FIDE Open Polička 2013 – díl 1. (hodnocení)
Nikdy není těžší napsat reportáž, než když má na to člověk dost času. Jó během roku, v kolotoči povinností, to se prostě přidá jedna povinnost další; ale o prázdninách, v pohodlných letních dnech, v jedné dlouhé siestě, kterou znamení Raka přináší, kdo by se plahočil se řádky … takže uběhlo deset dní a reportáž nikde.
Jenže za humny je Liberec a dojmy z něj nejspíš překryjí všechny vzpomínky na Poličku, tak tedy, na co si to vzpomínám?
Openů v kraji není tak mnoho, proto bylo třeba přivítat nový počin poličských pořadatelů, totiž obnovu jejich staré tradice pořádání letního turnaje (nezažil jsem, v těch dávných letech jsem šachy vůbec nehrál). Startovní listina slibovala komorní turnájek, nějakých čtyřicet účastníků z okolí, zhusta starých známých a poličské mládeže. Nakonec nenastoupili zdaleka všichni, takže 34 hráčů, to bylo tak akorát, aby se tomu dalo říkat turnaj.
Startovní listině vévodili (poličsko)polabinský Martin Červený, Marian Sabol z Vysokého Mýta a domácí Petr Červený. Pak už neméně staří známí Vašek Pekař, Oldřich Lorenc, Jaromír Paščenko, Oldřich Kastner atd.
Hrálo se v budově Sokolovny, přátelskému duchu turnaje prostory stačily, kdopak stojí o nějakou reprezentativnost. Velmi příjemná byla horní místnost na rozbory spojená s bufetem (včetně dotovaného piva). Domácí pořadatelsko-rozhodcovský tým zvládal v pohodě a ani snad neměl co řešit (jednu ztracenou/ukradenou peněženku ovlivnit nemohl).
Průběh turnaje nebyl bez dílčích překvapení, ale celkem očekávatelný (kdyby papírové předpoklady platily stoprocentně, hrát by se vůbec nemuselo). Z čela na nějaký čas odpadl Martin Červený (remíza s Markem Stodolou – a mohl být rád! – a prohra s Oldřichem Kastnerem), později se ne úplně dařilo Marianovi (remízy s Lorencem a se mnou, prohra s Martinem Červeným). Od sedmého kola už nehrál Oldřich Lorenc (zdravotní důvody). Za vítězstvím tak v pohodě kráčel Petr Červený, všichni ostatní si nějaký ten výpadek dopřáli. Vítězem byl prakticky již kolo před koncem a ani přepnutí struny v závěrečné koncovce s Markem Stodolou na tom nic nezměnilo.
Závěrečné pořadí je tedy víceméně podle očekávání, favorité uhájili svoje. Překvapili šestý Marek Stodola, který chytil nabízené šance za pačesy, a devátý Krzysztof Szczurek, teprve desetiletý Polák, jehož sílu jsem v posledním kole poznal i já. Naopak kromě odstoupivšího Lorence nezvládl závěr ani Ladislav Zeman, který dvě třetiny turnaje odehrál vepředu.
Bez většího zájmu proběhly doprovodné turnaje, Fischerova šachu jsem litoval, ten bych si zahrál, kdybych termínově mohl, Bughouse je naopak maso, které míchat s normální hrou nedokážu.
Já jsem byl s turnajem dost spokojen. Zkusil jsem si nová zahájení, dostal se do pozic, které nemám obehrané, udělal méně hrubek než obvykle, zahrál si na předních deskách. První dvě kola jsem vyhrál v instruktivních miniaturkách. Pak jsem nevyužil desatero šancí, jak porazit Vaška Pekaře (remis), získal bod po hrubce Oldřicha Kastnera, nenašel výhodu proti Paščenkovi (remis – a nebýt času, hrál by na výhru on), nevyhrál nestejnopoláky s pěšcem víc proti Marianovi. V další partii černými na první desce jsem bohužel Petrovi Červenému vlezl do přípravy (zvolenou variantu si chystal na Vaška). S Janem Tůmou jsem si zkusil Svěšnikova výjimečně bílýma a potrestal ho za uspěchaný postup f5. V posledním kole jsem měl všechny šance na dobré umístění, nedostal jsem totiž jediného z favoritů, se kterým jsem nehrál, totiž Martina Červeného, ale mnohem hratelnějšího Szczurka; ten hrál ale dobře a rychle, v mé časovce to na mě otevřel a mohl dvoutahově vyhrát – naštěstí po dalším boji remis. S pátým místem (6/9) nemohu být nespokojen (sedmý nasazený), ale díra do světa to není, třetí místo bylo blizoučko …
Moje děti naopak hrály špatně až hrozně. Vojta ještě jakžtakž výsledkově (4/9), ale dost chyboval, teprve postupně se zbavoval zbrklosti a měl i kliku. Zejména prohru s Junem ml. (nechal si dát banální mat, byť měl věž navíc) si za rámeček nedá. Vítek hrál o něco korektněji, ale prohrával jednu vyrovnanou pozici za druhou. Verunka předváděla výkony zcela pod úroveň, ztráta tří figur za sebou nebyla ničím výjimečným. Únava po školním roce? Srovnání s dětmi, které už předváděly docela dospělé výkony (Ondřej Švanda, Nešpor, Tulis) pro nás nevyznívá dobře. Aspoň jsme ale získali herní rytmus a průběžně potrénovali; projeví se to v Liberci?
A mimo šachy? Obešli jsme Poličku čtyřikrát dokola (jo, město s hradbami a úzkými uličkami, to doma nemáme), dvakrát navštívili skoro prázdné koupaliště (za 30/15 korun, nevlezte tam!), udělali výlet na Vysočinu (rašeliniště se suchopýrem, rozsáhlý smrčáky a občasný skály). Něco jsem přečetl a hlavně … nechal školní rok daleko za sebou.
Pokud jde o partie, prosím o trpělivost, něco bude brzy, něco kdovíkdy …
3. turnaje LUBL Tréninkový dvoukolový blicáček 18.7. U Malinů:
Šachový klub podporují:
