Pardubická ohlédnutí III
Holásek (2132) – Stitterich (1929, GER)
Mojí soupeřkou byla moc hezká dívka, zcela neárijsky tmavá. Přišla sice o čtvrt hodiny později, ale zahájení jsme rozehráli v rychlém tempu.
Královská indická v útoku je (ač se to nezdá) zahájení nesmírně jedovaté. Proslavil ho Fischer a trenéři ho ordinují vyspělým svěřencům. Zkusil jsem ho spíš ze zoufalství, když jsem si nevěděl rady s Paulsenem … a do téhle partie jsem s ním dosáhl 6/6.
Bílý podle Nimcoviče překrývá silný bod e5 a chystá figurový útok na krále. Černý vládne na opačném křídle, jenže tam král není. Jsme v pozici, kde bílý vyvinul, co mohl, a zbývá už jen obětovat a vyhrát. Proč by ale měl černý prohrát? Jen kvůli drobnostem: oslabil se tahem h6 a Jb6 je dočasně vzdálen od obrany. Tahem d4 se ovšem hrozí vrátit zpět do hry (Jd5), je tedy právě vhodná chvíle nedat mu k tomu čas …
19. Jf6+!!
Ani jsem nepočítal, zda obětovat, ale jenom co a kde (Jxh6+, Sxh6) 🙂
19. … gxf6 (po pětadvacetiminutovém zírání do pozice) 20. exf6 Sd6
21. Sxh6? To bohužel není nejpřesnější. Ani nevím, jestli mě vedla víc podvědomá touha mít za jezdce druhého pěšce nebo snaha neměnit útočnou figuru nebo případné matové schéma Sh6-g7 a De2-h5-h8 … Správné bylo okamžitě otevřít cestu dámě tahem 21. Jxd4!! Černý se sice vyhne nejhoršímu tím, že po 21. … Sxf4 střelce včas představí – 22. Dg4+ Sg5 – jenže po asi nejlepším 23. Jxc6 Sxc6 24. hxg5 h5 25. Dxh5 je zle.
Průniku dámy na g7 ještě černý zabrání tahem 25. … Dd8, ale jak 26. Se4, tak 26. Ve4 přivádí do útoku rozhodující figuru. Jenže takhle se to bohužel nehrálo …
Po 21. Sxh6 následovalo bez rozmýšlení 21. … Jd5.
Obranných možností bylo asi víc (Fritz preferuje 21. … Dd8). V pozici na diagramu jsem se zase na dvacet minut zadumal já … a z neznámého důvodu jsem zcela opomněl vyhrávající pokračování 22. Dd2!, kde ani protioběť figury na f4 černého nespasí. Přitom jsem motiv Dd2 v různých jiných pozicích viděl a počítal. Mnou zvolené 22. Jxd4? je sice efektní, bohužel však méně účinné než o tah dříve. Kůň je samozřejmě tabu, černý však po 22. … Jxf6 dobývá otravného pf6, kryje g4 a na další oběť odvážného koně 23. Jxe6!
má dostačující obranu v tahu 23. … De7!. Tady už 24. Dd2 k ničemu nevede a černý díky „vazbě“ jezdce dosáhne kýžené výměny dam. Začal jsem se nevrle smiřovat s myšlenkou, že můj útok končí … ale místo trpělivé obrany horší koncovky jsem začal hledat různé fantómy. Začalo to už tahem 24. Jg7?! a po 24. … Dxe2 25. Vxe2 Jd4
jsem byl moc spokojen s obratem 26. Sxb7! Nechat si sebrat „zadarmo“ se šachem věž, to se mi moc líbilo. Takže 26. … Jxe2+ 27. Kf1 Jd4 28. c3 (potřebuju pole f5 pro Jg7, jinak by byl chycen) Jb3 29. Ve1 bxa3.
Chvilku jsem se mračil na vznikající slabinu na a3 pod palbou Sd6 a pak jsem dostal idiotský nápad: nechám soupeřku postavit dámu, dám za ni druhou věž a budu se hojit na zbývajících černých figurách. Nápad je to ovšem trestuhodně děravý, což mi došlo ještě dřív, než se vyvrácení objevilo na šachovnici. Zahrál jsem 30. Jf5? … a začal se bát tahu 30. … Ve8. Pokračování 30. … a2 (a šlo i axb2) splňovalo moji původní představu, takže nad 31. Jxd6 jsem neváhal.
Na a1 sice ztratím celou věž, jenže soupeřka na c8 taky. Jenže a2-a1 počká, protože je tu tah 31. … Ve8!! (stačilo asi i Vd8, ale tohle je efektnější i důslednější). Věž jde na pole zdánlivě dvakrát napadené – a bude tam chráněna lépe než na c8. Tady už jsem se mohl vzdávat, ale nedokázal jsem se loučit s partií a navíc jsme měli oba už celkem málo času (příjemné tempo 2h na partii + 30 s na tah znamenalo ve většině partií, že se do kisny dostaneme sice později než obvykle, ale neméně zákonitě).
Boj dvojice střelců proti dvěma jezdcům (s „nepodstatnou“ věží navíc) dospěl do pozice, kdy jsem docela reálně hrozil promazat háčkem do dámy:
Z několika způsobů, jak situaci vyřešit, zvolila soupeřka 45. … Vd2 46. g4 Vxf2+ 47. Kg3 Jd6. Jednoho ze dvou střelců se stihne zbavit právě včas.
Celá partie pak skončila studiovým obratem:
54. … Vb2a střelec je chycen (55. Sd3 Vb3). 0:1
Pardubická ohlédnutí II Následující příspěvek




