Zápas AKIS – UO v diagramech IV

19. 2. 2011 Pavel Holásek Áčko, 2

Dopsat příspěvek dřív, než vypukne zápas s Brnem; po ničem jiném už netoužím.

Sergej Petuchov (2160) – Jan Švub (2001)

Dost netypické sicilské schéma. Pravda, bílý si může v zahájení občas dovolit ledacos, ale tohle rozestavení – nejdřív připravím b4 a pak zahraju d4 – na mě působí jako rozmělnění aktivního potenciálu bílé pozice.

O pár tahů později se na šachovnici trochu prosvětlilo, bílý má sice předpolí na e5, ale bez bělopoláka nevypadají šance na útok na královském křídle nijak mimořádně; a na tom dámském to je bílý, kdo má vyrovnávat.

Černý se ale příliš do ničeho nehnal, partie poklidnými výměnami směřovala do koncovky.

Tady bylo možné zahrát 25. … Dd2 se ziskem pěšce. Vypadá to trochu riskantně, ale bílý se snad k ničemu nedostane. Černý ale zahrál radši na jistotu 25. … Dd7 26. Sd4 Dc6 27. Dxc6 bxc6.

Ve střelcovce je sice bílý střelec “špatný”, ale černý nemá kudy – prostorová převaha bílého rozdíl v kvalitě střelců přibližně vyrovnává. Bílý to ještě zkoušel, ale černý po zodpovědném výkonu udržel. 1/2

——————————————————————————————————————————-

Martin Poslušný (1998) – Tomáš Veselý (2164)

Ne že bych se vyznal v pozicích dámského gambitu; ale pojal-li bílý zahájení bez větších ambicí (výměnná slovanská), co říct o přístupu černého? Nějak nevidím, kde má být ta protihra …

13. Vc1?! Trochu mi uniká, co bude dělat věž na sloupci, který se vzápětí na c4 ucpe. Mému pojetí “krev v očích a bez váhání vpřed!” by spíš vyhovovalo 13. f4 s převodem věže a dámy do útoku na krále – zrovna jsem nedávno koukal, jak hezky hrál taková schémata Pillsbury. Po tahu v partii černý v klidu vyrovnal a možná i víc než to.

Tohle je pozice určující pro další průběh. Jezdec vypadá hezky, ale není zřejmé, co bude dál podnikat (nehledě k tomu, že může být ve vhodné chvíli vyměněn). Aktivitu na dámském křídle bude mít po a6-a5 černý, k případné aktivitě bílého na královském křídle mi chybí nějaké to předpolí na e5.

Na diagramu už má černý jasnou výhodu. Bílý se k ničemu nedostal, zato černý ovládá a sloupec, bílou diagonálu, pb4 je slabý, pc4 je silný … Když jsem to při obchůzce šachovnic viděl, začínal jsem mít obavy.

Tady je vidět to nadělení, b4 nebo e4 padá. 33. Vd2 Vxb4 34. Vd8+ Kh7 35. De3

35. … c3? Černý krok před cílem klopýtá (nevím, kolik měli času). Po 35. … Vb3 dáma neudrží oba pěšce (36. Dd4?? Vd3). 36. Dxc3 Dxe4+ 37. Df3 Dxf3+ atd.

No a tahle pozice po kontrole už je výrazně veselejší. Přesné určení, jestli je to remíza nebo ne, nechávám asketům, kteří nad tím chtějí strávit zbytek života. V Ústí je to remíza :-).

Černý ještě vyzkoušel mimořádné prostředky:

64. … h4 65. gxh4 f4 66. h5, ale ani 66. … f3 67. Ke1 by k ničemu nevedlo; stejně jako 66. … Vb5 v partii, takže po pár tazích byla podepsána půlka, vzhledem k průběhu partie zlatá! 1/2

——————————————————————————————————————————–

A protože Lukáš svou partii dávno publikoval, je tu poslední partie:

Jan Pokorný (1853) – Ondřej Kraus (1973)

Usnadním si práci tím, že nuance Carokannu prostě neznám. To jsou takové ty pozice s malinkým plus pro bílého, které je občas možno velmi vynalézavou hrou dovést k něčemu hmatatelnému … ale většinou se to zploští. Tady už vedlo 22. … Sxe5 k výraznému zjednodušení a remíza se zdála být výsledkem velmi pravděpodobným (připomeňme, že Honza v noci odehrál ples a spal 0 – slovy “nula”! – hodin; pro nezasvěcené: to není nezodpovědnost, to je obětavý záskok).

Měnilo se udatně dál, na linii d1-d8 padla většina figur za vlast a na remízovém vyústění neměla nic změnit ani pěšcovka:

I když – někdy mám pocit, že čím míň figur, tím těžší pozice (na šestikamenáče už musíme mít databáze, to normální člověk nedá 🙂 ). 32. … c4+? je ale poněkud závazné. 33. Ke3! cxb3?! 34. axb3 Kc5?!

Motor dává přednost tahu 34. … b4!, ono je skoro jedno, kolik má bílý na béčku pěšců. Tady (po Kc5)  se totiž vynořuje motiv, který tu bude strašit opakovaně: 35. b4+!! a když černý vyžere dámské křídlo, prolomí se bílý na královském. Varianty jsou to ovšem složité, nebudu to tu přehlcovat. Problém je, že je to zase kontraintuitivní – pěšci b3, c3 stojí dobře – proč dávat černému minimálně pole c4 (ono se totiž musí počítat i s tím, že nebude nenažraně brát na c3, ale může manévrovat na polích c4 a d5). Vyčítat někomu, že před čtyřicátým tahem do takových variant nešl, by bylo šílenství. Takže fázi před kontrolou komentovat radši nebudeme, podobná šance rozhodnout tam byla několikrát, a podíváme se na poslední příležitost:

Jak jsem obcházel kolem, říkal jsem si, že tam výhra nejspíš nebude, ale co kdyby – ať si Pokyn chlapec započítá. A Pokyn počítal – tempa, trojúhelníky, zugzwangy, průlomy, celý ten repertoár podobných pozic. Prý se několikrát dopočítal až k vlastní prohře :-). Nakonec zahrál 42. c4? a pozice záhy skončila remízou. Chcete-li si pozici užít, věnujte se jí teď nějakou dobu sami, stojí za to. (Hlášky, že Navara by všechny varianty viděl asi za minutu, asi platí … my jsme holt jinej level). BNTV

42. Ke3! Kc6 (je třeba brát v úvahu i trojúhelník po Kc7). Teď jde Kf2 i Kf3, ale pokaždé se musí obezřetně zacházet s tempy, např. 43. Kf2!! (“on se zblázil, on jde králem od toho!”) Kd5 (spočítejte si cvičně Kc7, Kd7, b6 🙂 ) 44. Kf3! (ne však hned g4?, to by ještě vyhrál černý!) Kc4 45. g4

Klíčový postup všech variant, je třeba správný timing! 45. … fxg4+ 46. Kxg4 Kd5! (ano, po 46. … Kxc3 47. f5 by bylo jasno) 47. Kf3 b6 48. Ke3 Kc6 49. f5 exf5 50. Kf4 Kd7 51. Kxf5 Ke7

a bílému vychází jak vyžrání královského křídla, tak přechod na křídlo dámské. Kdo to spočítal sám, ať hodí kamenem. Koncovka téměř studiová.

Naše reportáž je konečně u konce … je na čase zítra proti Durasu nasbírat nový materiál! 🙂

KS družstev, Pardubice 19.2. Bodově nad průměrem, výsledkově pod ním