Zázraky se dějí, občas jo!

19. 2. 2022 Pavel Holásek Mládež, 1

aneb Možná s tím trénováním ještě neseknu

Východočeský pohár družstev žáků, 1. – 2. kolo, Pardubice, 19. 2. 2022

Novinkou v soutěžích pořádaných v našem kraji je tahle nadstavbová část žákovských družstev. Krajský přebor se hrál na podzim nadvakrát, účastnilo se ho jen asi šest týmů, vlastně pět, protože Svitavy soutěž ani nedohrály. Skončili jsme tehdy s notnou dávkou štěstí čtvrtí v kraji a postoupili tedy do téhle jarní části, kde se čtyři týmy našeho kraje utkají se čtyřmi týmy kraje královéhradeckého.

S přípravou sestavy do dopadlo podobně mizerně jako poslední dobou se sestavou dospělých. Sekunda byla na lyžáku, odpadlo tedy duo Křížek – Hanák. Náš Tomáš poctivě trénoval s Vojtou Eliášem (totiž hráli o přestávkách ve škole holanďany), ale ve čtvrtek tercie ještě spadla do karantény, snad do poslední karantény, co nás s covidem čekala, a rázem jsme nebyli ani kompletní. Na kroužku mi ještě Honza Skubi oznámil, že jedou na hory … a byli jsme čtyři. Naštěstí se pak jeho rodina obětavě rozmyslela a Honza jel s námi (díky!), ale i tak jsem čekal dost pochmurný den.

Pětice odvážných byla tato: Dominika Šmajzrová, Tomáš Macan, Vít Růžička, Marian Pokorný, Jan Skubi.

Ranní slunce na městě vypadalo optimisticky, ale do toho fičel nepříjemný vítr, který podle předpovědi dál zesiloval, na procházku po Pardubicích nikdo neměl moc chuti. Taky jsme tam i zpět jeli MHD a přes poledne jsme málem nevystrčili nos.

Hrajou se skoro vážné partie tempem 40 min + 30 s/tah, dnes dvě kola, příště taky. Hrálo se na krajském úřadě, atmosféra byla skutečně jako na prestižním turnaji, pánové Šilar a Daniel připomněli, že naposledy se tam hrál přebor tehdy Východočeského kraje před asi 30 lety.

V prvním kole nás čekal tým Lipky Hradec Králové a už doma jsem si při pohledu na jejich soupisku říkal, že to snad ani nemá cenu. Přední hráči by klidně mohli konkurovat dospělým ve vyšších soutěžích (a taky to dělají). 1800+, 1900+, 1600+, na dalších deskách to nebylo o moc slabší – co tam proboha děláme my? (V  našem kraji jsou taková družstva taky, ale ta hrají vyšší soutěže.) Nastoupili jsme s tím, že prohrát můžeme, ale nemělo by to být po hrubých chybách a po rychlé hře.

Jenže co vám mám povídat, odběhl jsem si na nákup a po návratu jsem už jen viděl trosky na deskách 3, 4, 5, všude o pár figur míň, na dvojce Tomáš právě taky ztrácel figuru, teda on dal celou věž, jen Domča držela prapor, ta proti Voříškové ztratila jen asi dvě tempa a podlehla útoku až na minutě. Prohru 6:0 jsem i čekal, ale těch blundrů bylo moc, napadaly mě neveselé myšlenky, co všechno bude třeba ukázat, trénovat – tempa v zahájení, odtahy, vidle, banální nastavování figur.

Pak jsme se i dostali k rozborům, když se dohrálo, byla dlouhá pauza, druhé kolo začínalo až v jednu. Ale nevím, nakolik si mé rady brali k srdci, radši vedle hráli volné partie (neptejte se, jaké úrovně), nesoustředili se, nakonec jsem je nechal si hrát a říkal jsem si, jestli mi všechna ta snaha stojí vůbec za to.

Odpoledne duel s Jaroměří, ta mohla být hratelnější, ale všichni měli rating (u nás jen dva hráči) a dopoledne potrápili Lanškroun, myslím, že hráli 3:3 a úroveň dohrávaných partií nebyla vůbec špatná.

Domča aspoň na druhý pokus získala figuru: 

12. Dxb5+ +-

Ale jinde už to začínalo zase vypadat tradičně nahnutě, Honza dal asi dvě figury, Marian nejdřív centrálního pika, pak kvalitu (a mohla to být celá věž), Vítek se sice držel, ale nechtělo se mi věřit, že dokáže odehrát partii bez nastavení materiálu, soupeř měl aktivitu a hrozby. Napadalo mě, jestli s tím trénováním  nemám fakt seknout, vždyť je to bída s nouzí, a ne jednou, ale dlouhodobě. Skoro nikdo netrénuje, zájem minimální, kdybych trénoval sám sebe, udělal bych líp …

Mezitím jsem v písemce gymnazisty objevil slovo “měkýšy” (sic!), to mi na pedagogickém optimismu fakt nepřidalo.

A pak dokonce ve Vítkově partii vznikla pozice, kde mohl krásně vyhrát:

Černý tu zahrál 35. … Vf1?? a bílý má rázem šanci partii ukončit. Jenže známe svý lidi. Na hodinách víc času než na začátku, vsadím se, že zahraje bez přemýšlení 36. Vc8+?? a pak se bude divit, že mat se nekoná. Naděje? To slovo neznám.

A tu, konečně – ale že to trvalo! – se snad začal ústecký šach odrážet ode dna a nastupuje cestu k zářivým vrcholkům. Slunce, zastav se nad Gabaonem! Vítek vzal dámu, pevnou rukou zahrál 36. Dxf8+!! a soupeř se vzdal. Cenný skalp – černý má ELO 1275, zatímco Vítek nula nula nic.

Teda, on se černý málem nevzdal, protože Vítek mu to – pokolikáté už! – nechtěl dovolit. 🙂 Ale nakonec se Vítek nechal přesvědčit, že soupeř má opravdu právo v partii nepokračovat.

A aby toho nebylo málo, odeslal jsem dvě esemesky a vrátil jsem se právě včas, abych viděl obrat v Marianově partii (hrál černými):

Věříte tomu, že bílý za šest tahů dostane mat? 24. Dxc6?! Objektivně je to dobrý tah, ale z praktického hlediska ne. 24. … Sd5 Diagonála! 25. Da4? Tam bude dáma mimo hru. Nutné bylo 25. e6! +-. 25. … Dg6 26. g3 f4! Vítr se obrací. Tohle se za bílého brání strašně špatně.

27. Kh2? Skoro nutné bylo 27. g4, ale bylo třeba vidět, že po 27. … h5 má bílý výmluvu 28. Dd7! Se6 29. De7. 27. … fxg3+ 28. fxg3 Vf2+ 29. Kg1 Dxg3 mat!

A to už vypadalo skvěle, protože Domča měla pořád figuru a trpělivě měnila figurky a Tomáš Macan si k jednomu pěšci přibral ještě druhého a směřoval černými do vyhrané koncovky:

Tohle je pro mladé taky těžké, bílý totiž musí “stát na místě” a jen tempovat střelcem, což je pro impulzivní hráče psychologicky skoro nemožné. 32. Sf4? vede do prohrané věžovky. 32. … Sxf4 33. Kxf4 Vxf2+ 34. Kg3 Va2 35. Kxh3 Vxa3+ -+.

Mezitím teda prohrál Honza, ale to nevadí, v první sezóně hrát takhle silnou soutěž, to je dobrý start. A díky němu jsme nehráli ostudně ve čtyřech.

Zbytek zápasu je zajímavý hlavně z hlediska času a dopravy. Odpolední zápasy totiž skončily nečekaně rychle a najednou dohrávala Domča poslední v celém sále:

Kluci potřebovali být v Ústí včas, aby ještě odjeli na hory, takže jsem poslal většinu výpravy s panem Macanem a sám jsem čekal na Domču se slabou nadějí, že je třeba ještě dostihneme.

Tohle je samozřejmě jasná výhra, i když zpatit se dá všechno. Tady bylo hned 63. h8D nebo i h8V mat. Ale Domča zahrála 63. g7+ a teprve po 63. … Kf7 (63. … Ke8 to prodlužovalo) 64. g8D mat.

Honem podepsat partiáře, sbalit věci a chytat městskou ve 14.47, staví hned před barákem. Ve 14.46 dobíháme na zastávku – a spoj nám ujíždí asi o dvacet metrů, vidíme jen, jak zavírá dveře. Vidíš, kdybys nedala to g7, tak bychom ho stihli. 😉

Dorazili jsme dalším spojem na nádraží v 15.03 a vidíme, že rychlík ve 14.57 má zpoždění 10 minut. Jenže nemám lístky, tak rychle – a když jsme doběhli na perón, vlak tam sice ještě nebyl, ale vběhli jsme přímo do skupinky našich kluků. Tak to se povedlo, na zpáteční cestě mohlo být veselo.

Nečekané se tedy stalo skutkem, v pěti lidech jsme porazili Jaroměř 4:2, na zpáteční cestě Marian trénoval diagramy v mobilu tak intenzivně, že jsem mu nestačil, hned ten ústecký šach vidím z úplně jiné perspektivy. Teď už to půjde.

Takže s tím trénováním asi ještě nekončím.

(Nejbližší akcí by mohl být cvičný turnaj 26. 2. nebo 5. 3., viz mail.)

Informace z kroužku DDM 17. 2. O dvě kvality míň/víc