Očekávaný postup je nejtěžší

15. 12. 2013 Pavel Holásek Mládež, 1

Parta letošních maturantů má s přeborem škol bohaté zkušenosti. Její lídr Jan Mareš startoval v republikovém kole již v r. 2008 (s družstvem “velkých” kolem Martina Pečinky). V roce 2009 družstvo ve složení podobném dnešnímu skončilo v kat. 6.-9. tříd senzačně páté v ČR! V roce 2011 už šlo zase o kategorii SŠ, průměrné patnácté místo s nadějí, že ho příští dva roky můžeme vylepšovat.

Vloni ovšem naše naděje ztroskotaly už v krajském kole, konkurence byla velká a výkony ne optimální. Letos tedy poslední šance této generace – a končit bez postupu se nám věru nechtělo.

Asi to nejpodstatnější se stalo už před začátkem: na nádraží jsme se sešli kompletní a dokonce asi o pět minut dřív, než jsem čekal (tj. již čtyři minuty přd odjezdem vlaku! 🙂 ) a v hrací místnosti nás pohled do startovních listin přesvědčil, že by to mělo jít. První nasazení, výkonnostně vyrovnané družstvo, ideální situace pro podcenění a pochrupování na vavřínech.

S úvodem turnaje jsem musel řešit ještě jednu dramatickou situaci: při zahájení prvního kola byla na místě jen půlka týmu a nebylo zřejmé, kde hledat zbytek. Jenda s Petrem si totiž skočili za roh něco koupit … a nevraceli se, mobil nebrali … a turnaj už začal, časový limit zkrácen na dvacet minut, hodiny spuštěny … takže když jsem oba zatoulané hráče konečně spatřil, jak se beze spěchu vracejí s nakoupenou svačinou, nebyl jsem, obávám se, příliš příjemný ;-). Jenda na to nakonec trochu doplatil, proti Kozákovi měl sice v koncovce dva pěšce, ale s pouhou minutou je naprosto nemohl uplatňovat.

Pak už se ale rozběhl kolotoč zápasů. Soutěž byla obsazena méně početně a o něco slaběji než vloni, pořád ale deset družstev výrazně převyšuje dlouholetý průměr. Hrálo se každý s každým, 2x20minut, bylo tedy zřejmé, že nepůjde o nějakou mimořádnou tvorbu, ale spíš o rutinu a techniku. Výrazně se do budoucna přimlouvám za tempo s bonifikací!

Nepříjemná byla nejistota, jaká jsou vlastně postupová kritéria. Pořadatel Dolfa vyhlásil nejprve zápasové body (3-1-0), pak vzájemný zápas, pak až skóre. Ještě jsme se na to s pardubickým vedoucím panem Hoškem znovu ptali. Teprve v polovině turnaje byla po zásahu vedoucího komise mládeže Davida kritéria změněna na olympijské hodnocení (nejdřív skóre). Naštěstí byl boj o medaile poměrně jednoznačný, jinak by mohli být mnozí roztrpčeni.

Když jsme ve třetím kole podlehli největšímu konkurentovi, Sportovnímu gymnáziu Pardubice, bylo tak nějak po turnaji. Své soupeře jsme poráželi, ale Pardubice to dělaly taky. Bylo jedině třeba pohlídat si “černého vzadu” SPŠE Pardubice, utkali jsme se až v předposledním kole (oproti losu byla kola pomíchaná), kdy jsme věděli, že 2:2 by mohlo stačit a přes dvojí zaváhání jsme opravdu 2:2 uhráli. Do posledního kola jsme měli 1,5 bodu náskok a výrazně lepší los, takže zakrátko nebylo co řešit, jen to, jestli chytneme vlak ve tři (podařilo se v poslední vteřině, proč vždycky ve Svitavách dobíháme tak natěsno? 🙂 ).

Družstvo A tedy obsadilo 2. místo s postupem do republikového kola, 28,5/36, 7 výher, 1 remíza, 1 prohra. Zkušenost rozhodla, bylo ovšem znát, že už hráči letos nechodí na kroužek, většinou ani na blicáky apod. – při tempu 20 min bez bonifikace se chybičky vyskytly a občas spadl praporek, naštěstí nás další dostatečně neprověřili. Jan Mareš podržel první desku, 7,5/9, výkon 2002, porazil mj. Ptáčka (2145). Petru Jánišovi se dařilo méně, 5/9, s Feltlem a Osičkou by ztrácet neměl. Láďa Kubišta a Vít Kapoun 8/9, mohlo to být víc :-). (Výkony neuvádím, jsou zkreslené účastí neregistrovaných hráčů.) Zvládli jsme to tedy, kýžený povinný postup na republiku je po roční pauze tu.

Dovolili jsme si nasadit i družstvo B, které mohlo hrát jen tak pro radost a rozhodně se neztratilo. Pěkné 7. místo za 13,5/36, 2 výhry, 2 remízy, 5 proher. Petr John si na první desce zahrál opravdu silný turnaj (Macháň, Ptáček, Stodola, Mareš, Kozák, Pospíšil, Vaculík atd.), 1,5/9. Katka Šmajzrová se výkonem vyrovnala Petru Jánišovi, 5/9, máme náhradníka na druhou desku! 🙂 Vzadu bojovali amatéři Jirka John (3/7), Honza Kašpar (3/6) a trochu hůř Petr Jergl (1/5). Kdyby takoví hráči hráli závodně, to bychom byli oddíl! Každopádně příští rok tohle bude základ našeho A týmu 🙂 (s možností doplnění o Vítka Holáska a Lukáše Paukerta, nebo přijde do prváku někdo přespolní?).

Celkově má Sportovní gymnázium Pardubice skvělou trojici ligových hráčů (Macháň, Vlčková, Liduch), slabinou je u nich čtvrtá deska. SPŠE Pardubice nebezpečně kousala hlavně vzadu, kde se to tolik nečekalo. Družstva Poličky, Lanškrouna a Hlinska předvedla výkon na první půlku tabulky.

Výsledky najdete na chess-results.

Z první desky zkoušela Polička přenášet online – jsou někde partie? Reportáž Poličky zde.

Petr John (1624, Gymnázium Ústí B) – Jan Mareš (1909, Gymnázium Ústí A), předehrávané 7. kolo:

Partie hraná až příliš v přátelském duchu – jenže právě během tohohle kola přišla ta zpráva, že se boduje olympijsky. Jak to má černý ještě hrát na výhru? 1. … Jg4! Něco se zkusit musí. 2. Sxg4 Na poskakování koně za svými pěšci neměl nervy. 2. … hxg4+ 3. Kxg4 Jf6+ 4. Kf3 Kh5 5. Jd3 Kxh4

6. Jf2? Lépe 6. Jc1! s hrozbou 7. b6 a 8. Jb3, vynutit tak b7-b6 a pak držet pevnost na královském křídle. 6. … Jh5? Zde naopak vyhrával přesun jezdce zpět: 6. … Jd7! 7. Jd3 Jb6 8. Jb2, černý má na královském křídle víc prostoru a tempo f7-f6 k dobru. 7. Jg4 Kg5 8. Jxe5?? Oběť zde nemá naději na úspěch 8. … dxe5 atd. 0:1 I kdyby však bílý neobětoval, tahat pozici s minutou proti dvěma (bez bonifikace) muselo být nepříjemné.