Vyd(a)řený závěr roku
No, ani jsme se nenadáli a prosinec nám nabízí poslední kolo přeboru v tomto kalendářním roce.
V našem domácím svatostánku v Palírně jsme přivítali hosty z Poličky, které jsme se snažili obrat o bodíky v poněkud osekané sestavě. Chyběli nám Vojta s Vítkem a Petr Mareš k tomu. Zastoupili je však Dudlovi a Tomáš Holásek.
Hosté však nedorazili taky ve zdaleka nejsilnějším složení a navíc jako bonus na osmou desku přivezli paní, která bude oficiálně na soupisce až od ledna, takže s Tomášem Holáskem sehrála partii „mimo soutěž“, ale do výsledku se nám počítala výhra. Jako poznámku pod čarou si tu nechám, že alespoň, co se ke mně dostalo, tak partie jako taková skončila Tomášovou prohrou. I přesto však vlastně už od startovní linie vedeme. Hurá!!!
A co se týče již „naostro“ hraných partií, tak dlouho, předlouho žádná z nich nevypadala rozhodnutě, ba ani výrazně lépe, nebo hůře pro kohokoliv v místnosti. Avšak snad si konce partií pamatuju ve správném pořadí. A občas i s trochou toho průběhu…
Takže, jestli mě pamět neklame, tak jako první dohrál na šestce kapitán Martin Dudla. Stejně jako u o ostatních, jsem ani u něj nepozoroval nijak velkou nerovnováhu, a možná i proto zapsal Martin remízu. Posléze z toho měl blbý pocit skrz velmi nízké ELO soupeře, ale jak tak sleduji výsledky minulé, nebyl zdaleka prvním, kdo tomuto mladému hráči soupeře musel odevzdat nějaký ten Elobodík.
Jako další jsem pak pravděpodobně končil já. Počtvrté černýma, doposud tragédie, takže plán byl jasný. Vyhnout se jednotahovým zkratům, dobře si zahrát a neztratit chuť do dalších kol. Musím přiznat, že se to tak trochu povedlo. V zahájení mi soupeř vlezl do varianty pro něj velmi nevýhodné. Izolovaný dvojpik se musel stát motivem celé partie, ale bohužel se mi nepodařilo z té nadějné pozice vymačkat víc a když přisla nabídka remízy, začínala se mi paradoxně pozice soupeře líbit víc a možná trochu na sraba jsem ji přijal. Každopádně dělám pokroky. Už to dovedu jednotahově nezmršit. Hurá znovu!! Takže 2-1.
Pak jsme trochu analyzovali, takže přesné pořadí konců jest jen dle mojí „paměti“.
Verča na první desce dokázala odpůlit hráče 1900+, to je to, co tým potřebuje na předních deskách. Upřímně ten průběh partie po mě nechtějte. Vážně mi v hlavě neuvízla ani pozice, ale to znamená, že pravděpodobně nešlo o žádnou divočinu, hromy a blesky. Nicméně remíza pro vývoj zápasu nesmírně důležitá.
Dále tam byla půlka na sedmé desce od Katky Dudlové. Hodně symetrická italská pozice, která se dala zkoušet trochu jinak (a lépe), a která přešla do věžovky, která byla přivyhraná, vyhraná a skončila však nakonec jen půlbodem. Škoda, škoda, protože v analýze jsme našli spoustu relativně viditelných tahů, které by k výhře vedly. Ale nevadí, rozdíl v ELO bodech byl -300 pro Katku, takže žádná velká tragédie. Remízka se hodí vždycky, kor když se hraje na výhru pro tým.
Důležitý pokrok týmu udělal na pětce Tomáš Mastný. Jeho partie jdou mimo moje chápání, ale v dobrém. Obvykle se v nich hledí víc na útoky, než na materiál a když se partie dostane do stavu, kdy je třeba ten materiál hledět a materiál chybí, tak se to nějak záhadně vyhraje jinak. No a dnes tomu tak bylo podobně. Útok nevyšel a Tomášovi chyběli minimálně 2 pěšci na šachovnici, která už byla dosti vybraná. Soupeř navíc prý odmítl/neviděl/vypustil věčňák a nakonec to skončilo tak, že Tomáš nějakým způsobem dokázal vyhrát. Vážně nevím jak, ale gratuluji. Takže hle, vedeme 4-2 a zbývají 2 souboje. Oba v jednu chvíli od oka rovné.
Jirka Píše na druhé descetu rovinu nějakou dobu držel, potom však (snad drobným přehlédnutím) dopustil přechod do koncovky D vs. 2xV, kde vcelku záhy ztratil pěšce, dámu, krále, hlavu a bod. Ne prostě ty 2 věžky jsou silnější a Jirka víceméně jen čekal na to, kudy ho soupeř rozlouskne. No a trochu to urychlil.
Takže osud zápasu visel na Pavlu Kylarovi, kterýžto na třetí šachovnici bránil pozici s pěšcem méně, ale pozicí takovou, ve které tu remízu tak nějak podvědomně tušili všichni kolem (soupeř 2 dvojpiky, blokovaní pěšci). Pavel se venku zmínil, že dneska chtěl odehrát rychle a být brzy doma. No nevím, když jsem před druhou odcházel, tak ještě na šachovnici stálo pěkných pár figur a v kombinaci s tím, že soupeř „prostě musel zkoušet“ se dal čekat ještě dlouhý boj. Jak jsem psal, vvrcholení tohoto boje mi bylo již utajeno, neboť jsem musel plnit nedělní rodinné povinnosti (oběd, štrůdl a tak), ale dle výsledků Pavel partii opravdu udržel a připsal ten poslední nutný půlbodík k tomu, abychom se v tabulce dostali už na pátou pozici.
Takže těsná výhra dosti podpořená kontumákem na osmé desce, výhrou Tomáše a pětí remízami. Myslím, že kapitán může býti spokojen a ostatně všichni ostatní Oušťáci též. Protože návdavkem Céčko naložilo pěkný ranec lanškrounské rezervě (7,5) a přezimuje na čele tabulky KPII-V.
Tak to bychom měli. S možností oslovení těch tisíců čitatelů, které naše stránky jistě mají, si všem dovoluji popřát klidné prožití svátků. Dále pak pohodu, štěstí a hlavně zdraví v nadcházejícím roce 2019.
Holky z gymplu ovládly okres Na předních místech našeho kraje
One thought on “Vyd(a)řený závěr roku”
Napsat komentář
Šachový klub podporují:
Před zápasem, jsem vzhledem k dírám v naší sestavě, učinil závažné, skoro bolestivé, rozhodnutí. Opory absentují, takže nám bude muset stačit 4 a půl bodu.
Cíl byl splněn. Někteří hráči se ovšem od stanoveného způsobu získání potřebných bodů v průběhu boje odchýlili :-))
Ještě že výsledek, kteří dosáhli, byl lepší než stanovená strategie, která jednotlivcům předepisovala nutný počet bodů. Takže na konci jsem už mohl jen mírnit bojového ducha družstva a doporučovat hráčům dávat/brát remízy.