Sláva, liga! – Žádná sláva …

2. 11. 2014 Pavel Holásek Áčko, 0

ŠK Ústí nad Orlicí A – Slavia Hradec Králové B 1,5:6,5

Ano, navzdory tomu, že jsme spadli a všem se strašně ulevilo, už zase hrajeme ligu. Mezitím však došlo k letnímu zeštíhlení kádru, totiž reflexi toho, kdo vůbec v oddíle je a má zájem hrát, takže naše soupiska určitě patří celorepublikově ve druhých ligách k nejslabším. Většina kádru je tam navíc napsaná jen tak naoko a hrát budou převážně hráči béčka, jsou-li vůbec jací. 😉

Komentovat nastupující sestavu vzhledem k nějakým ambicím tedy nemá cenu, hrají ti, kdo hrát mohou a chtějí. Přináší to úžasně osvobozující pocit, žádné nervy, hrajem prostě šachy. Ani Hradec nepřijel ve své nejhvězdnější sestavě, takže i když byl favoritem, mohli jsme si aspoň hezky zahrát. “Vystrašili” jsme je Martinem Šmajzrem, který na začátek přivezl materiál, ale v naší sestavě už nefiguroval.

Po zahájení se mi to celkem líbilo, zajímavý pozice, bylo o čem uvažovat.

Pak se to tak nějak drolilo. Jenda Mareš prohrál po hodině a půl ještě v miniaturce, za chvíli byli bez figury i Martin Poslušný (dvě a půl hodiny) a Vašek Grundman (tři hodiny). Troje černé figury pryč. 0:3

Slušně stáli bílí: Michal na jedničce, já na trojce, Jarda na pětce, Petr na sedmičce. Hůř naopak Honza na poslední.

Druhá várka výsledků přišla v době kontroly, Jarda Volf vypustil výhodu a remizoval, Michal Zeinert slavně vyhrál, ale prohrál jsem já (Pavel Holásek) i Honza Švub. 1,5:5,5

Petr Mareš pak ještě dlouho bojoval, ale za ztracenou věc. 1,5:6,5

1. Michal Zeinert (2118) – Jiří Nun (2356)

Po hodně dlouhé době hrál IM Nun s někým jiným než Martinem Šmajzrem. 🙂 Proti anglické použil černý neambiciózní výstavbu e5, d6, Se7, c6, takže Michal měl dost času obsadit prostor, postupně natahal pěšce na c4, d4, f4, g4. Osobně mám pocit, že se tím “rozmělňuje úderná síla”, ale Michal jistě ví svoje. Prostorovou převahu si udržel až do koncovky, kde měla každá strana tři lehké figury, Michal získal pěšce a jeho figury stály i nadále lépe. Cenný skalp mezinárodního mistra! 1:0

2. Zbyněk Ringel (2293) – Václav Grundman (1944)

Ligová premiéra našeho nejtalentovanějšího a nejpracovitějšího hráče. Vašek se vrátil rozehraný z Harrachova (na jiných byla nerozehranost na počátku sezóny celkem znát) a usedl proti velmi silnému soupeři. Hrála se neteoretická Benoni bez c2-c4, bílý s převahou v centru, Vašek na dámském křídle. Tam postupně vybudoval nějakou hru, zaběhl se však jezdcem na b4, což bílý nápaditým přeskupením figur odhalil a jezdce chytil. Zbytek byla mlha. Těžký start. 1:0

3. Pavel Holásek (2009) – Tomáš Kracík (2203)

S Tomášem jsme už pár partií odehráli. Paulsen, vlastně Kan, připadalo mi, že soupeř váhá s rochádou i s postupem b5, takže jsem si všechny figury připravil do centra na postup e4-e5 (příp. f4-f5) a soupeř mě “donutil” k typové oběti Jc3-d5. (Byl jsem namlsán z Harrachova, kde se opakovaně zdůrazňovalo heslo “když jsou všechny figury připraveny, taktika vychází”.) Soupeř oběť odmítl. Zřejmě jsem partii pokazil další snahou o otevření (f5-f6), měl jsem o pěšce méně, ale hlavně soupeř získal g sloupec a držel mě za g2. Oba jsme směřovali do časovky a v nepohodlné pozici jsem na minutě nastavil věž. 0:1

4. Tomáš Ptáček (1999) – Jan Mareš (1962)

Stáří známí ze soutěží škol proti sobě. Náš loňský tahoun vstupuje do druhé sezóny, která bývá náročnější, a dnešní partii si za rámeček nedá. Ve španělce se hrálo svérázně, ale zatímco bílý využil drobných příležitostí k vývinu, černý vývin chystal, ale vůbec nestihl; schytal oběť na f7 a byla z toho sedmnáctitahová miniaturka, bohužel instruktivní pro děcka. 1:0

5. Jaroslav Volf (2067) – Jiří Jezbera (2173)

Sicilská s c3, Jardova typická, černý zkoušel hru zostřit nějakým h7-h5, ale brzy se měnily dámy a Jarda směřoval do vytoužené koncovky. Poctivě bojoval pro tým, tlačil, ale přivyhranou pozici vypustil do remízy, když dopustil, aby soupeř na poslední chvíli dovyvinul spící dámské křídlo. 1/2

6. Michal Štěpán (2123) – Martin Poslušný (1952)

Něco úplně mimo teorii, tuším 1. d4 d5 2. Jc3 g6 3. e4 dxe4 4. f3. Martin rychle vyběhl dámou a čekal jsem, jak se bude vyvíjet dalšíma figurama, místo toho dal ale hned po zahájení střelce a zbytek bylo utrpení. 1:0

7. Petr Mareš (1963) – Radomír Novák (2135)

Oba vlastně hráli boudu, akorát černý se střelcem na e7. 😉 Pozice s volným d sloupcem a blokádou e4 x e5. Petr skočil koněm na f5 a chystal sympatickou útočnou pozici, pak jsem viděl až koncovku s pěšcem méně. Vzhledem k tomu, že černý měl na dámském křídle dokonce dva spojené volňáky, byla partie sice dlouhá, ale v dohrávce jednoznačná. 0:1

8. Kateřina Vlčková (1917) – Jan Švub (1933)

Honza říkal, že mám napsat, jak hrál špatně. Já jsem to tak hrozně neviděl. Dámská indická 4. a3 d5, oboustranně zdravé rozestavení figur. Pak Honza trochu tápal v hledání plánu a dostal se do pozice s izolákem na d5 a o toho pak přišel. Koncovku hrála bílá zkušeně. 1:0

No … nic moc. Body jsme příliš nečekali, ale že si skoro ani neškrtneme, to není příjemné. Víc jsem měl na desce já, Jarda, Petr. Další se mohli vyvarovat zbytečných chyb. Je čas na rozbory a zpytování svědomí.

Tradiční společenská dohra byla komorní, s Jardou jsme trochu povídali, pak přišel Pokyn s Honzou Smolou (béčko 4:4 se Svitavama) a na notebooku jsme si prohlídli pár partií.

Průběžně jsme poslední. Za dva týdny opět doma Losiny. Nastoupí snad někdo?