Šachový klub Ústí nad Orlicí

V II. lize – držet se a nespadnout

Začátek adventu v Dolní Čermné

Prosinec, měsíc vánoční, první sníh, začátek adventní atmosféry a samozřejmě další kolo KPII.

Naše Déčko bylo tentokráte hostem v Dolní Čermné. Sestava se rodila hladce. Vlastně ve středu šel mail, že by měl hrát základ a v pátek přislo potvrzení, že hraje základ. Pohodička…dokonce jsem ani nebral auto, což se později ukázalo jako příjemný bonus.

Sraz a cesta na místo určení proběhly v klídku, v Čermné na nás čekala útulná a poctivě vytopená (ke konci dost poctivě) hasičská klubovna obložená poháry, kde jsme záhy zasedli ke strojům. Domácí bez jednoho hráče základu, takže také téměř plná palba a celkově na deskách 1-6 +- rovina a vzadu jsme oba velcí favoriti. Toť k teoriím. Praxe bývá ale potvůrka občas trochu jiná.

Partie začaly někde pozvolna, někde až v rapidovém tempu.

Nejrapidnější partie se asi odehrála na prvním prkně, kde Vojta se soupeřem stihli za půl hodinky regulerní partii včetně domluvy na remíze. Bohužel jsem do té doby nestihl ani první obchůzku, takže nevím, co a jak chlapci hráli.

Necelou hodinku a půl po začátku skončila taktéž druhá partie, která mi svým rychlejším tempem spíše připomínala něco rapidového. Tomáš Mastný na osmičce válčil se slečnou ještě žákovského věku. Partie dlouho nevypadala nijak extra na jednu ani na druhou stranu, nakonec ale v přechodu do koncovky Tomáš někde musel vyšmejdit kvalitu a soupeřka se (možná předčasně) vzdala.

Dle mých poznámek poté cca za další hodinu skončila Verča Šmajzrová na druhé šachovnici. Při obchůzkách jsem na její šachovnici viděl vždy materiální rovinu, ale když se u ní skládály figurky podvědomě jsem doufal, že to někde klaplo a bude celý bod. Reálně to klaplo jen napůl, ale i tak remíza nám v zápasovém součtu pomáhala.

Následně skončila partie na desce sedmé, kde jsem s černýma (již potřetí za sebou) válčil já. Jasná strategie byla, hlavně nic nepřehlédnout. No rozehrál jsem v pohodě, dokonce známé zahájení, partie v klidu, no a pak samozřejmě první hrozba, snad ani ne hrozba a nevidím to. Bohužel jsem příšel o pěšce, který v té pozici měl poměrně zásadní roli, soupeřův koník mi pronikl na třetí řadu a zbytek partie už byl hlavně snahou o to uvařit nějakou mlhu, což se mi nepodařilo a byl jsem nucen zaknihovat prohru. Tato sezóna patří u mně k těm výživnějším, ještě jedna, dvě takové partie a začnu uvažovat o disciplíně, u které nebude taková ostuda sledovat moje počínání. Říkal jsem třeba jestli existuje „Tanec u tyče pro otylé třicátníky“. Ani to by nebylo tak strašné, jako moje současná hra v šach. Takže vyrovnáno 2-2.

Poté tuším skončila partie na desce páté, kde Jirka Píše měl většinu partie rovinu, která v koncovce vyústila až do holých králů. Kluci pak ještě horlivě analyzovali, takže je možné, že něco nalezli, ale já o tom nevím.

Nevím o tom, neboť jsem poctivě sledoval zbylé tři partie, které se ještě dohrávaly. U Pavla to vypadalo dobře, Petr měl figuru za dva piky a byl pod tlakem a Vítek partii, kde ještě nebylo vůbec nic jasné.

Pavel Kylar na šestce svoji partii dovedl do koncovky těžkých figur, kde jeho plánem bylo prosadit postouplého pěšce. Poté, co byl vyměněn pár věží a poté i vynuceně pár dam, bylo čím dál víc jasné, že vzniklá věžovka bude vyhraná. Pavel si počínal rutinérsky a nedal soupeři vůbec šanci k odporu a ten byl nucen kapitulovat. Pěkná partie, hezky se na to koukalo.

V tu chvíli máme 3,5-2,5 a dohrávají Petr s Vítkem. Čas docela utíkal, ale výsledky pořád nikde. Teplo v místnosti roste…

Petrovu partii jsem začal důsledněji sledovat, když se bránil útoku s figurou za piky (evidentně obět na f7/g7/h7) a jeho pozice vypadala dost křehce. Dokonce po jednom braní, jsem tam už viděl maty, které tam naštěstí nebyly, ale… Petře jestli to čteš, tak pokud si vybavuju pozici tak po soupeřově Jxg7 jsi šel Jxg7 a hrozilo tam něco jako Dg6 s hrozbou matu a velmi těžkou obranou. Naštěstí soupeř manévroval poněkud těžkopádně a dovolil vyměnit dámy, čímž se Petrovi dost uvolnily ruce a figury k tomu, aby začal hrozit. V tuto chvíli  již byl ten kůň navíc sakra znát a soupeř při vykrývání hrozeb nakonec přehlédl vidli na obě věže a vzdal se. Dlouhá, dlouhá partie, kde těch propočtů muselo být dost a dosti, takže krásný bod s černýma.

O zápase je tedy rozhodnuto a tahá už jen Vítek, který při přebírání iniciativy bohužel přehlíží pěšce a jeho aktivní pozice je touto ztrátou vykompenzována. Ta pozice je hratelná na obě strany, oba borci mají hrozby, ale osobně bych to raději hrál za Vítka. Nakonec ale před nejistými varinatami dávají oba přednost věčňáku a dělbě bodu.

Konečná je tedy z pohledu domácích 3-5. Týmově dobrý zápas, z jednotlivců mám důvod k nespokojenosti hlavně já. Co se dá dělat….

No a jak jsem se zmiňoval na začátku výhodu neřízení? Než se zápas dohrál, příroda vykouzlila nádhernou ledovku, kdy člověk byl rád že jde po svých a ne po čtyrech (nebo po obličeji). No a řídit v tomto? Ne, díky. Pro jistotu jsme si tedy cestu dali trochu oklikou, abychom někde nezůstali stát pod kopcem. Naštestí jsme i díky řidičům dojeli v pořádku a můžeme se těšit domácí zápas s Poličkou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *