Šachový klub Ústí nad Orlicí

O dvě kvality míň/víc

Aneb Ústí E s jistým vítězem pralesa z Němčic 3,5:1,5

Ještě před koncem února máme letošní prales za sebou – nějaké obsáhlejší hodnocení s ukázkami si nechám na samostatný článek. Po hubeném dvojkole (po boji porážka s Trnávkou a jen bod v Lanškrouně) jsme sice stále ještě drželi „bednu“, ale na vítězství v soutěži jsme již pomýšlet nemohli. K němu měl naopak nakročeno velezkušený tým z Němčic, který bych spíše pojmenoval jako Česká Třebová B – dáno počtem hráčů, kteří o kopec dál a soutěž výše pravidelně nastupují. Ti prokázali v aktuálním ročníku právě zkušenosti a pevné nervy, vždyť ze sedmi utkání vyhráli hned pět nejtěsnějším rozdílem! U nás potřebovali k dotažení sezóny alespoň remizovat, i porážka, pokud by nebyla nějak výrazná, by s ohledem na lepší skóre měla stačit.

Pokorně si ovšem musíme přiznat, že před výkopem posledního kola nejsme favority, postupové ambice odvály nepřesvědčivé výkony a docházka, příznačná pro covidové časy. Jak jsem kluky celý ročník chválil, tak jsem tentokrát krapet přechválil a omluvenek se z rozličných důvodů sešlo přeci jen hodně – z první pětice hned tři. Obětavě vypomohli oba Martinové (Čech a Dudla), rozehraní z kápédvojky, dále Pavel Doleček a v záloze číhající navrátilec Petr Hájek – pánové, kapitánské poděkování všem! V pěti tedy jsme, můj junior si docela úspěšně zašachoval o den dřív v Pardubicích a na premiéru mezi dospělými si ještě počká. Na Žižkově startujeme od devíti, hraju, chystám, pískám jen na papíře, bo dorazil a neděli s námi strávil David Kameník…  pročež přemýšlím, jak bílými konečně přikrmit bídný bodový zisk z první šachovnice (t.č. jen 4/7 při šesti remízách).

Hosté tedy rozhodně nic nepodcenili, přijeli v plné palbě… pročež NA PATÉ V PRALESE najdete někdejšího ligistu s ELO hodně přes 2000, trenéra mládeže, špičkového korespondenčního hráče a v každém ohledu príma člověka – Karla Petrželku. A pak si vyhrávejte…

My do toho ale jdeme po hlavě, nemáme co ztratit a chceme se rozloučit se ctí. Hned od začátku se hrají hodně živé pozice, zejména na druhé a čtvrté, kde černými oba naši na pohled kavárensky, podle compu zcela korektně, obětují kvalitu. Na třetí Martin v obligátním londýně troubí k útoku, posunovací poziční šachy jsou tak k vidění pouze na první (kde pomalinku získávám prostor já) a páté (tam pro změnu zesiluje pozici hostující matador).

Trochu podobně jako o den dřív, kdy mládež ožila v utkání s Jaroměří, ožíváme i my. A to díky Martinu Dudlovi, který v taktické šermovačce vyhrál na mat – akorát ho nestihl dát. Pak přidal veledůležitou půlku junior Michal, který se zkušeného soupeře nelekl a v ostré variantě prokázal plnou kompenzaci za obětovanou kvalitu. Ratingový rozdíl vůbec nebyl znát, v konečné pozici byl bílý ještě sakra rád – pochvala od kapitána! A zápas vypadá najednou náramně dobře, na páté sice statečně bojující Pavel tlaku Karla Petrželky neodolá, ale já i Martin mačkáme, mačkáme, zesilujeme… a oba téměř v totožný moment skórujeme!

Cca úderem 13.00, po čtyřech hodinách lítého boje, zapisujeme výhru 3,5:1,5… a s Marťou odcházíme na (v této sezoně poslední) vítězné pralesní pivo do Báby 🙂

K partiím tentokráte emotivně-oslavná směsice, nicméně odsouhlasená rybou:

Pokorný – Pail 1:0 S Milanem jsem za 20 let ještě nehrál, což je v poměrech okresních/krajských soutěží málem zázrak. V databázi jsme oba celkem utajeni, ale za dlouhé roky jsem zahlédl vesměs aktivní černé pozice v podání soupeře (benoni, sicilky). Takže obligátní 1.Jf3 a „jen“ ukládání figurek. Soupeř se v pozici zjevně cítil dost nesvůj, po zahájení měl k vyrovnání daleko jak Rusko k míru. Zkusil se pochybně vykoupit pěšcem, ale černé figury pořád nehrály a s přibývajícími výměnami se moje výhoda zvětšovala. Dádovi se moje realizace moc nezdála, mně taky ne, nicméně comp nachází jen jednu drobnou chybu po časovce, jinak spokojeně vrní. Konečně bod, na konci sezony, k tomu vítězství mančaftu, yes!

Pěkník – Píše 1/2 Michala jsem informoval, že soupeř na králku sází nebojácně 4 pěšce a že by se na to před nedělí mohl podívat 🙂 Náš talentovaný junior tedy hlavní varianty minul obloukem, pozice se mi od oka dvakrát nezdála, ale pak černý nechal frajersky kvalitu v centru a našel za ni bohatou kompenzaci (mocný Sd4 a Je5, aktivní dáma). Bílý se nejdřív snažil, ale nakonec vymyslel jen nabídku remízy v pozici, kde ani náhodou nestál líp. Vynikající práce našeho mlaďáka!

Čech – Racek 1:0 Londýn nikdy hrát nebudu, ale musí se nechat, že občas z něho vylezou jatka. Němčického kapitána, kterého jsem o soutěž výš pozičně šmiknul v derby se Třebovou, přejel Martin jiným způsobem – útokem. Černý postavil zahájení nejdřív dobře, ale jen do chvíle, než nevhodně přetáhl c4… a pak už jen a jen trpěl. Martin neudělal za partii jediný slabší tah, útok kombinoval s vykrýváním pseudohrozeb soupeře, což dokládá i závěrečný akord – ústup Je1. Takového náhradníka by chtěl mít v družstvu každý kapitán!

Bureš – Dudla 0:1 Tady se asi rozhodlo, resp. Němčice přehlédnutý jednotažec notně nahlodal. Černý zahrál zahájení dobře/bílý hrál španělku hodně krotce. Martin pak obětoval kvalitu, což nemusel, za ni měl mocný útok a tím měl taky prorazit. Místo exekuce bílého krále ale zbytečně zobl dalšího pěšce, bílý nejhorší ustál. Výslednou pozici jsem odhadoval remízově (dva floci za kvalitu, ovšem při hodně redukovaném materiálu), bílý měl však „velký voči“, vývin nedokončil a ve snaze vykrýt jednu hrozbu přehlédl druhou a dost zásadní – jednotažec!

Doleček – Petrželka 0:1 Pavel obětavě zaskočil a rozhodně nezklamal. Měl proti sobě soupeře, který by patřil spíš ke mně na první než pátou šachovnici. Karokánek postavil bílými docela zdravě, dejme tomu s vyrovnanou pozicí. Černý ale hrál celou dobu přesně to, co potřeboval – zaměřil se na slabinu c2 a tu programově obléhal. Pak získal kombinačně pěšce – to ještě nemusela být konečná, jenže náš hráč posléze přehlédl další drobnou taktiku a pozice se mu sesypala. Z pozice kapitána nemám co vyčíst, tohle byl boj s otevřeným hledím a jediný čestný úspěch hostí.

Když to sečtu a podtrhnu, vyhráli jsme až nečekaně vysoko, to bych si před devátou ranní vůbec nepomyslel. Mančaft, i když trochu osekaný, prokázal obdivuhodnou bojovnost, chuť zakončit sezonu vítězně. Protože nám výsledky ostatních duelů nahrály, nakonec jsme poskočili z bronzového stupínku na stříbrný. Já vím, v pralese to působí spíše úsměvně, skor v čase olympiády, ale radost máme i tak. A kdybych nezmastil dva týdny zpátky partii v Lanči, mohli jsme dneska bouchat postupové špunty…

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.