Dramatické zápletky v Chotěboři

14. 11. 2021 Pavel Holásek Béčko, 0

TJ CHS Chotěboř B – ŠK Ústí nad Orlicí B 4:4

Nepamatuju skoro, že by kdy Chotěboř hrála u nás. Utkání s nimi mám jednoznačně spojené s jejich hrací místností a dlouhým cestováním.

Jak jsme jeli, byla to vlastně taková šachová mapa kraje. Řetůvka, Němčice, Litomyšl, tam by se to hrálo, Polička, tam se dá dojet (jenže dnes oni jeli k nám), Krouna, tam jsem nikdy nebyl, ale někteří od nás ano, i to Hlinsko by ještě šlo … ale my ausgerechnet musíme až do Chotěboře. No dobře, taky to mohl být ještě Žďár …

Cesta s Honzou Smolou byla jak za starých časů a vzpomínal na ústecké a regionální hráče, které jsem nezažil ani jako žák. Já jsem si zase po cestě připomínal Jardu Volfa, jeho vztah k hospodě Na růžku, jeho nesmrtelné hlášky cestou (“Lezník – tady maj taky dobrý pivo!”) a jeho prognózy, kdo z týmu ten den získá body. Jenže Jarda hrál dnes “jen” za déčko – a když jsem spatřil chotěbořské schody (záchody dole, klubovna ve druhém patře), uvědomil jsem si, proč asi. Podobně s námi nejel ani Martin Šmajzr, na jeho sádru by to nebyl vhodný terén.

Sestava se rodila horkotěžko, asi jen kapitán ví, jaké měl kdo důvody a jak se scházely omluvenky. Vím, že ještě někdy v úterý jsme byli na provizorní soupisce tři. Pokoušeli jsme se lovit ve vodách déčka a éčka, ale i ti museli dávat sestavu zodpovědně dohromady … Takže je úspěch, že jsme vůbec jeli v osmi (koukám, že Zaječice ve Svitavách byly v šesti). Vzadu nás zachraňoval Smola a za ním nastoupil ke svému obnovenému debutu po mnoha letech Tomáš Kodytek, ptal jsem se ho, jestli z týmu ještě někoho zná – mě prý poznal.

Hádankou pro nás byla i sestava domácích. Chotěbořské áčko hraje 1. ligu, jenže moravskou skupinu, kde jsou víkendová dvoukola, takže jejich sestava se může výrazně lišit podle toho, jak se to kryje – samozřejmě, že na zápas s námi se to nekrylo, jak jinak. Taky jsme tušili, že jejich mládež hraje ve Špindlu polofinále. Takže jsem strávil večer přípravou na oba Tůmy (máme s Jiřím nepříliš teoretickou diskusi v sicilském gambitu, totiž já vždycky vařím z vody a slibuju si, že se na to už kouknu) … abych pak hrál s dalším v řadě Vrkotou.

Vepředu tedy tři hosté tuším z Kutné Hory, potom chotěbořská zkušenost, nikde slabina. Remízu bychom asi brali.

V prostorné klubovně je příjemně, reportáží plná nástěnka, kafe a čaj po ruce (vždycky si tam beru hrníček s nápisem Havel, Holásek and Partners). Zápas byl rušný, divácky velmi pohledný, nabitý taktikou.

Výsledky nepřicházely a nepřicházely … až po zvedáku na e6 smutně skončil Honza Smola. 1:0 pro domácí.

Pak se toho schumelilo hodně najednou v časovkách. Vyhrál Vlasta, vzápětí jsem vzdával já. 2:1

Obhlédl jsem partie, odešel do předsálí krátce analyzovat a za námi přišly těsně po sobě dva body, totiž Kuba a Vojta. 2:3, to bylo veselejší.

Dohrávaly se tři partie, na Vláďu by ve věžovce vsázel málokdo, Zdeněk měl svůj beton, kde hledal skulinky k aktivitě, Tomáš měl divočinu, ale docela nadějnou.

Pak jsme rituálně odešli na Růžek, kde jsme rozebrali Kubovu kavárnu. Při odchodu to vypadalo takto: Vláďa zakouzlil a koncovku ještě nevzdával, Zdeněk měl pořád totéž (kůň proti střelci se spoustou piků), Tomáš měl za koně jen dva pěšce, ale byli to tři spojení volňáci, škoda, že soupeř měl naopak vzdálené háčko.

A až po zápase jsme se dozvěděli, že Vláďa udržel, Tomáš neudržel (ani nevyhrál) a Zdeněk tam víc než půlku nenašel. 4:4 Berem, ale mohlo tam být snad i víc … (I míň.)

Partiové ukázky budou rozsáhlejší, proto jim věnuju další článek.

Lanškroun nasadil proti Rapidu děti (neúspěšně), Polabiny E proti Letohradu taky (úspěšně), Polabiny D měly zřejmě proti Litomyšli potíže se sestavou, Mýto B až překvapivě nestačilo na Bohemku a Zaječice jak už řečeno přijely do Svitav v šesti. O pořadí nám tu stejně nejde, hlavně aby se hrálo.