Jablonné nám zatopilo… ale jen v úvodu
Tak nám skončilo „kápédvavýchod“, vážení přátelé. Náš ničím nestresovaný „bowlingteam“, jak občas s kapitánem Dejvem přezdíváme ústeckému céčku, si to namířil do Jablonného k poslednímu mistráku sezony 2009/2010. Nejvyšší opatrnost každopádně na místě, neboť domácí, vedeni nestárnoucím sympaťákem Karlem Černým, nám uštědřili již několik nehorázných výprasků.
Duel o umístění v první polovině tabulky jsme nebrali jako nějaký prázdninový výlet, a tak cestovala od skříněk v poměrně bolestných 8.15 (takhle brzo vstávat v neděli, no fuj) asi nejsilnější možná sestava. Rozměrnou tělocvičnu, kde Jablonné šachuje, jsme mimo jednu mylnou odbočku (řidič Pavel Kylar) našli hladce a s Dejvem do ní vstupovali v obavách, zda nás soupeři nepotrápí zimou, jak to už nejednou zkoušeli. Opak byl pravdou! Místo dvou svetrů a jégrovek bych tentokrát potřeboval spíš plavky, opalovací krém a lavor studené vody. Hrací místnost budila zdání sauny, topení hicovalo úplně nehorázně, zkrátka domácí, oslabeni o tři hráče ze základu, nám zatápěli ještě před úvodním gongem.
V zápase samotném už toliko ne, naše osmička totiž podala opět nesmírně bojovný a hlavně kolektivní výkon.
První skončila, a moc bych se divil případnému opaku, parti na první šachovnici. KAREL ČERNÝ posunul o dvě pole „effloka“, náš PETR MAREŠ reagoval na birdovu solidní boudovou výstavbou a hladce vyrovnal. V momentě, kdy bílý Černý 🙂 nabídl smír, měl sice obsazené centrum, ale černý Mareš 🙂 je mohl s úspěchem bourat, takže půlbod byl asi objektivní – 0,5:0,5.
Pak se velmi dlouho tahalo figurkami, než se zrodila druhá remíza v partii KAMENÍK – ČERNOHOUS. Komentovat šachy našeho kapitána si netroufám, jeho pozicím zoufale nerozumím. Pozice vypadala už po zahájení jako z fischerových šachů, figurky všude jen ne na normálních místech. Dejv útočil proti velké rošádě soupeřově, jenž zase pokukoval po bílém králi, kterého místy jistil kobyle na h1 a podobní obráncové. Hráč Jablonného ve spěchu na vlak (asi v horší pozici?!) nabídl plichtu a David se ukázal jako gentleman – 1:1.
Ani třetí partie s nerozhodným stavem nepohnula, a to PETR JÁNIŠ moc často jiné výsledky než rezultáty nezná. S JANEM VANÍČKEM hráli v KPII ne zrovna často vídaného svešiho, náš hráč rozuměl vzniklé pozici o poznání více a díky kontrole pole d5 získal poziční výhodu. Asi se ale necítil na její realizaci, nul už bylo v sezoně přeci jen dost, a tak půlbod vnímám jako zodpovědné rozhodnutí – 1,5:1,5.
Samochvála smrdí, a tak bych při vši skromnosti sobě vlastní neměl napsat, že jsem s bezbrankovým stavem pohnul sám 🙂 Ale ono to fakt tak bylo a z úspěšného zakončení sezony (za céčko 8/10, celkově 10/12) mám klučičí radost. Na třetí šachovnici jsem dle očekávání narazil na zkušeného BOHUMÍRA MACEŠKU, hrála se sicilka, ale úplně jiná varianta, než kterou jsem očekával a po očku omrkl v přípravě. Soupeř měl ovšem smůlu, vzniklou pozici hraju poslední roky pravidelně proti dost silným soupeřům a cítím se v ní. Letohraďák v barvách Jablonného ztratil už v zahájení hodně času a pozice se naň kabonila víc a víc. Sice ještě zkusil figurky naředit, jenže v honbě za bodem jsem se vy.ral na věžovku (Pokyn nesmí hrát věžovky!) a jel na mat. No a ten nakonec upletla věž na druhé řadě, nezbedný flok a brutálně dobře postavený jezdec – vedeme o bod!
Nicméně soupeř ještě zbraně neskládá, naopak vyrovnáná zásluhou PAVLA VORLÍČKA. Náš TOMÁŠ KODYTEK letos neprožil povedenou sezonu, hraje solidní šachy, ale něco tomu ještě schází. Z nedělní partie jsem viděl jen zlomky, mělo to ale podobný scénář – Tom postavil solidní pozici, ale nějak se nedostal do hry a nakonec podlehl ve věžovce – srovnáno 2,5:2,5.
Zápas jsme zlomili v samotném závěru, takže nerozhodný stav panoval i po šesté ukončené partii TASLAR–TRAMPOTA. Proti domácímu „neelistovi“ zvolil náš hráč d4, na šachovnici se objevila dámská indická, nicméně bylo znát, že šachista Jablonného nějaké ponětí o figurkách má. Karel z pozice favorita vytrvale odmítal remízu, zřejmě v přesvědčení, že dvojice střelců je automaticky víc než dvě kobyly. V konečné pozici, jež remízou skutečně skončila, jsem si to teda nemyslel. Pozice byla ještě asi pořád rovina, ale pozor museli dávat jen střelci naskládaní na první řadě, nikoliv kobyly v centru – 3:3.
Lví podíl na celkovém vítězství v Jablonném má bez diskuze naše „vata“, no hádejte kdo 🙂 PAVEL KYLAR se v prestižní partii potkal s druhým z Letohradských MILOŠEM PAPÁČKEM. Velice mne překvapila už volba zahájení, Pavel se nezdá. Zatímco proti mladému řezníkovi Čižinskému se pustil před týdnem a o soutěž výš nebojácně do Grünfelda, tentokrát postavil jednu z hlavních variant královské indické. Strategicky to hrál po svém (viz poučky publikované Holym), k čemuž bych měl výhrad, černý přeci jen získal podstatně víc prostoru. Jenže „vata“ to zablokoval a nabídl chytře remízu. No a když soupeř odmítl, Pavel hodil za hlavu nepovedenou sezonu a z domečku černého udělal kůlničku na dříví. Závěrečný zvedák f6 s nekrytelným matem nám udělal pořádnou radost. Pavle, výborně – 4:3 a Oustí v Jablonném po letech neprohraje 🙂
A dokonce vyhraje! Doublematch Černý (bílý) – Mareš (černý) totiž naši borci zvládli s přehledem – táta remizoval, synátor vyhrál. Vyhrál s VÁCLAVEM ČERNÝM, který mu nejdříve odmítl remízu (to samé bylo k vidění v duelu Kylar – Papáček, takže výsledek mohl nakonec vypadat o dost jinak!). Z pozice jsem viděl málo, snad jen jednu a poté dvě figury k dobru pro Jendu. Černý (nikoliv Václav, ale Jan Mareš 🙂 navíc mocně útočil, takže nebylo co řešit – 5:3 pro Ústí a vymalováno!
Sečteno, podtrženo: Lepší závěr sezony jsme si nemohli myslím přát. Kolektivní výkon, dobrá nálada, krásné počasí a kopec srandy. Přesně proto mě ty bláznivý figurky dosud neomrzely.
Díky, kamarádi, bylo to vážně príma neděle!
Ještě bych si dovolil malý dovětek a doufám že se na mne páni Černí nebudou zlobit. Fotografie nebudou černé ale trochu červené.
Perspektivní mladší žáci DOPLNĚNO Bowling team to nakonec skoulel docela dobře!
Zdravím, pane Hodku!
Jo to Karel Černý říkal, že s nimi Kunvald jednal poněkud nešetrně 😀
My se omezili na “slušných” 5:3, nicméně výsledek mohl vypadat jinak a k remíze 4:4 nebylo vůbec daleko. Paradoxně obě dvě poslední partie, které jsme vyhráli, nabízeli původně Pavel Kylar i Jenda Mareš za remis, leč zůstali nevyslyšeni 😀
Doufám, že Jabloňáci nepřijdou na to, že když se u nich topí, nehrajou vlastně doma, a proto se jim nedaří. Nás přivítali taky saunou a my jsme jim odpověděli březovými metlami, až nám jich bylo líto.
Místo fak 😀 jakožto překlepu je pochopitelně jak 🙂
No kéž by 🙂 Tam byla v neděli taková sauna, že bych si fak Finové mohl plácat po zádech březovejma větvema a hned poté skákat do studenýho jezera 😀
Škoda, že nepršelo. Zajímalo by mě, jestli ještě furt zatíká do hrací místnosti 😀 🙂
Už jsem ti to autorství opravil 🙂 A jak se tam máš přihlásit, abys mohl vkládat, jsem ti taky psal 😉
Hej, kdo mi to krade moje texty? Hergot já se už chci naučit vkládat reportáže 😀
Jsem si říkal, že tam nejsou hrubky … takže, milí čtenáři, autorem reportáže je samozřejmě Pokyn 🙂