Porazit Kyšperské jsme si nezasloužili

27. 1. 2013 Honza Pokorný Béčko, Déčko, Éčko, 2

Uznávám, že ve stínu Holyho druholigových eposů není zrovna lehké napsat něco zajímavého a čtivého, k tomu ze soutěže, kde figura, dvě navíc nic neznamenají a pravidla FIDE jsou leckdy pro ozdobu.

I když počkat, právě to by mohla být má výhoda 😀

Co napsat k dnešní, pro mne narozeninové neděli?! Snad že nejlepší byla dobře nachlazená „tulamórka“ v ocelových kalíšcích, nabízená přátelům nejen ústeckým hned po dohrání 🙂

Druhé místo hitparády obsazuje tradičně přátelsky naladěné Mýto (hrající o dvě soutěže výše s naším béčkem), tedy mj. kolega pedagog Marian Sabol a jeho dvě dcery sympatické nejen šachovým projevem 🙂 Sestavu růží mezi trním doplňuje z našich řad rozhodčí a šachistka v jedné osobě Káťa Šmajzrová.  Šachová neděle tak konečně vypadá hezky…

Bronzový stupínek bych přiřknul Vítkovi Kapounovi, který bílými přejel papírově o poznání silnějšího soupeře a dal našim šanci s výrazně nadupanějším protivníkem hrát vyrovnaný duel…

No a tím výčet pozitiv pohříchu končí 😀

Naše dopoledne vykazuje celkem standardní parametry – kapitán Jirka Fangl odpočívá, Pokyn je po dvou plesech (a slaví šestadvacet), Luboš Minařík hraje zahájení znovu prachbídně, Petr John má bílými na stole opět francouzskou, Karel Taslar po Vánocích nehraje 🙂

Vedle se déčko statečně pere s Kunvaldem – do zubů dostává jen kapitán Martin Dudla (revoluce na šachovnici se zasejc nějak nekonala 😀 ), naopak ultrarychle vyhrává Vojta Holásek a po remíze na čtyřce to vypadá vítězně (Katka Šmajzrová odebrala výrazně zkušenějšímu soupeři figuru a jala se ji uplatňovat, Venca Grundman zase bušil do karokánku nestora kunvaldského šachu Gustava Rusze).

Kapitán éčka minyní  vyhrožuje inzultací a žádá, abych uvedl do reportáže, že předpokládal zisk 3,5 bodu i přesto, že se v družstvu nachází on sám 🙂

U nás toho opět ke koukání moc není. Luboš Minařík sice hraje zahájení (střelcova s Jf6) aktivněji, ale zakrátko přehlíží první triviální taktiku (obrat na e5) a přestože nepodlehl hned matovému útoku (soupeř byl dřevař), který tam zaručeně byl, koncovka stejnopoláků s dvěma pěšci míň je v háji jak Karel Schwarzenberg na Moravě. Adam Lorenc se vlastně ani nenadřel, dělal samozřejmé tahy a vyhrál po zásluze.

Někdy v tuto chvíli podepisuje remízu v oboustranně solidní partii Petr John. S veteránem Josefem Černohousem zahrál „francku“ konečně solidně, připravil si 3.Jd2, soupeř reagoval zajímavým a méně obehraným Jc6. Vznikla typicky blokovaná pozice (bílý tlačil na královském, černý na dámském, které ale následně uzavřel). Nějaké šance za „Džonyho“ jsem tam od oka viděl, ale půlka byla asi logickým vyústěním.

Pak kupodivu vyhrávám já, i když po příjezdu z plesu v Hrušové o půl páté ráno to z mé strany nebylo úplně ideální 😀 Místo očekávaného Bohouše Macešky si proti mně sedl Petr Hejl (bez ratingu, ale podle průběhu partie bych mu minimálně 1600 tipoval), nasadil sicilku, já nechtěl hrát po e4 c5 Jf3 Jc6 teorii, zvolil jsem španělské 3.Sb5 a soupeř mě tahem Jd4 dostal do vod zcela neznámých 😀 Vyřešil jsem to spánkem a nesložitě (braní na d4, rošáda – vypadalo to jako italka v žáčcích), soupeř se mě očividně rozhodl umačkat pěšci (b4, a5, d4), avšak zapomněl na vývin. Postouplé pěšce jsem podkopal (a4, c3), pozice se následně otevřela a dvojka střelců slabému černému králi notně zatápěla. Soupeřovy figurky o sebe nešikovně zakopávaly, v 19. tahu už v hodně podezřelém postavení přehlédl Petr zvedák „Skrátd6“, zastavil hodiny a dal si se mnou panáka 🙂

Výhra je bohužel v nedohlednu, protože Pavel Doleček v partii s rutinérem Jiřím Petráčkem padá ve španělce-bird (Jd4, zvláštní, stejně jako na 1. desce přišel záhy tento tah) do první léčky (Dg5, to je v každé učebnici pro děcka) a loučí se s věží na h1. Ještě nějak zázračně mlží (dobral též věž na h8), ale k útoku na ne zrovna výstavního černého krále se nedostal a Letohraďák si s realizací výhody poradil bez obtíží. Gratulujeme!

Remízu tak musí zachraňovat jako vždy Jarda Driemer a ani tentokrát nezklamává. Josefa Lorence bez nějakých vášní přetlačil – v zahájení (jakýsi dámský gambit křížený s Grünfeldem) s přehledem vyrovnal, pak vyžužlal floka… druhého… třetího… a zavěsil. Spolehlivý výkon, srovnání alespoň na remízových 2,5… ale můžeme mít z takového výsledku radost?

Soupeř, oslabeno nejsilnějšího hráče, byl rozhodně k poražení… jenže já mám pocit, že jsme ho ani porazit nechtěli! Kapitán, který pouze přihlížel, by byl jistě posilou… na dvojce i pětce jsme odflákli zahájení způsobem trestuhodným… a otáčet nepříznivý průběh již nebylo kde.

!Bojovnosti bychom se měli učit od juniorského éčka!, jež přejelo céčko Kunvaldu sebejistě 3,5:1,5 (vyhrál Venca Grundman, Káťa Šmajzrová a Vojta Holásek, druhý z Holásků půlil).

Obávám se, že za dva týdny podobného výsledků, v kunvaldské tvrzi U Lípy, jen těžko dosáhneme. Pokud tedy budeme pokračovat v laxním přístupu, lajdácky sehraných zahájeních a uspokojení z výsledků 2,5… dopadneme jako Česká republika v aktuálně proběhnuvší prezidentské volbě: spokojíme se s málem.

PS: Zbytek reportáže je ovlivněn celkem pravidelným ťukáním s kamarády šachisty. Obsah sedmičkové lahce mizí, hřejivé teplo se rozlévá, odpolední hodina ubíhá a zítr…, kdož zítra, kdož pak ví (slovy klasika Gellnera).

Šachy nemají logiku ŠK Ústí “B” – ŠK Vysoké Mýto “B” 2½ – 5½