Milovy 2022 – hodnocení a ukázky
Pro kontext znovu odkaz na výsledky a foto celé výpravy:
Hodnocení krajského finále se dá napsat s fanfárami: ze šesti účastníků si hned čtyři přivezli medaili, z toho dvě zlaté, jednu stříbrnou, jednu bronzovou. Marian vyhrál kat. H10, Soňa D20, Verunka byla v D20 druhá, Saša v D10 třetí. (Argument, že v dívčích kategoriích už nikdo další nebyl, není tak moc validní – je to výběr kraje, pokud jiné oddíly nikoho nemají nebo se hráči neúčastní, není to naše chyba.)
Nebo lze realisticky uznat, že s výjimkou Mariana prostě nemáme ve většině kategorií nikoho, kdo by se dokázal měřit s krajskou špičkou. Kdybychom měli v kat. H12, H14, H16 dva tři lidi v desítce, pak teprve bychom mohli být spokojeni. Výkonnostní mezera, která se u nás vytvořila za ročníky 2007-2008, se projevuje a pár let potrvá, než se zacelí.
Já jsem nakonec dost spokojen. Po nějaké době jsme konečně byli na pořádné akci, účastníci hráli naplno, účastnili se rozborů, hráli i volné partie, mluvili s hráči odjinud, zažili tu pravou šachovou atmosféru. Krajský šach žije a my jsme byli u toho. A kdo bude chtít, toho to může dost nakopnout k dalšímu růstu.
Vyzdvihnout si samozřejmě zaslouží zejména Marian Pokorný, který vyhrál desítky systémem start – cíl s výkonem 6,5/7, už po šestém kole byl jistým vítězem a nakonec měl náskok 1,5 b. na dalšího v pořadí. Svoje soupeře jasně převyšoval, během turnaje nebyl vážně ohrožen. Je to samozřejmě hlavně díky dobrému základu, který má od Honzy, vždyť už na podzim v kvalifikacích dominoval. Ale je vidět i posun k zodpovědnějšímu chápání hry – místo očekávané zbrklosti se uklidnil, v kritických místech partií se dokázal zamyslet, zápis ho nevyvedl z míry – vždyť na podzim skončil ve stejném turnaji ještě poslední! Asi se projevila účast ve vyšších kategoriích i hra vážných partií za žákovské družstvo. (Teď už můžu prozradit, že na posledním tréninku, kde se hrálo se zápisem, Marian nastavil jednou věž a ve dvou partiích třikrát dámu – ale všechno si sedlo právě včas.) Takže úspěch, jaký tu pár let nebyl – a teď půjde o to, jak zabrat dál, našlápnuto má skvěle.
Saša Dudlová sice na pohled nezazářila, 1/7, v turnaji sedmá z osmi, v desítkách třetí ze tří, ale je třeba si uvědomit, že na kroužek nechodila, začala hrát až na Orlické a před finále odehrála jen dva turnaje – a teď v pohodě zvládá zápis a její šachy mají docela úroveň – nastavuje zhruba srovnatelně s našimi zástupci ve čtrnáctkách! V kategorii měla čtyři dívky z vyšší kategorie a dvě dívky, které patří do špičky i mezi chlapci. Může jít rychle nahoru!
Matěj Křížek si zahrál čtrnáctky díky možnosti nominovat za oddíl i jednoho hráče, který se do finále nekvalifikoval. Získal 1,5/7, takže neskončil poslední. Jeho docela pěknou hru srážejí opakované hrubky – nikdy si prostě nemůžete být jisti, že zase něco nenastaví. Chce to prostě denně trénovat taktiku a učit se soustředění.
Tomáš Holásek v šestnáctkách na špičku nemá, ale i hráče z první desítky dokáže potrápit. Dosáhl 3/7 a bral to spíš jako neúspěch, protože v 6. kole měl na lopatě Šlosara, ale partii zazdil, následně pak dostal jednoho z předních hráčů Brázdu. V jeho partiích vznikaly rušné taktické momenty, které někdy zvládl, jindy ne. Příští rok tu ještě může hrát znovu. Má trochu smůlu, že v klubu nemá rovnocenné soupeře.
Soňa Leksová se trápila, prohra s Nikolinkem byla silně mimo plán, druhý den se dotáhla nad 50% výkonem 3/3, ale prohrála důležité 6. kolo s Moravcem, nakonec 4/7. Já těm jejím šachům moc nerozumím, je to takový urputný boj v nepříliš typových pozicích (že by škola nertodoxních pozic Martina Šmajzra? – ale ne, ona tak hrála i pode mnou), z těch skandinávských skoro šilhám. Přitom samozřejmě dosahuje solidních výsledků, krajská přebornice, i mezi kluky je v desítce. Rozhodně se snaží a nic nevypouští. Na téhle úrovni už by to chtělo studovat strategii nějak uceleně, pak může prorazit i v dospělém šachu.
Veronika Holásková nestuduje šachy skoro vůbec a její herní praxe v poslední době je minimální, takže je skoro div, že ty šachy hraje ještě docela rozumně. Proti svému obvyklému stylu kavárenských útoků hrála spíš pozičnější šachy, trpělivé, dlouhé partie, kde se rozhodovalo až v závěru. Největší radost mám z toho, že se dokáže soustředit a zabrat. 3/7 ještě jde a druhé místo se neodmítá.
Přichystal jsem řadu ukázek. Saša ani Matěj tu nemají své výhry, protože “jen” využili chyb soupeřů. Nejvíc partií tu bude mít Tomáš, protože jsem se rozhodl zařadit skvost hlineckého Peška, který Toma porazil, a karambol s Rulíškem, tak ať se to vykompenzuje taky nějakými úspěchy. 😉
V partii Vojtěch Kutílek – Matěj Křížek to vypadalo na jasnou výhru bílého, to se snad nedá zkazit. Ale u dětí se dá všechno a hráči společně zkonstruovali pomocný pat druhým tahem, tedy černý táhne a bílý dá druhým tahem pat.
1. … Kh7 2. Sd4 h4!? 3. Vxg6?? 1/2 “Našel to.”
Z úspěšného Marianova tažení tu mám zřejmě klíčovou partii s Martinem Dlouhým, která se hrála výrazně déle než jiné partie v kategorii. Pokračovatel Petrželkova šachového rodu Martin sice prohrál, ale nakonec se ještě dotáhl na druhé postupové místo, blahopřejeme!
Ódou na šachy je útok bílého, který si Tomáš protrpěl:
Jak jsou šachy zrádné se pak ukázalo v partii Tomáš Holásek - Ondřej Rulíšek. Tomáš má dámu navíc a těžko si představit, že by se ještě mohlo něco stát:
Tomáš vesele zahrál 37. Vxd7+, vždyť střelec je vázán, jenže - ó hrůzo, on má bílý šach! A k dovršení všeho po povinném 37. Vd3?? (sáhnuto - táhnuto, bylo nutné věž představit) přišlo 37. ... Vxd3 a bílá dáma je ztracena, kamkoliv půjde, dostihne ji odtažný šach, např. po 38. Df7+ Vd7+. Naštěstí má bílý ještě nějaké pěšce navíc, takže po 38. Dxd3 Sxd3+ ztratil dámu, ale vyhrál koncovku.
Miniaturka se Tomášovi povedla v následující partii:
A obratu ve špatné pozici dosáhl tady:
Verunka zkazila partii s Duriančíkem, ale pak se začaly dít věci:
Velký boj svedla s Balcarem, z dlouhé partie aspoň dvě ukázky:
A nakonec Soňa, přímočarý útok končící demolicí bílé pozice:
Milovy 2022 Informace mládež 9. 6.
Šachový klub podporují:
