Omikron alfou a omegou všeho

23. 1. 2022 Honza Pokorný Éčko, 0

Ústí E – Trnávka 1,5:3,5 aneb Když ještě v sobotu večer nevíte, jestli za vás má v neděli ráno kdo hrát.

Dělat kapitána v pozitivně naladěném a zodpovědném mančaftu je radost. Dělat kapitána v dnešní virové době je… trochu náročnější. Čtyři přesvědčivé výhry, jediná remíza, pročež jsme vyhlíželi konkurenta z Městečka Trnávky v dobré, bojovné náladě. Měl to být souboj dvou úplně jinačích, ale v tabulce vyrovnaných celků. Oslava královské hry, jestli se dá o něčem takovém v pralese mluvit 🙂

Po jednoznačném vystoupení ve Svitavách mne jako kapitána čekala, tedy měla čekat, příjemná povinnost, koho na klíčový duel nominovat. Jenže pak se začalo nad šachovnicí nepěkně smrákat. Nevadily by ani tak omluvenky avizované dlouho dopředu (Krummy, Martin Dudla), ani jiný program druhdy spolehlivých náhradníků (Máča, Pavel Doleček). I tak by složení silné pětice neměl být problém… kdybychom nežili v době omikronové, kdy se stačí rizikového pomalu jen na kilometr zahlédnout… a už šupajdíte do pětidenní karantény 🙁 Pár dnů před výkopem to postihlo Michala Píšeho, přízrak téhož se vznášel nade mnou skrz pozitivní záchyty ve škole, člověk jen čekal na telefonát někoho z kluků… případně neznámé číslo s pozdravem: “Dobrý den, tady hygiena.”

Grády to nabralo v sobotu po obědě, kdy v rychlém sledu absolvuji následující telefonáty: Kuba Netušil, Petr Hájek, Lucie Kobrová, Martin Čech, Kuba Netušil, Martin Dudla, Jarda Víglaský, Marianek. Za jedinou hodinu, zřejmě slušnej oddíl 🙂 Béčko by potřebovalo Martina Čecha na osmou do Pardubic, zkouším tedy starostu Petra. Následně volají Kobrovi, že mají na návštěvě omikrona, tak zkouším Martina Dudlu – ten ho má doma taky. Jarda je naštěstí zdráv, jen bude hrát víc vepředu, můj junior nebere telefon, Vítkovi pro jistotu radši nevolám. Pak přichází Martin Dudla s iniciativou, že by mohla pomoct jeho dcérka, před lety velký talent. Nakonec vypomáhá déčku, které obětuje béčku duo Smola-Volf. S juniorem se ještě večer domlouvám, že na devátou přijde, pokud by se ještě něco pos…

Vyděržáj , aspoň do neděle, vyděržáj…

Nemohl by stejné problémy mít i soupeř?

Kupodivu nemohl.

Když se v neděli scházíme na Žižkově, všechny čtyři mančafty vzorně na čas v režimu do dvaceti, shledávám, že na nás Trnávka přivezla to nejsilnější, co měla na skladě – první čtyři a nejlepšího náhradníka. Na páté tak dojde k nefalšovanému starostenskému derby – Miloš Izák dlouhá léta šéfoval Moravské Třebové, Petr Hájek kormidluje naše Oustí. Jinak ratingově zajímavý zápas, na prvních třech šachovnicích přibližně rovina, na čtvrté a páté mají k dobru hosté, ale to nemusí nic znamenat.

Bez nabídky remízy se bojuje urputně až do oběda, zatímco naše déčko s Lanškrounem už málem balí. Já na první v repete nedávné partie svírám bílými Pavla Grepla, Vítek se nachystal na svého soupeře a měl by mít přijatelnou koncovku. Na třetí Martin podobně jako já tlačí, Jarda na čtvrté hraje nebojácně na útok, na poslední starosta Ústí dělá starosti starostovi Moravské.

Právě na páté končí partie nejdřív, okolo 20. tahu přijímá náš hráč nabídku remízy, po odpovědné konzultaci s kapitánem. Pozápasová analýza v Babyce nám ukázala zajímavé divy: nejprve mohl v zahájení dostat naloženo Petr (finta patrně teoretická, to si necháme do tréninku). Černý ale složitou možnost neviděl a dostal se do horší pozice, kde to náš navrátilec mohl rozbalit útokem na krále. Najít jedinou možnost nebylo snadné, nicméně Petr ani v druhé partii po třicetiletém šachovém odpočinku neprohrál a jeho návrat do oddílu nás velmi těší.

O osudu utkání rozhodly naše ve výsledku nepříliš produktivní figury na první a třetí. Já i Martin jsme měli hmatatelnou výhodu, z toho mělo kápnout. Mého spoluhráče bohužel obtěžovala výrazná časová tíseň, v blokované pozici se několikrát neodhodlal k otvíráku h5, když přišel, bylo už pozdě, černý zkušeně zavřel všechny “přístupové cesty” a v konečné pozici už jiné než remízové vyústění nebylo.

Partie na první po solidním začátku získala crazy kontury – bílý král už po 10. tahu “vyplaval” na e3, jenže černý měl mizerný vývin a těžko rozmotával skladiště na dámském křídle. Klíčová pasáž přišla kolem 20. tahu, kdy jsem mohl kazajku utáhnout zcela, jenže místo dvou dobrých pokračování jsem “našel” třetí, po kterém se soupeř vysmekl do remízy. Škoda…

V tu chvíli už tušíme, že z bodového zisku moc nekouká, obě naše černé pozice se horší, i když v některých pasážích nemusely. Vítek žel nakráčel do velmi nekomfortní střelcové koncovky a Jarda nedokázal využít dvě dílčí příležitosti, které mu jinak výborně hrající soupeř dal. Hodinu po poledni tak uznáváme porážku, hosté zkušeně využili veškeré možnosti.

K partiím přibližně následující směs pojmů a dojmů:

Pokorný – Grepl 1/2 Po předloňském zásahu jsem se čekal, co soupeř na úvodním Jf3 vymyslí. Tentokrát jsme vpluli do katalánu, kde jsem oba vymysleli něco zcela originálního: bílý bez rošády s králem na e3, černý s rošádou bez vývinu dámského křídla. Pozice vyžadovala hodně péče, ale ryba spokojeně šloupá a hlásí výraznou bílou výhodu. Černý se ale bránil srdnatě a já jsem promáchl/nedopočítal klíčové utáhnutí šroubů – místo toho vznikla na šachovnici remízová jezdcová koncovka, kterou nemělo cenu zkoušet.

Meleško – Holásek Vít 1:0 Duel dosud neporažených, kde si Vítek nachystal do skotské nějakou vedlejší odbočku – příště by asi volil jinak. Bílý hrál zdravě a bez přílišných komplikací – když už měnil, tak navyšoval nepatrné plus. Našemu útočníkovi bohužel zbyla nezáživná koncovka, kde postupně došlo na slabiny obou křídel, bílý hrál trpělivě. Jakmile získal pěšce, byla to jen otázka času. 50 tahů v bojovné partii, sláva vítězi, čest poraženému.

Čech – Navrátil 1/2 Londýn/králka, kterou bílý nakonec přeci jen postavil aktivně. Asi měl být ještě o kus aktivnější, místo toho přišla pasáž jak z tanečních, kde se dvakráte opakovaly stejně variace (černý přes a6 nakráčel koněm na b4, bílý mu ho vyměnil pochodem Jb1-a3-c2). Bílý pořád vylepšoval, aby následně mohl šlápnout na h5, kdyby to zkusil obráceně, byla šance na bod. V časovce bylo ale logickým vyústěním zablokování a nabídka remízy.

Šmíd – Víglaský 1:0 Z partie jsem během jejího průběhu moc neviděl, dojmy z pozápasové analýzy byly ale zajímavé. Ostrou sicilku neznal nejdřív bílý, pak černý, nicméně Jarda svěžím způsobem naskládal figurky k útoku na krále (Vg6, Dg5, sicilský Je5) a po nepřesnosti velezkušeného soupeře mohl drtivou obětí jezdce na g3 rozhodnout. Místo toho šel do pozice s figurou míň, za kterou měl ale čtyři pěšce a dvě hyperaktivní věže. Ty mohly podrtit bílého harmonikou na třetí řadě, bohužel náš navrátilec si vybral ze dvou možností tu špatnou. Pak už bílý nechyboval a oboustranně zajímavě hranou partii dotáhl k bodu, přičemž v konečné pozici ani nemusel dokazovat matovací um K/S/J.

Hájek – Izák 1/2 Zodpovědně a pečlivě hráno, detaily si schováme na trénink před další partií 🙂 Po zahájení měl bílý několik zajímavých možností (malá rošáda a centrum/velká rošáda a útok na krále). Zvolil druhou, ale k ataku se neodhodlal, protože soupeř mu zavčasu nabídl remízu. Starostové pochopili, že rozhodnout se může taky někde jinde, a s požehnáním obou kapitánů podepsali remízu.

Sečteno, podtrženo, my jsme svoje šance nevyužili, hosté zkušeně ano. Vyhráli po zásluze, ale o vítězi pralesa stále rozhodnuto není. My musíme za dva týdny vyhrát co nejvyšším rozdílem v Lanškrouně a následně doufat, že v duelu o vše doma přetlačíme Němčice.