Vzpomínky na debakl
Ústí nad Orlicí A – Vysoké Mýto A 2,5:5,5
Správně se divíte, cože se to dnes hrálo; tohle utkání se hrálo už před týdnem. Jenže já o něm včas nenapsal. Povinností fůra, po nachlazení energie žádná – a když nenapíšete jedním vrzem po příchodu ze zápasu (což jsem neudělal, protože jsme dlouho blicali a večer mi utekl), je těžké se rozjíždět později. Navíc družstvo prohrálo a já jsem prohrál, to potom tomu psaní nějak chybí motor.
A tak jsem si během týdne říkal, co by se stalo, kdybych vůbec nenapsal … a že asi už nenapíšu … a proč že vlastně píšu? Možná si s adventem dovolím takové malé bilancování.
V mládí jsem hrál za Letohrad, ale coby gymplák jsem v Ústí chodil kolem šachové nástěnky, kde se pravidelně objevovala strojem psaná hodnocení ústeckých zápasů. Už tenkrát jsem tak trochu vnímal atmosféru místních zápasů. A taky jsem si kolikrát říkal, jak je zvláštní ta naše hra, co téměř nemá diváky … tolik důmyslu, tolik zajímavých okamžiků, tolik událostí, tolik emocí – a všechno se to propadne do zapomnění, zbudou jen suché statistiky.
Jenže co vlastně můžu jako aktér zápasu nabídnout? Těm partiím rozumějí sotva ti dva, co je hrajou, na osvětlení všech jemností by potřebovali další týdny analýzy, já to vidím z rychlíku. Ano, mohl bych si počkat na zápisy partií a věnovat se jen jim; ale to už bych sám v tréninku nedělal vůbec nic. Projet to strojem se mi nechce, takový povrchní přístup vede, zdá se mi, leda k ustrnutí. Nedělám vlastně psaním reportáže zbytečnou práci? Nebylo by lépe sednout si doma na vlastní partii a na pořádnou literaturu, co na ni věčně nemám dost času?
Možná jo a taky už ty reportáže trochu šidím. Ale důvod, proč psát dál, je hlavně tenhle: šachy jsou i záležitost společenská. Jsme parta v družstvu, v oddíle, často se kamarádíme se soupeři, známe se v kraji. Tahle pospolitost se udržuje tím, když se potkáme na rapidu, na blicáku, v hospodě … ale průběžně taky na webech. Škoda, že jich tak málo jede naplno. Když tedy napíšu o další neděli, máme v tom našem dění o další záchytný bod víc.
A co že se teda před týdnem ve Šnytu dělo?
Mýto jsme měli výjimečně doma a zoufale jsme potřebovali body. Nastoupili jsme v silné sestavě, ale favoritem zůstávali pořád hosté.
Postupně se ukázalo, že bychom byli rádi za remízu, po odepsání některých partií nám svitla jistá naděje, ale v urputném zápase (pět koncovek dlouho po kontrole!) to hosté definitivně převážili na svou stranu, nutno říct, že právem, ukázali jasnou kvalitu.
Nejdříve jsme zabodovali, na osmičce Vlasta, kterému Lipavský dal dost nekorektně střelce, pěšci se nerozběhli a koncovka byla pohodová. Vyrovnáno bylo vedle po prohře Martina Poslušného, ten sehrál proti Luboši Ptáčkovi zahájení rozpačitě, koněm zaběhl někam na a6, v zápletkách dal kvalitu a v koncovce jen trpěl. Do vedení šli hosté po mé prohře, na Jirku Koska jsem zkusil jakéhosi ježka, ale Jirka založil partii na dost přímočarém tlaku, ze kterého po taktickém vyjasnění vytěžil celou figuru. 1:2
Jak vypadal zbytek: Martin Šmajzr docela nadějně, Lukáš Karásek snad jakžtakž, s Vaškem to bylo nahnuté, ale bojoval, Martin Pečinka šel za výhrou, Kuba zoufale držel. Kdyby všechno dopadlo ideálně, tak snad 4:4 … Iluze se ale postupně bortila.
Pořadí už přesně nevím, ale postupně prohrál Kuba a Vašek. Kuba s Dosedělem v zavřené pozici nenašel aktivní plán, skončil s figurama stísněnýma a při nestejnopolácích dominoval na plné desce soupeř. Vašek se proti Pavlu Němcovi pokoušel o typický sicilský útok, ale soupeř pořád šel po pozičních faktorech a připravil si příjemnou koncovku; Vašek v ní kouzlil, ale taktika nemůže vycházet věčně. 1:4
Někdy v té době půlil Lukáš s Mariánem, tam se šlo do těžkých figur, Lukáš na královském křídle neprorazil, Marián na dámském pak ano, ale protihra ve věžovce byla dostačující. Remízou skončila i partie Martina Šmajzra s Tomášem Trhalem: to byl takový ten Carokann s g6, kde staví černý všechno na bílé, Martin zase v zahájení použil originální převod jezdce b1-c3-e2-g3-f1, jak ve Fischerově šachu. Pak se šlo do koncovky se 2J x 2S (a věžemi), nakonec se dlouho hrála pozice V+J x V+S, kde jsem jasně sázel na bílého jezdce – černý měl pěšáky roztříštěné, blokované na špatných polích, kůň měl v centru opěrná pole … ale Tomáš se z toho nějak dostal, v příštím životě se na to určitě kouknu ;-). 2:5
Nejdéle hrál Martin Pečinka s Markem Koskem, obyčejnou čtyřjezdcovku jako děcka, pomalu se manévrovalo a měnilo, až vznikla pozice D+S x D+J se všemi pěšci dosud na šachovnici! Martin měl víc prostoru, sebral si a pěšce a dělal králem cestičku volňákům na dámském křídle. Při realizaci dal ale příliš optimisticky figuru, pěšce poztrácel a zremízoval to pouze jakýmsi zázrakem, kterému nerozumím. 2,5:5,5
V pozápasové analýze na mě udělal největší dojem Lukáš Karásek, který během pár vteřin navrhoval v Kubově partii velmi pěkné strategické plány a šikovná rozestavení figur; potřebovali bychom ho tu dlouhodobě.
V tabulce jsme poslední a jako vždy budeme body dělat až na jaře, času dost … 😉
Malí velcí Idyla až neuvěřitelná
Šachový klub podporují:
