Olympiáda, nebo prázdniny?

20. 2. 2015 Pavel Holásek Mládež, 0

Chvaletická šachová olympiáda, 1. turnaj, 14. 2. 2015

Díky Luboši Šilarovi západ našeho kraje velice ožil a Chvaletice (nebo nově ŠS Železné hory) mají tolik začínajících šachistů, že by jim mnozí mohli závidět. Zejména pro ně je určena čtyřdílná Chvaletická šachová olympiáda. Když ale není v kalendáři jiná akce, proč se nezúčastnit? Vady na kráse jsou vlastně jen dvě: je to trochu z ruky a čtvrthodinovky nejsou pro kvalitu partií úplně ideální.

Začátek jarních prázdnin účast rozhodně poznamenal. Od nás jely moje čtyři děti, přidal se k nám Nat a z Chocně dorazil se strejdou Matěj. Hrálo se ve třech kategoriích.

Kat. C (roč. 2000 – 2002)

Vojta Holásek byl druhý nasazený a konkurence se nedala srovnávat s krajským přeborem, moc toho ale nepředvedl. Turnaj pohřbil ve třetím kole s Honzou Nešpůrkem, když měl v lepší koncovce zhruba sedm minut proti deseti vteřinám (bez bonifikace!), ale zbrkle si nalezl do dvojtažce. Pak si ještě nechal s Patrikem Žejdlíkem přivázat dámu a i s Klabenešem prý přehlédl dvojtažec. Pozitivem je, že si zahrál s celou nasazenou špičkou. 4/7, 6. místo, 1380.

Tři první místa braly Polabiny; protože ani Patrik Žejdlík nehrál bezchybně, vyhrál překvapivě Nešpůrek, ještě větší senzací je třetí místo Bílka.

Kat. B (roč. 2003 – 2005)

Nataniel Seibert v prvním kole vyhrál, pak dvakrát prohrál, čímž se zase dostal do dolních pater, kde je zvyklý hrát. Získal však tři body v řadě, což ho vyneslo krásně nahoru, ani prohra v posledním kole tolik nevadila.Jeho Buchholz jsem neodhadoval nijak vysoko, ale jeho soupeři udělali v posledním kole 6,5/7, čímž mu pěkně pomohli, rozhodně úspěšné umístění. Pokračovala spolupráce s Adamem Lorencem, Nat má věk na to, aby se rychle lepšil. 4/7, 11. místo, 1140.

Veronika Holásková už potřebovala nějaký ten úspěch. V turnaji porazila všechny slabší (vždycky jsem přišel až ve chvíli, kdy vedla o dámu), naopak nestačila na silnější hráče (Lukáš Němeček, Jareš a v posledním kole Brázda). Zvedli jí ale průměrný rating, takže slušné perfo. 4/7, 12. místo, 2. dívka, 1246.

Markéta Holásková tu byla jedna z nejmladších, takže každý bod dobrý – a získala hned tři, takže docela úspěšné vystoupení. 3/7, 25. místo, 4. dívka, 1061.

Vítězství Rudolfa Juna asi nikoho nepřekvapí, i kvůli těžkému losu propadl Lukáš Němeček.

Kat. A (2006 a ml.)

Matěj Kobr sice zahájil hubenou remízou s Nastoupilem (a mohl být rád, soupeř ho s dámou navíc zpatil), ale pak už ukazoval svůj výrazný talent, vyhrával partii za partií (včetně bodů s Kubou Nešpůrkem a Lukášem Nejedlým), narazil až s vítězem Radkem Nejedlým. Většinu turnaje odehrál na prvních třech stolech, získal medaili, zapsané partie už doma proanalyzovali, paráda! 5,5/7, 3. místo, 1275. (Na 3. VT to zatím není, soupeři by museli mít vyšší průměr.)

Tomáš Holásek je zatím zvyklý na umístění hodně vzadu, ale proti úplným začátečníkům už ukázal svoje zkušenosti, odstartoval 2/2, díky tomu hrál celkem vysoko a ještě dva body přidal: velmi úspěšný turnaj! 4/7, 16. místo, 1064.

Kromě Radka Nejdedlého a dalších již známých jmen mě tu zaujalo druhé místo Karla Brožky (Zaječice).

Výsledky na chess-results: C, B, A.

Hodnocení

Kromě Vojty mohou být všichni s výsledkem spokojeni – a příště nás určitě pojede víc.

Ukázka (kauza nakonec)

Nepřináším žádný zajímavý úsek partie, ale jeden nepříjemný a dost zbytečný spor. V jedné z partií měl náš Tomáš černé, soupeře přehrál a v pozici diagramu dal 1. Vg4-g6 mat (diagram bez záruky, možná ještě někde stál nějaký pěšec – ale to podstatné tam je).

Ještě jsem dohlédl, aby Tomáš správně nahlásil výsledek (0-1), a kolo tím pro nás skončilo. Jenže když byly vyvěšeny průběžné výsledky, zjistili jsme, že má započítanou jen remízu. Hned jsem to reklamoval a zjistilo se, že někdo zapisovateli chybně nahlásil opravu, takže 0-1 bylo přeškrtnuto a zapsána remíza. Naštěstí partii zblízka sledoval rozhodčí (Franta Navrátil), mat viděl a pamatoval si to, takže moje reklamace byla uznána a tím to mohlo skončit.

Neskončilo, protože o věci začal diskutovat zřejmě tatínek hráče, který měl bílé. Jeho argumenty byly natolik absurdní, že jsem, přiznávám, příliš neudržel nervy a diskutoval s ním zřejmě dosti emotivně. Vypadalo to asi takhle:

On: “Vy si tady reklamujete výhru místo remízy. To bych si já teď mohl postavit hlavu a reklamovat zase remízu místo výhry.”

Já: “To můžete zkusit, ale nemáte k tomu důvod, byl tam mat a rozhodčí to viděl zblízka.”

“Ale on mohl ještě vzít věží věž!”

“Nemohl, byl tam šach od dámy. Jestli chcete, tak vám tu pozici postavím, ještě si ji pamatuju.”

“Nic nestavějte, já vím jak to bylo. On mohl ještě vzít věží věž …”

Poznamenávám, že kdyby snad mohl bílý vzít věží věž a nebyl přitom v šachu (což nenastalo), neznamenalo by to remízu, ale prostě pokračování partie.

Nebo jiné argumenty:

“Víte, mně jde o toho kluka. On měl radost, že remízoval, a vy mu teď tu radost zkazíte. Nemůžete tam tu remízu nechat?”

“Proč bych ji tam měl nechávat? Ta partie skončila matem, není možné nahlásit si remízu a mít tak půl bodu. Docela by mě zajímalo, kdo tam vlastně tu remízu hlásil.”

“Já to nebyl, ale pořád si myslím, že to byla remíza. Tak tam dáme 1-1, ne?”

Měl jsem z toho celého dost nepříjemné pocity, hlavně proto, že jsem byl tlačen do pozice sobce, který využívá zákulisní praktiky k ovlivňování výsledků ve prospěch svého dítěte. Ach jo.

Chápu, že rodiče začátečníků o pravidlech moc nevědí a přitom se o hru živě zajímají; nemohou ale trvat na svém, jsou-li úplně mimo. Kdyby u partie náhodou nestál rozhodčí, bylo by to nakonec tvrzení proti tvrzení. Br.