Jedna zasněžená, téměř povinná, ale upracovaná

8. 2. 2015 Martin Čech Béčko, 7

Bylo tomu takhle jednou při zasněžené únorové neděli, kdy se ústecké béčko vydalo za dalším dobrodružstvím. Tím dobrodružstvím bylo další kolo Krajské soutěže, tentokrát hrané v Horní Čermné.

Soupeř hrající ve spodních patrech tabulky společně s naší relativně silnou sestavou měl mít za následek naše další vítězství. Ve vší úctě k soupeři jsme krom našeho zápasu v hlavách měli i jedno z dalších utkání tohoto kola, ve kterém se potkali naší úhlavní soupeři z Letohradu a Svitav.

Na ranní sraz se dostavili všichni. Snad každý ocenil to, že kapitán svolal sraz o něco dříve, kdyby náhodou počasí nepřálo pohodlné cestě. A co čert nechtěl, v noci přibylo pěkných pár centimetrů, větřík se taky probudil k životu a udělal tak vrásky na čele především řidičům. Po drobných dohadech kudy se pojede, bylo nakonec dohodnuto, že se pojede přímo, tedy žádnými bezpečnějšími cestami přes Lanškroun. Po cestě, která by mohla konkurovat klidně i etapě sněhové rallye, jsme dorazili na místo, kde nás v poklidné atmosféře přivítali domácí v sestavě s pouhým jedním náhradníkem. Co si ale budeme říkat, na všech deskách jsme měli cca +300 Elo bodů. Dokonce i já bych byl hráčem s nejvyšším Elem v týmu soupeře, ale čísla jsou jedna věc a realita věc druhá.

Dnes to bohužel nebude report plný rozborů partií a diskuzí nad taktickými nuancemi. Byl jsem totiž nucen věnovat veškerý čas své partii, navíc jsem byl tak trochu situován zády k ostatnímu dění. Zato jsem ale měl výhled z okna. No a poprvé, když jsem byl vytržen ze zamyšlení nad svoji deskou, nestačil jsem se divit. Máme 3,5 bodu, 3 partie se dohrávají, jedna s nabídnutou remízou, Kuba na prohru a já v přivyhrané partii, ale se třemi minutami na 8 tahů.

No a nyní popořadě.

Na první desce Kuba prý tahal a tahal, až zjistil, že stojí na prohru. Nebyl si vědom žádných chyb, alespoň ne hned po partii. Bohužel nedokázal se svoji partií nic udělat a připsal si letošní první prohru v přeboru. 0 – 1

Na dvojce nastoupil Vlastík Hrobařů, na jehož partii se mi vážně líbila pěšcová struktura v 9. tahu – h3-g4-f5-e4-d3-c2. Další, co vím, je, že tato partie skončila jako první a znamenala pro nás vedení hned ze začátku zápasu. 1 – 0

Na trojce hrál Petr Mareš a o této partii nevím zhola nic. Výsledkem ale byla (možná trochu překvapivě) remíza. ½ – ½

Na čtvrté desce Petr Jániš zvolil zřejmě nějaké gambitové zahájení a jediná informace, která se ke mně dostala je, že půlbodík, který získal, byl ve chvíli, kdy měl v partii o pěcha méně. ½ – ½

Na páté šachovnici nastoupil Pavel Kylar a evidentně byla jeho partie celou dobu vyrovnaná. Jeho partie byla tou, v které byla na konci nabídnuta remíza. Později jsem zjistil, že v pozici stejnopoláci + 6p, kdy to spíše na výhru mohl zkoušet soupeř, takže remíza opět korektní. ½ – ½

Na šesté za náš tým operoval kapitán pan Glembek. Dle jeho autentického vyprávění mohu předat dále k dobrému to, že se mu již dlouho nepodařilo vyhrát v miniaturce. Soupeř mu v dámském gambitu nechtěl a nechtěl vrátit pěcha a byl za to potrestán. Nejdřív mu byl vyhnán král do centra a poté tam byl uvězněn v matové síti. 1 – 0

Na sedmičce hrál Tomáš Kodytek a k jeho partii mohu říct jedině tak to, že s jeho soupeřem jsme do sebe šťouchali židlemi díky nedostatku prostoru. I tato partie skončila nerozhodným výsledkem, bohužel k průběhu by se mohli vyjádřit jiní. ½ – ½

A na závěr to nejlepší poslední. I ve své druhé letošní ústecké partii jsem v zahájení dostal dáreček. Soupeř v 6. tahu nepochopitelně zatáhl, já získal pěcha a udělal soupeři izolovaného dvojpika na f-sloupci před malou rošádou. Řekl jsem si, že poměním a tuto dostatečnou výhodu časem zrealizuju. Bohužel jsem měl ve svých možnostech na ukrytí krále samé špatné možnosti, takže jsem se nakonec musel bránit tlaku soupeře, který ale dosti vyšuměl a jediné, co mě stál, bylo trochu více času. Někdy kolem 32. tahu mi soupeř nabídl remízu, kterou jsem bezmyšlenkovitě odmítl, jelikož (co si budeme říkat) jsem to měl prostě viditelně lepší. Až poté jsem zjistil, že někdo další už dohrál a že vlastně remíza je potřeba. Obratem jsem tedy půlku nabídl (vážně jsem mohl akorát ztratit, výhra 4,5, nebo 5 není tak důležitá).  Pro soupeře to byla slovy Kmotra „Nabídka, která se neodmítá.“ a přijal. ½ – ½

4,5 – 3,5 total. Žádné famfáry a ohňostroje se tedy rozhodně dnes v Ústí konat nebudou. Ale dopadlo se nakonec ještě dobře.

Po konci všech partií se tým rozdělil na dvě poloviny, kdy jedno auto jelo zkontrolovat zápas v Letohradu a druhé se odebralo přímo nazpět. Později když jsem psal Kubovi, tak mi tvrdil, že Svitavy zřejmě vyhrajou tak 5 – 3. Jaké bylo překvapení, kdy jsme ve zpravodaji mohli objevit výsledek 4 – 4. Výsledek, který nejvíce nahrává… Však vy víte komu…

Chystané akce mládeže S odřenýma ušima