Hrobníkovi z lopaty

17. 2. 2013 Pavel Holásek Áčko, 7

ŠK Ústí nad Orlicí – TJ Lokomotiva Česká Třebová 4,5:3,5

aneb Zvraty jak v Olomouci

Existenční utkání. Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď?

Celkem bez předběžného vzrušení a velkých dohadů se scházíme v základní sestavě. Vítáme hosty, kteří jsou tu jako doma, vždyť tři z nich tvořili ještě vloni důležitou část našeho družstva, málem si pleteme, kdo za koho hraje – a i další tváře známe z mnoha akcí. Třebová je s jediným bodem v kritické situaci, ale nic nevypouští – s první pětkou na soupisce dosud v sezóně nenastoupila.

Vznikají tak velmi vyrovnané a zajímavé dvojice: Šmajzr – J. Šimek, Výprachtický – Pekař, Zeinert – Hrabal, Hurt – Pečinka, Holásek – Kolovratník, Petráž – Mareš, Švub – Krátký, Šimek Z. – Volf. S výjimkou poslední desky minimální ratingové rozdíly, výsledky těžko tipovat.

Zakusujeme se do sebe jako lvi, je to jako hrát proti svému zrcadlovému obrazu, dění na deskách je dost srozumitelné, tedy aspoň v tom, že je zřejmé, o co se kdo snaží, tohle jsou prostě naše krajový šachy. Nejasné je ovšem vyústění pozic, možností udělat chybu je spousta, když v průběhu hodnotíme, jak kdo stojí, většinou jen krčíme rameny.

Neplatí to pouze pro třetí desku, tam podepsal Michal Zeinert přátelskou půlku hned zkraje. 0,5:0,5. Po dvou hodinách mně (Pavlu Holáskovi) soupeř bez mého přispění odevzdává celý bod, mám to bez práce a můžu se rozhlížet. 1,5:0,5 Nikde nic jasného, jen Honza má figuru, ale musí se bránit.

Maje kolo, odjíždím do Palírny zhlédnout kisny v utkání céčka s Letohradem. Dozvídám se však, že Vojta s Vítkem už jsou asi dvě hodiny pryč :-), a i jinde je dohráno, takže jen sleduju kousek poslední partie Jániš – Řehák (Petr v ostré koncovce vyhrál a vyrovnal tak na 4:4) a odjíždím zpátky.

Na Skobě se kupodivu nic moc nezměnilo. Jen Peky je v koncovce a chybí mu pěšec, ouvej. Nejvíc lze věřit Honzovi, který udržuje převahu figury, občas něco vymění a snad útok Pepy Krátkého zcela otupí.

Skóre se mění na čtyřce, Hurťák s Martinem Pečinkou už to nechtějí hrotit. 2:1 Nečekaná rána však přichází na sedmičce, Honza Švub neustál časovou tíseň a dostává prachobyčejnou koňskou vidli. 2:2 a kisny na několika šachovnicích. Přihlížející Vašek Chládek mi přesvědčivě dokazuje, jak je pozice Martina na jedničce méněcenná, já tomu radši ani nerozumím. (Jinak diváků se průběžně vystřídalo hodně, naši fanoušci, naše céčko, třebovské béčko, snad jsem na nikoho nezapomněl … Návštěva jak na Spartě!) Své pozice naopak slibně vylepšují Petr na šestce a Jarda na osmičce.

Po kontrolách se pořád hrají ty čtyři partie, špatná je jednička a dvojka (Martin a Vašek), naděje skýtají šestka a osmička (Petr a Jarda). Odcházím dolů, kde se v uvolněné atmosféře analyzuje, popíjí pivo alkoholické i údajně nealkoholické, dostávám utopence bez pečiva (je přece půst 😉 ) a jen občas já nebo jiní odbíháme obhlídnout horní patro, abychom se vraceli s výroky jako “kozel aby se v tom vyznal”, “radši nevím a nikdo radši neví” nebo lakonicky “nehodnotím!”.

Další obchůzka ukazuje, že Vašek Pekař neudržel, ale co hůř, koncovkový mág Jarda Volf s pěšcem  víc v nestejnopolácích nic než půlku nevymačkal. 2,5:3,5, situace je povážlivá. Dole se z normálních analýz přechází na holanďany, na deskách tu stojí obdobné divočiny jako nahoře.

Naprosto nečekaná zpráva shora pak říká, že Martin Šmajzr snad dokonce vyhraje, to se v průběhu partie naprosto nečekalo – a skutečně, je to tam, divy jak v Olomouci. 3,5:3,5

Petr Mareš sice už hezkou chvíli tahal za delší konec, ale v závěru už neměli čas ani jeden a bylo třeba dávat pozor, v pozici bylo taktiky jak při bouřce. Závěr ale zvládl chladnokrevně, vítězný bod! 4,5:3,5

Důležité vítězství, klika jak hrom. Co jsme dostali u mě, to jsme více než ztratili u Honzy, klíčový byl nakonec obrat u Martina Šmajzra. Partie jistě plné chyb a taktiky, to bude s počítačem ještě zajímavé.

Martin Šmajzr (2208) – Jan Šimek (2192)

Dámská indická přešla do Nimcovičovy, pojetí bílého mi moc teoretické nepřipadalo (kombinace a3 a Sg5). Vyměnily se lehké figury, za spoustou pěšců zbyly těžké figury a bělopoláci. Martin měl dva dvojpěšce, ale tím pádem zase volné sloupce pro věže. Když se pak pěšci někam natahali, objevily se slabiny a cestičky k nim, muselo se počítat. Zhruba po třicátém tahu stál Martin velmi špatně a kolem čtyřicátého to v koncovce těžkých figur mohl skoro zabalit. Použil poslední zoufalý prostředek, nechal stát napadenou dámu a sám pěšcem napadl soupeřovu; Honza strávil po kontrole přes čtvrt hodiny uvažováním a vybral si špatně, sérií asi tří chyb dal Martinovi šanci nejen vyklouznout, ale ještě partii otočit. V závěru už by se lavina bílých pěšců řítila vpřed. 1:0

David Výprachtický (2092) – Václav Pekař (2157)

Vašek se vrátil ke svým neortodoxním zahájením a v odpověď na d4 vyvinul ve dvou tazích oba jezdce :-). Pak to zahrál strategicky hezky: vyměnil černopoláky, postavil pěšce na d6 a e5, proti pb4 postoupil a7-a5 a získal hru na dámském křídle. V další fázi vznikli zcela nesourodí pěšci (bílí a3, b5, c4 – černí a5, b7, d6, e4), mezi nimi slabiny, bylo o co hrát. Pak se to naopak srovnalo do celkem normální koncovky V+S x V+J. Tam Vašek chyboval, pustil si soupeřovu věž do týla a po zápletkách ztratil pe4. Pěšce navíc pak bílý v koncovce S x J uplatňoval sice ještě nějakou chvíli, ale dost jasně. 1:0

Michal Zeinert (2134) – Michal Hrabal (2100)

Michal v anglické naznačil aktivitu na dámském křídle (příprava tahu b4) … a to bylo tak asi všechno, co se tu stalo, zbytek probíhal o patro níž. 0,5:0,5

Lukáš Hurt (2109) – Martin Pečinka (2087)

Nějaký neobvyklý postup proti sicilce (2. c4 s dalším Jge2, bílý se snad zařekl, že d pěšce nechá až do konce v základním postavení). Blokovaná pozice, pěšcové řetězy, manévrování lehkých figur, po jejich výměnách snaha zapojit figury těžké … a remis v pozici ještě ne zcela vyjasněné. 0,5:0,5

Pavel Holásek (2048) – Miloš Kolovratník (2131)

Proti francouzské královská indická v útoku. Nevěnoval jsem bohužel pozornost pořadí tahů a dostal se do ošemetné situace, soupeř měl pěšcovou převahu v centru, já na královském křídle – jenže právě tam při opačných rošádách měl směřovat soupeřův zdrcující útok. Zamyslel se na deset minut, aby útok připravil … ve snaze zapojit jezdce však nechal stát pf7, ze setrvačnosti zahrál a tempo ještě jednu chybu … a šel od toho, dva pěšci míň a ještě svázaná figura, která by za dva tahy padla. 1:0

Martin Petráž (2007) – Petr Mareš (1988)

Bílý hrál boudu s c4, černý boudu s e5, výměna e4xf5 g6xf5 předznamenala další průběh. Zhruba ve dvacátém tahu už byli v kisně, přičemž Petr tvořil hru, nastoupil pěšci v centru a vytvářel si hrozby. Kisnu oba přestáli (Petr s klikou, jednou domačkával při poslední vteřině) a byl čas zamyslet se nad obsahově bohatou pozicí. Petr měl D+V+S proti D+V+J, v centru krytého volného pd4, tlak proti pf2, bělopoláka při oslabených bílých polích kolem bílého krále. I soupeř měl však taktické protišance, nebylo možné pustit si do pozice dámu nebo věž, černý král byl bez ochrany. Petr našel pěkné převedení střelce na dlouhou diagonálu (Sh3-c8-b7 při bílém králi na h1), nakonec k tomu ani nedošlo, Martin zabránil tahu Sb7 za cenu zaběhnutí dámy na b8 a ve snaze ji uvolnit přehlédl závěrečnou vazbu. 0:1

Možnosti pozice dobře ukazuje varianta z analýzy:

Petr tu krásně převedl střelce a bílý reagoval správně 1. Da8! V analýze jsme koukali na 1. Jg6+!?? s ideou 1. … hxg6 2. Dh4+ vidle. Nějak jsme tu vůbec nezkoušeli 2. … Vh7 (3. Dd8+, kdo to má na minutě počítat …), ale jen 2. … Kg8 3. Dxe7. A teď jde o to, aby si černý vyšachoval věž se šachem, jinak mu pak zase bílý vyšachuje střelce. Tedy: 3. …  Df3+ 4. Kg1 De3+ 5. Kg2 De4+ 6. Kf2 Dc2+ 7. Kf3. A král utekl?

Vašek to v analýze našel: 7. … Sg4+!! 8. Kxg4 Df5+ 9. Kh4 Dh5 mat!

Jan Švub (1970) – Josef Krátký (1977)

Tady to byla anglická s c7-c5, kde dal bílý e4, po raném postupu černého h7-h5-h4 šlápl i g4 a chystal se na f4 s pěšcovým valem, černý radši obětoval na g4 figuru a mlžil = útočil = hledal kompenzaci. Možnosti tam jistě nějaké byly, ale Honza pečlivě vykrýval hrozby, semtam něco vyměnil … až soupeři zbyly pouhé tři figury, těmi už se toho tolik nevytvoří … ale právě, když jsme čekali na úplné vyjasnění pozice a bod, přišla potupná vidle na krále a dámu. 0:1

Zdeněk Šimek (1873) – Jaroslav Volf (2126)

Bouda s d6, c6, b5. Bílý si neriskl velkou rochádu, takže se hrálo v poměrném poklidu. Jarda se dvojicí střelců mohl před kontrolou pomýšlet na výhodu, transformoval ji však jen do nestejnopoláků, byť s pěšcem víc – a symetrické rozložení pěšců znemožnilo hledat tam výhru; podle kapitána by to nevyhrál ani Carlsen, a to je spolu s Jardou na nestejnopoláky největší expert. 0,5:0,5

Při pohledu na tabulku nám může přecházet mráz po zádech, protože ty tři drahocenné body jsme vůbec mít nemuseli. Na sestupovou příčku máme náskok čtyři body, s konkurenty z Rapidu a ze Šumperka nás to ještě čeká, naděje je silná. Kamarádi ze Třebové jsou zato hluboko na dně. Ještě se nevzdává Šumperk, který pod sebe zatlačil Náchod. Rapid volil v Olomouci jistotu, samé půlky.

Velké věci se dějí v boji o postup, Chrudim ztratila s Losinami, Rychnov s Hradcem a zuby si brousí Mýto, i když to bude mít proti oběma předním týmům těžké.

Druzí v kraji a nejspíš postupujeme Nezapomeňte platit – členské příspvěky za kalendářní rok 2013