Liberecký deník 5. kolo

23. 7. 2013 Pavel Holásek Turnaje, 0

Dnes dopoledne jsme se odhodlali k pořádné horské výpravě. Zatímco vloni jsme šlapali po svých z Liberce až nahoru, dnes jsme zajeli autobusem do Bedřichova, kde v zimě startuje Jizerská padesátka, a viděli tedy z hor víc (žel, ta nejlepší místa jsou pro nás z ruky).

Cesta se neobešla bez malého bloudění. Ony tam jsou na každém rohu mapy, ale zrovna na jedné důležité křižovatce chyběla. Z minulého rozcestí jsme si pamatovali, že máme odbočit ze zelené na modrou, ale zřejmě to byla zastaralá mapa či co, prostě jsme šli špatně. Pokusil jsem se to napravit zkratkou: tu jsem sice trefil docela dobrým směrem, ale přes pařezy, větve, mlází, hrboly … a zejména přes trochu zrašelinělá místa. Asi čtyřikrát jsme si namočili boty zhruba po kotníky a většinové mínění výpravy bylo, že na značené cestě by se to stát nemohlo (hrubý omyl! 🙂 ).

Nejhezčím místem byla (nám už zloňska známá) přehrada Bedřichov na Černé Nise, napájená zahnědlou vodou z rašelinišť. Přesto právě tam vedla značka místy výrazně hůře průchozími než na naší předchozí „zkratce“ (viz fotky). Ale rašeliniště, to je moje.

Co ještě? Úmorné rovné asfaltky ve smrkových lesích, docela dost borůvek, soutěž, kdo se dotkne nejvíc turistických značek, potápějící se kachňata …

Vrátili jsme se včas, vlezli do sprchy, najedli se, zdřímli si a už začalo páté kolo. Když jsem viděl rozlosování, čekal jsem docela úspěšné partie, možná i 4 body z 5 … Nastal však pravý opak, tohle bylo prostě kolo hrůzy 🙁

Odpočinkovější to měli Verunka s Vojtou, kteří hráli spolu, Vojta si počkal, až mu Verunka něco nastaví, a bylo to.

Jasnou šanci promarnila Natka s devatenáctiletým Ženíškem. Ten totiž nesehrál zahájení vůbec dobře: 1. e4 e5 2. Jf3 Jc6 3. Jc3 Jf6 4. Sc4 Sc5 5. Jg5? 0-0 6. Jd5??

Stačilo prostě sebrat 6. … Jxd5, až totiž dáma sebere na g5, bude mířit na g2, např. 7. exd5 Dxg5 8. dxc6 Dxg2 nebo 7. Sxd5 Dxg5 8. d4 Dxg2. Natka však zahrála 6. … Jg4?? a po 7. Dxg4 bylo všechno opačně.

Prapor mohl pozvednout Vítek proti panu Babickému, asi patnáct tahů sehrál dost dobře, ale pak (po dlouhém zamyšlení) nechal stát jednotahově dámu …

A já sám mám nejmíň co kritizovat. Pan Martinovský z Jaroměře (1807) mi poslušně nalezl do „vyvrácení Carokannu“, o začátku stál špatně a ztrácel čas.

Tady jsem už zdálky viděl jasné 11. Dxa6 a pak už jen šlapat áčkem do dámy. Spatřil jsem však (pokolikáté už!) ještě lepší tah a po krátkém prohlédnutí ho zahrál: 11. Sf4?? Cílem bylo zcela znemožnit soupeři vývin, po f6 nebo Jf6 přijde Jg6, áčko mi neuteče. Jenže … 11. … f6! A hrůza je na světě, on má mezišach na e6 … 12. Jd3?? Ze setrvačnosti, místo abych po 12. 0-0! fxe5 13. Sxe5 a 14. Dxa6 měl za figuru aspoň dva pěšce. 12. … De6+ 13. Kd2 Sxd3 Prvním neštěstím v pozici byl ten šach, kterým se dáma uhnula. Druhým je fakt, že přitom pokryla Vc8, takže tah Sxd3 je najednou možný. 14. Ve1 Df5 A třetím je tohle: dáma se uhýbá ze sloupce, přitom stále kryje věž i střelce a ještě napadá Sf4, navíc by brala se šachem. A bílé figury nemají prostě vůbec nic … Soupeř naštěstí následně ztratil spoustu času a nabídl mi remízu, ale hrůza je to stejně.

Jediným pozitivem kola je, že to trápení netrvalo dlouho.

A jsme za polovinou turnaje, ve zbylých čtyřech kolech je co dohánět.