Šachový klub Ústí nad Orlicí

Mladých je dost

KPDMŽ, Pardubice, 29. 2. 2020

Tohle jsou specifická družstva, šestičlenná, do 12 let, povinná dívka a dítě do 9 let, pouze registrovaní. Udělalo mi radost, že jsme se letos nejen dopočítali do šesti, ale ještě byl ve družstvu přetlak: jelo sedm našich chlapců a osmý (Zdenda Šmíd) byl ještě v záloze – tolik registrovaných jsme v minulosti nemívali. Chyběla nám ovšem dívka (nám, kteří jsme v minulosti mívali družstva převážně dívčí!), Martin Šmajzr sehnal na hostování dokonce velmi silnou hráčku, Elen Hetfleischovou z Pandy Rychnov.

Vloni jsme skončili těsně za stupni vítězů, letos jsme byli slabší jen o Tomáše Macana (Mates loni pro nemoc nehrál), takže jsem si říkal, že to půjde. První kolo nás navnadilo příjemně, jednoznačných 6:0 s družstvem Rapidem Pardubice – bílí. Ve druhém jsme si odbyli povinný nářez se suverény z Polabin, kteří mají mistra světa až na druhé desce, navíc jsme se chvíli docela drželi. Pak už to ale nebylo ono, skvěle hrající předek doplnili ostatní hráči jenom občas, takže jsme nejen neskončili vepředu, ale ani jsme se nestřetli se silnějšími týmy, škoda.

Měl jsem nelehkou úlohu určovat, kdo kdy bude mít pauzu. (Takoví hráči si spolu zahráli tréninkovou partii v šatně a snažil jsem se s nimi i individuálně trénovat.) Snad jsem nikoho moc neomezil (Vítek Růžička si o pauzu řekl a Jakub Vítek jel na turnaj s tím, že odehraje zhruba tři partie), možná jsme tím přišli o několik málo bodů, ale zato jsme mohli být na turnaji ve větším počtu.

Výsledky najdete na chess-results, já je ani nechci moc rozebírat.  Elen a Tomáš si vepředu počínali suverénně, prohráli jen se dvojicí Brožka – Bouška. Vítek Růžička to měl na třetí desce těžké, ale patří tam. Matěj Křížek se po krůčkách zlepšuje a body dělal. David Hanák byl na turnaji po delší pauze a chybí mu praxe. Vojta Tomik hraje pořád to svoje – přímočaře na krále, ať u toho nastaví figurek, kolik chce. A vzadu maličký Jakub Vítek už ledacos vidí, ale zároveň mnoho nevidí, takže i vyhranou pozici dokáže během pár tahů odevzdat.

Samostatný odstavec si zaslouží debutant Marian Pokorný, pokračovatel šachového otce a nositel šachového křestního jména ;-). Vyjel vůbec na svůj první turnaj. Už ve čtvrtek na kroužku ukázal, že něco umí, a dnes vyhrál hned v prvním kole. Potom se projevila absence zkušeností a rostoucí únava, takže dělal chyby pod svou úroveň a získal “jen” 1,5/5, ale určitě je to hráč s velmi dobrými základy, zdravým pojetím šachu a slušným talentem, takže může jít rychle nahoru. Nadějný start!

Za zmínku ještě stojí povídání s Elen a její maminkou. Když jsem se dozvěděl, že ta hráčka ve věku našeho Tomáše právě dočetla Nimcoviče a domácí řešení diagramů považuje za samozřejmost, musel jsem se usmívat. Anketa pro děti i dospělé: Četli jste Nimcoviče? Čtete něco jiného? A řešíte často diagramy?

A to je pořád naše bolavé téma. Hlavní problém většiny hráčů z družstva (kromě prvních dvou) je pořád elementární nastavování figur. To se dá odstranit, ale je třeba chtít, jedem, diagramy, denně, aspoň deset (Martin Beil už má další sérii materiálů, ale klidně dělejte ještě dlouho tu úvodní lehčí).

Pochvalu zaslouží snad všichni. Elen za to, že nám pomohla a ukázala, jak vypadá pořádná hra. Tomáš za krásný bodový zisk. Vítek za docela slušnou hru (např. se Starým, hráčem úrovně 1600, hrál skoro vyrovnanou partii). Matěj za skromný přístup, snahu učit se a viditelný pokrok. David za to, že po pauze zase hraje. Speciálně Vojta Tomik, který rozhodně nechtěl pauzy, naopak se navzdory nezdarům opakovaně na partie těšil. Kuba, že se nenechá odradit a dobrá nálada se mu rychle vrací. A Marian za podařený začátek závodní kariéry.

One thought on “Mladých je dost

  • Honza Pokorný napsal:

    S Mariankem jsme z toho měli nakonec docela dobrý pocit, jediná zpackaná partie ve 4. kole – od začátku do konce a taky jen tuhle porážku junior “po zásluze” obrečel 🙂
    Obě pardubické soupeřky byly lepší a u nás po 15. – 20. odehraném tahu chyběla herní praxe, o které jsi psal. Ale to se dožene a hlavní je, že kluk má chuť – chce hrát, chce trénovat (Ivaščenka si vytištěného nosí i do školy) a nechce ve volných chvílí zírat do mobilu 🙂
    Tohle mě na dobře organizovaném turnaji asi jako jediné hodně nepříjemně překvapilo (ale holt jsem dlouho nikam nevyrazil a doba se mění), kolik dětí (včetně našich) trávilo přestávky v šatně vejráním do displeje a hraním nicneříkajících her – tudy cesta ke zlepšení určitě nevede.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *