Až na krev

6. 1. 2013 Pavel Holásek Áčko, 21

ŠK Ústí nad Orlicí A – TJ Náchod 4:4

Je tu nový rok a s ním utkání pravdy – totiž jedno z mnoha utkání pravdy. Před Vánoci jsme v každém utkání mohli jen překvapit. Nyní už překvapit musíme, téměř pokaždé.

S Náchodem a dalšími družstvy z toho severního koutu jsme se opakovaně utkávali v době divize, ale to už je pár let. Takže vítané šachové zpestření, jen kdyby nešlo o ty proklaté body. Nastupujeme samozřejmě v základu jako (téměř) vždy. Soupeř sice bez tří hráčů základní sestavy, ale je otázka, zda to nazvat oslabením, náhradníci jsou se základem ratingově víc než vyrovnaní!

Pohled na  vzniklé dvojice je téměř všude o chlup (cca 20-100 elo bodů) příjemnější pro nás, silnějšího soupeře má jen Honza (trochu) a já (hodně).

Za hodinu a půl končí první partie – remizuji a můžu se nervovat z pozice diváka. 0,5:0,5 Co je k vidění: všude plnokrevný, ostrý, houževnatý boj, klasicky nikde jednobrankovka – kde se to pokazí? Věřím druhé, třetí a čtvrté, tedy Vaškovi, Michalovi a Martinu Pečinkovi. Petr má na šesté snad rovinu, u Martina Šmajzra aby se v tom kozel vyznal, Honza leze do kisny a Jarda stojí pasívně.

Všech sedm partií se blíží kontrolám, někde hrozí časová tíseň: z našich Martinovi Š., Honzovi a Jardovi, z náchodských soupeřům Vaška, Michala, Martina P. U Petra nejspíš oběma :-).

Jarda Volf spadl, ale to pro něj bylo ve špatné pozici spíš vysvobozením. Bohužel zkazil závěr Michal Zeinert a rázem to bylo 0,5:2,5. Plných pět partií pokračovalo i po čtyřech hodinách hry, i to svědčí o urputnosti, s jakou se bojovalo. Na bod to vypadalo u Péči, snad u Vaška – ale ledacos se dalo i ztratit, hrálo se dost na riziko. K výhře partii dotáhl Martin Pečinka, ale téměř zároveň vzdává beznadějnou koncovku Martin Šmajzr. 1,5:3,5 … a i optimisté jako já se začínají ptát, kde máme aspoň 4:4.

Poslední tři partie končily až ve druhých kisnách. Lépe než soupeř zvládá dramatický závěr Petr Mareš, tam jsme celý bod nečekali. 2,5:3,5 Vašek Pekař dotahuje k výhře svou partii, tedy 3,5:3,5, ale to už vidíme, že Jan Švub tahá posledních pár tahů jen ze setrvačnosti, na desce je remíza. 4:4

Vzhledem k očekáváním tedy ztráta, vzhledem k šancím na deskách taky ztráta, vzhledem k průběhu bod, který bereme deseti, vzhledem k našim potrestaným i nepotrestaným chybám taky. Každopádně k dramatickým utkáním chyby patří. Při celkovém pohledu je paradoxem, že hned pětkrát vyhrály černé, jen jednou bílé!

Jarda na závěr dole vypočítával, kdo zklamal a kdo naopak překvapil. Víceméně  se to krylo s tím, kdo prohrál a kdo vyhrál. Inu, statistika. 🙂

1. Martin Šmajzr (2208) – Viktor Velecký (2153)

Francouzská s Jf6, kde bílý vystavěl pěšcový řetěz b2-c3-d4-e5-f4-g3-h2, vzpomněl jsem si na klasickou partii Duras – Spielmann, Piešťany 1912. Černý nechal krále v centru a vrhl se na dámské křídlo. Martin pak získal “svou” pozici, kde hezky za vlastními pěšci převaluje figury a chystá nenadálé údery. Rozhodl se obětovat pěšce (přibližně jednoho, časem už člověk nepočítal, kolik to zrovna dělá) a pozice se i přes výměnu dam přiostřila. Černý pronikl jezdci až na f3 a h2, bílý se mezi nimi prosmýkl králem na f2, hrozby držel koněm z c4, jeho Sb2 měl krásnou diagonálu, pe6 hrozil postupovat … prostě pozice plná dynamiky a možností, nevybral bych si, za koho to hrát. Po kontrole chyběli dva pěšci, zato ale přišel zisk kvality. V koncovce V+p x J+4p se Martin věží vrhl na dva pěšce královského křídla, ale utekli mu zatím dva pěšci na dámském. To bude na delší rozbory. 0:1

2. Jan Mojžíš (2136) – Václav Pekař (2157)

Urychlený drak, kde bílý padl do léčky a dostal Jxe4, ne sice se ztrátou pěšce, ale se ztrátou centra a rozbitím pěšců dámského křídla. Hrála se dost neobvyklá pozice s těžkými figurami a bělopoláky, bílý měl volné áčko, ale k jeho postupu se vůbec nedostal, černý postupně nastoupil centrálními pěšci. Bílý získal protišance postupem pěšců královského křídla, oba králové byli dost odkrytí, bílý to zkoušel jak po h sloupci, tak po sedmé řadě. Po vykrytí všech hrozeb nastoupil Vašek, získal postupně dva pěšce a dámskou koncovku bílý urychlil, když dopustil výměnu dam. Pro mě jako diváka velmi pěkný výkon, i když Vašek v diskusi píše něco jiného. Vašek zůstává i nadále naším jasně nejlepším hráčem (3,5/5, výkon 2379). A mám napsat, že hrál počtvrtý za sebou černýma (i když zrovna dnes bylo vidět, že na tom moc nezáleží). 0:1

3. Michal Zeinert (2134) – Michal Cerha (2082)

Proti anglické postavil černý tuším c6, d6, e5, f5, g6, Michal proti tomu nastoupil naplno c4, d4, e4, f4. Pak protáhl pěšce až na d6, soupeř ztrácel čas, výhra byla na spadnutí. Po výměnách vznikla zajímavá situace, kdy měla každá strana těžké figury a dva střelce, pozice se pro střelce otevírala, blýskalo se. Černý obětoval kvalitu za pěšce a jeho dvojice střelců se nebezpečně rozehrála, pěšec d dotlapkal až na d2 a vypadalo to už jen na plichtu. A pak to Michal (náš) přehnal, došel sice pěšcem do dámy, ale soupeř taky a ještě ji stavěl první, takže byl na tahu a ukázal, že při nestejných střelcích stačí i redukovaný materiál (totiž D+S) k útoku na krále. Tahle ztráta mrzela. Ke cti našeho hráče je třeba říct, že během partie na radu zástupce kapitána odmítl remízu, hrál pro družstvo. 0:1

4. Otto Nývlt (1980) – Martin Pečinka (2087)

Proti soupeři o berlích nasadil Martin taky berle (je na tom ovšem líp, má je jen dočasně), tady žádný z hráčů během partie nevstával. Na anglickou se Martin černýma doslova vyřítil e5, f5, g5. Bílý sice jeho postup zabrzdil, ale ztratil přitom mnoho času. Přesto hrál naplno a pokusil se obětí figury za dva pěšce (tuším Jc3xe4) získat taktické protišance. Martin měl však dost času rozmyslet si všechny hrozby na desce a v zápletkách, kdy oba pronikali figurami do soupeřovy pozice, si udržoval přibližně dvě figury navíc, v závěru si i zaútočil na krále. 0:1

5. Pavel Holásek (2048) – Milan Rybák (2211)

Dva jezdci s d4 a e5, pozice, které mám ohrané z partií proti dorostencům. Soupeř několikrát zahrál poněkud měkčí tah, takže jsem si věřil a kolem patnáctého tahu hledal výhodu. Ve dvacátém jsem ale dal přednost hlasu rozumu a partii raději bezpečně zapůlil. 0,5:0,5

Čistě šachově vzato je to problém: zahrál jsem ty správné tahy, věděl jsem to – a pak jsem se zasekl a ztratil nit; ve “svých” pozicích bych si rady vědět měl. Za pragmatickou půlku se můžu ocenit coby zodpovědný týmový hráč – Martin mi vysloveně řekl, že mám půlku povolenou, udržel jsem na uzdě svou tendenci riskovat apod. – nebo si vynadat za  zbabělost, která kouká na soupeřův rating atd. atd. … ale mám i výmluvu komičtější.

Soupeř mi totiž prý v 19. tahu nabídl půlku. Já to ale asi neslyšel, leda podvědomě. Cosi ve mě hlodalo – podíval jsem se, ale viděl jen kamenný obličej, v partiáři žádné znamínko “=” neměl … Co s tím, mám se po dvou minutách od nabídky, která dost možná nebyla, zeptat na půlku místnosti “promiňte, nabízel jste snad remízu?” 🙂 A teď výčitky – jestli jsem přeslechl nabídku a jestli kvůli tomu prohrajeme, to bude hloupý … Takže lze říct, že jsem o dva tahy později nabídl půlku sám, abych se dozvěděl, na čem vlastně jsem. 🙂 Domnívám se, že o přeslechnutých nabídkách remízy by šlo napsat do nějakého budoucího Veselého celou rozsáhlou kapitolu.

6. Jan Novotný (1959) – Petr Mareš (1988)

Královská indická, bílý g3, černý tentokrát bez nějakých odboček. Měnilo se e5xd4, bílý si udržoval prostorovou převahu, černý držel pozici bez větších slabin. Bílý se pokusil o akci na královském křídle, černý se slušně bránil, vznikla pozice D+V+S x D+V+J. Bílý vypadal nebezpečně, černého krále už kryl jen ph6, bílý měl volného dvojpěšce f5, f6, ale dál nepronikl, Petr přešel k protiakcím – dáma a jezdec vpřed, postup volného déčka. Bílý si nechal doběhnout skoro všechen čas, zoufale dal kvalitu – a nic za ni nezískal, volňák černého směřoval do dámy už nezadržitelně. Podobně jako u Martina Šmajzra partie, kde mi až počítač ukáže, jak jsem to odhadoval špatně :-). 0:1

7. Jan Švub (1970) – Pavel Semerák (1996)

Zahájení na pochvalu nebude :-). Na moderní Benoni Honza koukal, jako by ho nikdy neviděl, spotřeboval spoustu času a dosáhl jen pozice o něco horší – to bych si černými zahrál hned. Černý ale někde výhodu prováhal (Jb5-d4?, nevím), partie přešla do koncovky, kde měli oba hráči krytého volného d pěšce (tedy bílý d5, černý d4) :-). V koncovce měl bílý V+S+J, černý V+2S. Honza zahnal soupeřova krále až do potupného kouta na h8 a mohl zřejmě rozhodnout, ale dvacet tahů na půlminutě udělalo své, mohl být rád, že vůbec pozici přes kontrolu převedl a příliš nezkazil. Po kontrole se zamyslel … a vlezl si do druhé, definitivní kisny :-). V koncovce tahal za delší konec, ale soupeř se vysmekl do pozice, kde zbyl bílému k h pěšci falešný střelec. Nevím, jestli jsme tu půlku získali nebo ztratili. 0,5:0,5

8. Pavel Dostál (2105) – Jaroslav Volf (2126)

Jarda sehrál zahájení velmi pasívně. Ze hry dámským pěšcem (2. Jc3) vzniklo něco jako Rubinsteinova francouzská s nesmyslným c6 (nebo Carokannn s ještě nesmyslnějším e6). Pozice sice bez slabin, ale pomalá. Bílý si udělal velkou rochádu (tedy opačnou) a zahájil útok postupem g4. Při obraně (f5) si už Jarda nadělal slabiny, bílý napřel na krále většinu figur a zasadil pěkný hák nekrytou věží Vd1-d7, čímž získal dámu za V a S. Bílý však i nadále pokračoval v útoku, zcela Jardu sevřel, pád praporku to jen urychlil. 1:0

Body jsme tedy nezískali, ale ani zcela neztratili, aspoň jsme dočasně unikli ze sestupového pásma a čeká nás ještě řada “těch jediných existenčních utkání”. Někdy to přece zase musíme prolomit!

V tabulce už se jasně rýsuje pětice namočených, kromě nás je to Šumperk, Rapid, Náchod a Třebová. Překvapením dne je debakl Hradce, který doma podlehl Velkým Losinám 1,5:6,5!

Za čtrnáct dní do Olomouce, ještě jedno utkání, kde nemusíme. Ale mohli bychom. 🙂

Duha nad úspěšným dnem Blesková liga 2012/2013 – 4. turnaj