Šachový klub Ústí nad Orlicí

Krajské soustředění talentované mládeže (NE)DOPLNĚNO

Pokus obnovit dávno přerušenou tradici intenzivních tréninkových setkání se konal 3.5. v Lanškrouně. Šlo o jednodenní, vlastně zatím půldenní akci určenou zejména pozvaným talentům, ale následně i dalším zájemcům minimálně 3.VT a možná ani to ne. Účast nebyla zamýšlených 36 hráčů ve 3 skupinách, ale ani 17 účastníků není fiaskem.

Pět našich: Grundman, 2 Holáskovi, 2 Píšovi.

Vznikly dvě skupiny (8 a 9), první od Havelky a Vaška Grundmana až po našeho Vojtu a Vaškovou, druhá od Jirouška či Jirky a Vítka až po dívky Kalousovou a Málkovou. Pracovalo se intenzivně 4 hod. čistého času, A skupina absolvovala typické chyby v koncovkách s Pavlem Borkem a hledání plánu hry s Tomášem Pokorným, B skupinu jsem dostal na starost já (viz dále), mezi přednáškami byl hodinový test (testy z loňského MČR). Vlastně normálka – takhle by se mělo dělat každý týden v kroužku :-).

Pro účastníky (i pro ty, kdo tam nebyli) připomenu, čím se zabývala moje skupina.

1) Koncovky jsou základ!

Z devíti účastníků pouze dva hrají rádi koncovky, pouze jeden radši než jiné části partie. Kdo jako dítě vyniká v koncovkách, má naději stát se skvělým hráčem!

Není divu; koncovky jsou těžké. Mnoho figur (třeba v zahájení) znamená většinou málo možností. V koncovkách máme málo figur, ale mnoho možností!

Např. v téhle pozici (závěr studie L. Kubbel, 1927) je mnoho tahů, dámy mohou rejdit po celé šachovnici, na první pohled není vidět, který tah by měl být lepší, už vidím, jak partie dětí končí bezhlavým šachováním. (Řešení na konci kapitoly.)

Koncovka představuje zvláštní, paradoxní, pohádkovou situaci, kdy se nejslabší stávají nejsilnějšími. Pěšci (s běžnou hodnotou jedna) a králové (bez hodnoty, ti běžně nepracují, naopak se musí strážit) získávají obrovskou hodnotu a rozhodují partie.

Černý vede o jediného pěšce, ale motor ukazuje -10, tedy dámu navíc pro černého. Proč? Protože ten pěšec už skoro dámou je, mluvili jsme o stínové dámě, která se nad ním vznáší a už už zhmotňuje, mluvili jsme o pěšci jako o kukle, ze které se dáma vylíhne.

Proto jsme zdůrazňovali zásadu, kterou znám od Martina Petra: v koncovce vždycky nejdřív koukám, kde mám volného pěšce (tedy kde už je nebo kde si ho můžu udělat).

MOMENTÁLNĚ NEJSEM SCHOPEN MATERIÁL TAKTO PODROBNĚ DOPLNIT. Proto jen dodávám, že na koncovkách jsme ukazovali ty nejzákladnější zásady – centrum, prostor, čas, možnosti figur – a tytéž zásady pak ve druhé části vynikly v partiích klasiků – Morphyho, Tarrasche, Nimcoviče. DOUFÁM, ŽE SE K ČLÁNKU VRÁTÍM O PRÁZDNINÁCH (PAK BUDE V NOVÉM PŘÍSPĚVKU NAHOŘE.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *