Tenkrát na severu

24. 10. 2020 Pavel Holásek Mládež, 0

Harrachovská nostalgie

Konec října, podzimní prázdniny a já stojím před velmi neobvyklou zkušeností, totiž budu je trávit doma. Už ani nepamatuju, kdy se mi to naposledy stalo. Jindy touhle dobou už pobýváme v Harrachově nebo někde tam kolem a před sebou máme týden nabitý šachem.

Mohl bych dělat rozsáhlé statistiky, kolik nás který rok jelo, kdo se umístil nejlíp, kdo tam byl nejvíckrát, kdo tam byl jako nejmladší apod. Jen pode mnou prošlo Mistrovstvím Čech mládeže několik generací v rozmezí narození asi 15 let. Nejvýraznější roky máme spojené asi právě s Harrachovem.

Každý asi vzpomíná na něco jiného, ale mnoho dojmů bude podobných. Tlačenice a chraplající hymna na úvod. Kýžené losování kol. Cesty na kolo, z kola, na přednášku, z přednášky, do obchodu … Námraza na trávě nebo i první sníh. Vodopády, Mumlava s rezavým listím buků, mlha v údolí. Dokvétající hořce a tmavě zelená žebrovice. Výběhy za večera až k posledním světlům před nekonečnými lesy. Zvuk potoka a velmi čerstvý vzduch v plicích. Stravenky odpočítávající až příliš rychle čas pobytu. Skvělá jídla na Sporthotelu a v restauraci Stone. Méně skvělá jídla ve Fitfunu. Hotelový bazén. Obtížné lovení internetového připojení po chodbách hotelů. Výlety na hřebeny a noční návraty tmou.

A hlavně šachy na každém kroku. Devět nervy drásajících partií. Rozbory, rozbory, rozbory – hlášky trenérů i naše repliky (“Mlha, ne?”). Velká jména konkurentů a slavných trenérů. Šachové knížky vystavené k prodeji. Rozhovory po cestě, u oběda, po večerech. Přednášky víc než každý druhý den. Hádání tahů a řešitelské soutěže. Magnetické figurky padající urputně z nástěnné šachovnice.

Pro mě je to jedna jediná nedělitelná atmosféra, ze které jsem pak žil ještě nějakou část sezóny, ale bohužel se pak zase rozplynula v toku dní. Asi nejvýraznější dojem z toho všeho byl evergreen rozborů – figury. “Ty nemáš tu věžku rád!” “No výborně, zapojíme další rezervu …” “Nepouštěj se do zápletek, když nemáš dokončenej vývin!” “No, tak tohle nakonec nevyšlo, ale máš pochvalu, jak jsi dostal soupeře pod tlak, neboj se to opakovat.”

“Harrachovské” šachy pro mě především znamenaly tohle. V zahájení vývin, při přechodu do střední hry plán a vždy znovu snaha o správné postavení figur.

V neděli dopoledne bývala přednáška.  Tak co bude zítra? Můžete si dát třeba nový blog FM Vlasáka na sachuj.cz, sice ne naživo, ale pořád to jsou ty správné šachy!

Nezbývá, než trénovat Virové lekce – pokročilí XXXVIII