Idyla až neuvěřitelná

4. 12. 2016 Pavel Holásek Béčko, Éčko, 1

Ústí nad Orlicí B – Zaječice 6,5:1,5

Body to chtělo, ale Zaječice, to nejsou žádná ořezávátka, spíš parta zkušených pardálů. Sestava se nám moc neplnila, takže kapitán Kuba, který chtěl původně sám sebe vyřadit z  kádru pro hrubé kázeňské prohřešky – totiž vlastně pro kolizi s jinou akcí – se obětavě rozhodl nastoupit. Kvalitu jsme ale nějakou měli, máme totiž široký a vyrovnaný kádr; a po spatření sestavy hostí bylo všechno veselejší, přijeli v sedmi a rating dvou jejich náhradníků KP moc nepřipomínal. Takže plán jasný: vzadu sebrat pár bodů, zbytek zapůlit, kouknout na biatlon a pohodlně stihnout nedělní oběd.

Zas tak samo to ale nešlo. Sice jsme v klidu sledovali hladkou výhru éčka nad Lanškrounem C i biatlonový závod, kde si Gábina Koukalová dojela pro zlato, jako by to nic nebylo, ale náš zápas se pořád hrál. Jasně, vedli jsme 1:0 z výkopu a nikdo nebyl nějak výrazně ohrožen, ale bylo třeba udržet koncentraci a hrát naplno.

Postupně si pak přece jen dali soupeři říct, nevím přesně, v jakém pořadí přišly výhry a půlky, ale vzadu vyhrál Zdeněk a Kuba, vepředu remízovali oba Marešovi. 4:1

Kuba stál černými jen o něco lépe, soupeř postupem v centru obnažil slabiny jeho dámského křídla a Kuba jen díky dvojici střelců udržoval protihru, které nakonec méně zkušený soupeř nedokázal vzdorovat a poztrácel materiál. Zdeněk měl ze zahájení pohodlnou hru, v sicilce obsadil dámou díru na d6. Vyždímal z toho jen pika, ale v koncovce pak postupně vybral soupeři skoro všechny zbylé figurky.  Petr Mareš s Jaroslavem Hájkem hrál celkem jako vždycky, ve své strategicky složité boudě hledal protihru a ztrácel čas, pozice se pak zjednodušila, před kontrolou to rozumně zapůlil, i když koncovka se asi pomalu mačkat dala. Jenda měl na desce bílýma proti Milanu Jelínkovi Maróczyho strukturu, k nějaké nátlakové hře mu ale chybělo víc lehkých figur. Měl velmi výrazně lepší čas, až z toho byl nervózní ;-), je to nezvyk; mohl si pak dopřát luxus čekat s přijetím remízy, dokud se zápas trochu nevyjasní. Snad se dalo hrát dál (slabý pd6, díra na d5), ale černý by asi jednoduchou pozici bez nesnází držel.

Dohrávaly se tři partie, kde jsem já stál již na výhru tak jasně, že ani nebylo třeba dávat taktickou remízu, naopak Jarda a Petr Jániš bojovali o holý život.

Až uprostřed odpoledne, když už vedle nebylo po hráčích ani potuchy, skončily i zbývající partie. Já jsem hrál volky nevolky zase jednou s Pepou Vařejčkem, který mě na jaře v posledním kole ligy tak dřel. Rozehrál jsem lehkou rukou královskou indickou v útoku, tak nějak jsem se snažil vylepšovat figurky a černý z toho měl nečekané problémy. Zkusil mi dát kvalitu, ale stále jsem měl aktivitu. Pak jsem možná trochu nejistě kvalitu vrátil s vidinou lepší koncovky, jenže to bylo ještě snadnější, po soupeřově hrubce rozhodla prostá vidle, zbytek jsem si užil asi jako biatlonista s pohodlným náskokem v cílové rovince. 5:1

Petr Jániš hrál s Františkem Konrádem. Nikoho jistě nepřekvapilo, že šel do opačných rochád a s trochou optimismu jsme mohli čekat rychlý bod; útok ale neměl moc zdravý kořínek a rozplynul se v koncovce s bídou vyrovnané. Věžovka se pak vyvíjela mizerně, černý musel být někde vyhraný.

Tady bych si na bílého nevsadil ani pětník (ČNT) a partii jsem radši moc nesledoval. Pak ale chumel hráčů, rozruch … a bílý vyhrál!

Jak vidno, zahodit lze ledacos. 6:1

Nebudete mi to věřit, ale přátelé, poslední končil Jarda! S Jiřím Hájkem stál ze zahájení hezky, izoláka blokoval; dopustil však útok po sloupci na královském křídle i po sedmé řadě a ocitl se v pozici S+J x V (Jarda měl tu věž), která byla skoro určitě prohraná. Z ní naštěstí vyklouzl do koncovky J+3p x V+p, kde se jakžtakž držel, a když pánové zjistili, že hrajou poslední, už to nehrotili. 6,5:1,5

Takže jsme se na vítězství nakonec nadřeli, ale vyšlo nám to až neúměrně dobře, na co jsme sáhli, to se podařilo.

Ústí nad Orlicí E – Lanškroun C

Déčko mělo dnes volno (v KSV jsou družstva nalicho), éčko po minulém vítězství nad zkušeným lanškrounským béčkem tentokrát narazilo na jejich převážně dorostenecké céčko. Hosté byli vepředu ratingovými favority, ale odešli hladce poraženi!

Rozhodčí Katka vyhrála vzadu nad Pilným poměrně rychle, takže ani nevím jak. Vojta to na první se svým dlouholetým soupeřem Kupsou čistil v rychlém tempu, když jsem se na ně přišel po zahájení podívat, hráli dávno koncovku; jezdec lanškrounské jedničky mi sice připadal lepší než Vojtův střelec, ale oba hráči to smířlivě ucpali a zapůlili. Vítek odrážel originální remízové snahy Vaculíka (“nabídni mi půlku ty, ať to není trapný”), z převahy v centru přešel do koncovky s pěšcem víc a vyhrál. 2,5:0,5

Zápas tím byl víceméně rozhodnut, protože i zbývající partie byly spíš lepší. Tomáš Mastný se elově silnějšího Štěpána Kolomého nebál a hrou po obou křídlech jeho pozici rozbil. 3,5:0,5

Kapitán Martin Dudla pak už nemusel v koncovce s Matějem Dolečkem hledat žádná kouzla (měl myslím pěšce navíc, ale figurkama taktak držel obrannou linii) a závěrečnou remízou uzavřel konečný výsledek na 4:1.

Éčko i déčko se tak drží v popředí tabulky a můžou se těšit na další příjemné duely.

Sečteno a podtrženo: v Palírně to dnes skončilo 10,5:2,5 v náš prospěch – neděle bez prohry!

[Show as slideshow]

Vzpomínky na debakl Letmé ohlédnutí za soutěžemi mládeže