I kdepak
2222 ŠK Polabiny E – ŠK Ústí nad Orlicí B 6,5:1,5
Minule jsme si vyšlápli na vedoucí družstvo soutěže Bohemii, teď jsme měli hrát v Polabinách se druhým týmem průběžného pořadí. Polabinské éčko se dost podobá jejich céčku, které vede druhou ligu – pár zkušených hráčů a nadějná mládež.
Celkem očekávaně jsme v dnešní době byli rádi, že jsme vůbec postavili osm hráčů, nějaké omluvenky přišly dávno, nějaké na poslední chvíli, Martin zůstal zodpovědně doma kvůli rizikovému kontaktu (byť úředně v karanténě nebyl). Z první osmičky jsme měl jen hráče č. 1, 4 a 7, to není moc, i když naši náhradníci nejsou o moc slabší než základ. Popravdě nechápu, jak z těch dvou tří lidí, co chodí na tréninky, postavíme najednou tři družstva a ještě se vypořádáme se smrští absencí.
V autě ještě někteří rozvíjeli optimistické úvahy, že by to mohlo jít a třeba ještě to áčko v lize nahradíme, když jsme minule porazili lídra. No, nakonec to moc nešlo.
Domácí prý taky měli pár omluvenek, ale až vzadu, podruhé jim nastoupil Bujnoch, rozhodně nebyli oslabení.
Po cestě tam i zpátky nám Ivo v autě pouštěl klasickou hudbu, aspoň to říkali, já jsem nic neslyšel. Mám napsat něco jako že za zvuků klasiky jsme přijeli, za zvuku pohřebního pochodu odjeli.
V Rosignanu jsme minule hráli ligu, ale tentokrát jsme byli posazeni do první místnosti, vzadu se hrála první liga a prales jsme byli my. Pokoušet se nehrát úplné hlouposti, zatímco kolem chodí borci jako Hráček, Votava, Konopka apod., to moc na sebevědomí nepřidá.
V zápase se hrály, řekl bych, zdravé šachy, ne nějaké křivárny, jak se v sezóně už několikrát stalo, nějakou chvíli jsme se drželi, ale domácí postupně nakláněli na svou stranu jednu desku za druhou a zvrat se tentokrát nikde nekonal.
Rezultáty začaly přicházet až před kontrolou, většinou už v koncovkách, ale pak jich bylo docela dost v krátké době.
Začalo to remízou Honzy Smoly na osmé. 0,5:0,5
Pak prohrál Jarda. 1,5:0,5
Další remíza se povedla Ivošovi. 2:1
Ale někdy v té době prohrála Verča, o něco později i já. 4:1
Než jsem se pořádně rozhlédl, jak zápas vypadá, dohrál i Vojta. 5:1
To šly další dvě partie teprve do dramatických časovek, skrz ně prošly ještě nerozhodnuty, takže jedno auto pak odjelo, já jsem si zašel na nákup a ještě jsem stihl poobědvat u dlouhých koncovek, které došly znova do časovek před druhou kontrolou.
Zdeněk Šimek vypotřeboval skoro všechen čas, ale výhodu nenašel. 5,5:1,5
A Petr Mareš sice vzdoroval, ale pak vypotřeboval úplně všechen čas a stejně už byl prohraný. 6,5:1,5
1. Josef Vařejčko – Pavel Holásek
Pepův “katalán s odloženým c4”. Měl jsem černými centrum asi jako bílý v Grünfeldovi a těšil jsem se na poziční hru s prostorovou převahou (po čtrnácti dnech opravování písemek hlavně nechcete něco počítat). Jenže Pepa má rád materiální nerovnováhu, takže to záhy zbláznil, obětoval figuru za tři pěšce a počítat se muselo. Pak se hra sice uklidnila, ale byl jsem pak bez větší protihry – a než jsem se k nějaké dostal, otevřel mi bílý královské křídlo a v časovce už jsem hrozby neubránil. 1:0
2. Ivo Prax – Radek Bujnoch
Bílý si optimisticky vlezl do Botvinnikovy varianty, aniž by o její existenci něco tušil. Pak zase z krkolomných variant vylezl nepříliš teoretickým 11. Df3 a přešel do koncovky, kde měl soupeř prostor a dvojici střelců. Jenže i volné háčko bílého kryté zezadu věží mělo svou sílu. Černý si pak dokonce sebral pěšce, ale s postouplým h pěšcem bílého měl potíže, možná mohl Ivo někde hledat i výhodu, ale bylo to těžké, bylo třeba hrát hodně konkrétně. Remíza se silným soupeřem je úspěchem. 1/2
3. Jiří Bouška – Jaroslav Volf
Věkový rozdíl mezi oběma hráči činil úžasných 67 let! Po Michailu Talovi (ukázka zde, předposlední diagram, celá partie zde) se Jarda utkal s dalším mistrem světa. V obou partiích měl černé a obě skončily ve 36. tahu. Nimcovičovu variantu sicilské má Jarda obehranou, ze zahájení vyrovnal, možná měl někde i víc, přešel do koncovky a už už by se dalo mluvit o jeho zkušenostech, ale bílý ukázal svou sílu, koncovku si postavil aktivně a naopak Jarda s nedostatkem času chyboval, ztratil kvalitu a pozice se mu zhroutila. 1:0
4. Petr Mareš – Lukáš Lihotský
Královská indická v útoku, jak jinak. Po zahájení černý uchopil pozici špatně, oslabil se tahem g5, Petr dostal jezdce na f5 a měl krásnou hru – při blokované pozici měl figury postavené dobře a mohl pomalu hledat, kudy dál. Výhodu ale neudržel, černý se dostal ke hře po h sloupci. V časovce Petr řešil hrozby soupeře výměnou dam s důvěrou v převahu jezdce nad střelcem v koncovce, ale když nechal soupeře vytvořit volné kryté déčko, bylo zle. Černý pak ovládl hru, a i když mu dal v dramatickém závěru ještě šanci, ztratil Petr v nejdelší partii dne prapor i krále. 0:1
Tady zahrál na vteřinách 62. e6? a po Vd6! rychle prohrál, šlo ale 62. f7! b2 63. e6 Vd6! (po 63. … b1D 64. Vxb1 Kxb1 65. Kd1 bilý ještě vyhraje!) 64. f8D Vxe6+ 65. Kf2 Kxd1 66. Db4=.
5. Adéla Třasáková – Vojtěch Holásek
Jedna z těch vedlejších variant dámského gambitu, kde se mění dámy na b3. Vojta pak pozici zazdil blokádním b7-b5, což vedlo nejen ke ztrátě pa7, ale hlavně k úplně bezperspektivní hře, kdy měl všechny figury stísněné na posledních dvou řadách bez možnosti uvolnění, zatímco bílá si mohla trpělivě chystat, kudy do pozice definitivně proniknout. Utrpení, au, au. 1:0
6. Veronika Šmajzrová – Jáchym Kulhánek
Verča obětavě na zápas přijela z Olomouce a zase po vlastní (vlakové) ose odjela. Zavřenou sicilskou bílými umí, ale dnes to nepostavila dobře, na královském křídle se k ničemu nedostala a na dámském dala otevřením hry aktivitu černému, což ji kolem dvacátého tahu stálo kvalitu. Ještě se snažila nějak se z toho takticky vylhat, ale šejdy nevyšly, naopak v obraně dala ještě figuru a šla od toho. 0:1
7. Gabriela Králová – Zdeněk Šimek
V ne moc teoretické holandské Zdeněk dost tápal, asi dvacet tahů řešil problémy s pozicí, dalších dvacet tahů musel přestát dlouhotrvající kisnu. Naštěstí tam byla pozice už relativně jednoduchá, takže limit zvládl, jen byla škoda, že na půlminutě nedokázal hledat výhodu, po kontrole už tam byla jen půlka, i když na dalších šest tahů promyslel skoro celou zbývající půlhodinu. 1/2
8. Jan Smola – Pavel Stoček
Honzovu pozici bych si s chutí zahrál. Takový ten dámský gambit s pěšcovou strukturou jako Grünfeld (bez g6) a s výměnou dam na d2, čili černý bez centra, navíc ztratil tempo. Ale stačil nějaký ten měkčí tah a partie šla do dalších výměn a pozice se vyrovnala. 1/2
Shrnuto – zase jsme jednou dostali, polabinská mládež umí (a to ještě další mladí hráli vedle 1. ligu!), my se (zatím, totiž dlouhodobě) nelepšíme.
Obrovské problémy se sestavou měl Lanškroun B, který odjel do Litomyšle v pěti (i s náhradníkem z KS). Rapid stále vede, Bohemia zůstává ve hře po vítězství nad Polabinami D.
Zbývá vyhlížet, kdy už začne ten omikron klesat a situace se konečně znormalizuje.
Při zpáteční cestě jsme v autě rozmlouvali o tom, jestli má v dospělosti nebo starším věku ještě smysl trénovat a zlepšovat se. Názory se různily. Tak uvidíme.
Omikron alfou a omegou všeho Informace z kroužku DDM 27. 1.
Šachový klub podporují:
