varhaničí. Domácí nasazují do boje sestavu solidní (5 elistů), my též, a tak můžeme po zdvořilém přivítání začít. Kdo je favoritem?!

Nutno podotknout, že na sv. Martina se v káesce hrály až nečekaně teoretické šachy. Já na jedničce proti podobně vlasatému Václavu Kristlovi stavím klasický scheveningen a čekám, kdy a jestli se soupeř splete, na dvojce Luboš proti domácímu Rudolfu Valentovi hodlá odčinit minelu z prvního kola a zahajuje rázně grekovskou italskou. O stůl dál Petr John zkouší Pavla Sysra ze znalosti Budapešťského gambitu a je asi nemile překvapen jeho odmítnutím mně neznámým tahem e6, zatímco Jirka Fangl, jenž již v autě přislibuje zvýšenou bojovnost, nasazuje hru dámským pěšcem se Sg5, obsazuje centrum a jeho pozice působí aspoň od oka lépe. Poslední z našich Jarda Driemer se musí opět smířit s černými, proti Bronislavu Špinlerovi hraje opticky hezkého Grünfelda, ale soupeř skládá figurky na přirozená místa á la dámský gambit a postupně našeho matadora začíná přehrávat.

První na pivo odchází asi po dvou hodinách boje Pokyn (tedy zuřivý reportér, tedy já), když se mu povedlo v typové pozici (kterou databáze našla mj. u velmistrů Smirina,Nisipeana, Kurajici a teď i u Novotnů 😀 ) strategicky soupeře přehrát. Po osvědčeném postupu v centru e5 zbyl bílému horší bělopolák na d3, kryjící slabinu e4, zakrátko si lídr Mistrovic logickým, ale špatným tahem zalezl do vazby. I když se ještě snažil cukat pomocí typické oběti na b5, ve 23. tahu se už v prohrané pozici dopustil hrubice (motivované vidinou věčného šachu, který v jaxi nebyl), plundr doprovodil nabídkou remízy… a po logické odpovědi vzdal. Vedeme 1:0. PS: Jak jsem v lokálu pravil Karlovi, tahle soutěž je kouzelná. Člověk může hrát zahájení, která tolik nezná, žádné nervy, propočet netřeba lámat přes koleno, on tam ten bod většinou nějak přiletí 🙂

Jen o pár minut později skóruje Lubomír Minařík, kterému ale beznadějnou pozici mohl domácí hráč vzdát už dříve. V ostré italské s postupem c3,d4 totiž zapomněl na aktivní tahy (už 4.d6?! je pochybné, což vědí všici, kdo studují Holyho partie :-), v sešněrované pozici přehlédl vyšáchnutí zatoulaného jezdce na a5 a po pár tazích, aby z toho nebyla úplná miniaturka, zastavil hodiny. Navyšujeme skóre na 2:0.

Pravda jest však taková, že potřebný bod na zbylých šachovnicích dvakrát nikde nenacházím. Výhoda kapitána Jirky je již pouze optického rázu, Petr Langr učebnicově nachází protihru na dámském křídle a náš nejzkušenější se má co ohánět. Jarda pod tlakem ztrácí pěšce a soupeř na plné šachovnici utahuje šrouby, Johnymu vzniká nevzhledný dvojpěšec, a tak moji radu raději nabízí remízu, abychom aspoň zase nepro.rali jako s Lanškrounem 😀

Jarda následně po sérii výměn nemůže dobrat protivného bílého střelce kvůli raketově běžícímu béflokovi a vzdává, 1:2 z pohledu domácích. Náš kapitán brání nevděčnou jezdcovku s chybějícím pěšcem, mistrovická čtyřka vede koncovku dobře, Johny zkouší nabízet remízu, letohradská akvizice ve službách domácích ovšem odmítá (pročež doufám, že to v opticky trochu lepší, ale reálně asi rovné jezdovce přepálí). Kdo je favorit?!

V poledne ponořuji ústa do druhé Plzně, anžto nemám nervy na posuzování dvou složitých koncovek a namísto Pachmanových koncovek raději otvírám Egypťana Sinuheta, posléze troje písemky z dějepisu na opravení 🙂

A opodál se hraje jako v lize – dvě hodiny zuřivá přetlačovaná v těžkých jezdcovkách. Jirkovi říkám v žertu, že tu dneska budeme tvrdnout déle než na lize, načež mi opáčí, že má času dost, přestože hodiny půlminutu nepřidávají.

Nakonec vše naštěstí dopadá zdárně, ona druhá porážka by byla na pováženou. Jirka důmyslně vybudoval remízovou tvrz, kterou soupeř na výhru dost dobře nemohl lámat, protože by si koledoval o kouli. Po trojím opakování pozice se soupeři o bod rozdělili. V té chvíli dává pozici ze remis také poslední z domácích Pavel Sysr, přestože jezdcovku dost možná ještě dřít mohl. Nezlobíme se, protože…

tím ztrácí Mistrovice poslední šanci alespoň na zápasovou remízu a po nejtěsnější výhře se tři body stěhují k nám!

Ale že jsme se na ně nadřeli jak prezidentští kandidáti na sbírání 50 tisíc podpisů, ufff. Snad to za dva týdny proti Dolní Čermné bude příjemnější a nervově méně náročné šachování.

[Show as slideshow]

KPI: Polabiny D – Ústí B 3 : 5 Mise splněna – Rosignano vyloupeno