Svítá(vy) na lepší časy?

9. 10. 2022 Honza Pokorný Béčko, 8

aneb nevěřte kapitánovi a zkontrolujte soupisku, než se začnete chystat 🙂

aneb ve Svitavách se vždycky něco stane 🙂

Devátý říjnový den je tady a ním i začátek mistráků! Oustecké áčko s céčkem si ještě týden musí počkat, déčko čeká úvodní krvelačné derby až v listopadu, ale naše rezerva a éčko (máme znovu pět mančaftů) už potahovat začaly. Covid snad v nedohlednu, komunální volby dopadly dobře – v zastupitelstvu usednou hned dva šachisté… takže houby zle. Béčko by nemělo mít s udržením v krajském přeboru starosti, spíše by to chtělo pokukovat po špici a jistit první tým, který v poloprofesionální druhé lize čeká, jako v několika předešlých sezonách, celkem jistě boj o přežití.

Ale zpět k 9. říjnu…

Zatímco v pralese zahajuje naše éčko s českotřebovskou rezervou a můj synek v devíti letech prožívá premiéru mezi dospěláky (remíza s ratingově nejsilnějším hráčem soupeře, pecka!), my se o dvě soutěže výše pakujeme do Svitav. S těmi jsme líté boje na špici sváděli většinou o soutěž níže, ale už druhým rokem soupeř válčí v krajském přeboru (někdejší divizi). A ne náhodou. Díky dlouhodobě kvalitní práci s mládeží – odhaduji to na zásluhy nestora Milana Kotvy – má talentovaných teenagerů plný mančaft, vhodně doplněný o několik zkušených borců a pár silných hostí.

I tak bychom měli být papírovými favority, tedy pokud bychom poskládali nejsilnější osmičku. V ní bych neměl nárok, po první úpravě figuruji na osmé (dejme tomu…), ve finále ovšem na páté? Hehe, tak to vypadá na personální krizi ousteckého šachu hned z kraje sezony. Situaci názorně dokládá pondělní mail kapitána Netyho s úvodníkem: “Vážení, nakonec nás tedy osm je, ale byl to boj…” Ze základu schází šachovnice 2,3,5,6 (Grundman, Mareš, Hrobař, Volf), takže jsme solidně ohlodaní zleva i zprava, ne snad totálně spráskaní (náhradníci: zuřivý reportér, Vláďa Kalousek, Jirka Píše, Martin Čech), ale… Po cestě jsem hlavně zvědavej, zda nám bude v klubovně pražit do vočí, neb tento fígl domácí již párkrát použili. Pravda, za ty roky jsem při utkáních se Svitaváky zažil ledasjaké výživnější kejkle, o nichž jsem se tady již dosyta rozepsal. A ejhle, nespletl jsem se ani tentokrát!

Sestavu soupeře těžko odhadovat, čekám, že host na první nepřijede (hrával spíš až v závěru sezony), těžko říct jak Pepa Krátký z Lanškrouna, jestli mu za tu cestu stojíme… stojíme 🙂 Nachystané na nás je dle očekávání rozehrané a namotivované mládí, které pilně sbírá ELO bodíky, zatímco vy odepíšete spolehlivě 10-20, pokud si nepřipíšete “povinnou” výhru. Navíc mám pocit, že i barvy máme rozdané tak, že nejlepší by to bylo… přesně obráceně 🙂 Nezbývá než úderem desáté zatnout zuby, bílými tlačit, černými držet, nebo tak něco.

První šok pro mě přichází ovšem ještě před výkopem – zatímco jsem tak nějak smířen, že schytám domácí legendu černými (a v autě ještě medituji o reakcích na e4/d4), Milana Kotvu skutečně vyzvu, jenže na šestce bílými! Netymu totiž až na druhý pokus, už při napsané soupisce, někdo objasnil, že Vláďa a já máme šachovnice prohozené! Ze zadele klika, že se na to nepřišlo až v průběhu zápasu, koukaly by z toho dvě nuly a téměř s jistotou prohraný match. Takhle začínáme za stavu 0:0 a já jen musím rozdýchat skutečnost, že týdenní příprava šla k šípku. Ale jak pravil kapitán: “Neremcej, máš bílý!”

Samostatnou epizodou je svitavské sluníčko, které opět nezklamalo a notně posílilo družstvo domácích o několik dalších “hráčů”. Dolfovi v dobrém sděluji, že takhle teda ne… pročež se nám vedle pozic mění i pozice stolů 🙂 Nejprve na dvojce Netík, pak o kus vlevo Holy, následně po zahájení o tři metry dozadu já – což mi přináší strategickou výhodu, neb sympatický soupeř si posteskne, že na něj táhne od dveří 🙂 Předtím mi obětavě nabízel brýle proti slunci, hele to nevymyslíš, leda ve Svitavách…

Svitavskému grilu statečně odolává trio Vojta, Zdenda, Vláďa, nicméně následky UV paprsků se brzy projevují – všechny pozice stojí za starou belu. K tomu nic extra na první, dva floci mínus na druhé, na posledních dvou (kde bychom měli mít plusy) zase pomalu rozmotáváme figurky. Jedině já zatím nezoufám, po původním šoku blicám dobře známou pozici a soupeř ztrácí čas, aniž by ještě vyrovnal.

Urputně se válčí rovné tři hodiny, než svého krále položí Zdenda. O chvíli naštěstí remizuje Vojta, který měl pozici těžce nahnutou, ale prokázal pravou ousteckou školu šejdění. Pak škrtící proces dotahuje ke zdárnému konci zuřivý reportér, pročež díky radě spřáteleného domorodce před hrací místností objevuje zakrátko restauraci zdejšího minipivovaru a dává šachům aspoň na hodinu sbohem. Mezitím se bojuje za vyrovnaného stavu, hodně záleží na prvních dvou, kde to vůbec neumím posoudit. Naopak na sedmé a osmé stojíme nadějně (Jirka odmítá remízu v opticky už lepší pozici a Martin ukořistil figuru). Vláďa je už delší dobou bez pěšce, pak dvou, ale při těžkých figurách by se nějaký útok nebo aspoň věčňák snad dal najít.

Veletoč nadějí a zmarů pokračuje i bez mé přítomnosti. Nejsem si jistý pořadím, ale: Nety se zamotal, rozmotal, ale šanci na výhru propásl a skončil na štítě Pepy Krátkého. Pak jsme podruhé zápas srovnali, protože Pavel na první ustál tlak soupeře a v koncovce už zcela dominoval. Minimálně bod nám pak zajistil Martin, ovšem naprosto crazy způsobem – soupeř vzdal ve chvíli, kdy ústeckému hráči došel čas. Ovšem počítají se zastavené hodiny a podepsaný partiář. Půlku připsal Jirka, který tam měl možná víc, ale Bůh a Rybka suď, víc snažit se ve finální fázi musel určitě soupeř. Jestli urveme bod, anebo tři, se tak nakonec vyřešilo na osudové páté šachovnici, kde jsem neseděl já, nýbrž Vláďa. Soupeř si s realizací převahy netykal a nakonec si vlezl do matu!

Tedy 3:5 a všechny body do Ústí, ale podobný zápas příště prosím až za několik let – na úvod sezony to tedy bylo hodně, ale hodně ujeté…

K jednotlivým duelům následující postřehy, na partie pro jistotu kouknu pořádně až s odstupem, aby se mi nepřitížilo:

Ďuriančík – Holásek Pavel 0:1 Domácí junior č.1 hrál nejprve paulsenku celkem krotce (s a3), pak naopak aktivně (útok na krále pěšci, pak věžemi g3, h3). Pavel po včerejších hrůzách s mládeží těžko hledal elán a plán, nějak vykrýval hrozby, ale držel lepší čas a černá pozice byla typicky sicilsky flexi. Mlaďák přežil kisnu, ale v koncovce Holy vzorně utáhl šrouby a bílý doplatil i na slabou první řadu. Důležitý bod, navíc černými.

Netušil – Krátký 0:1 Pepa zklamal a přijel 🙂 Proti “velmistrovské” remíze bychom asi nic nenamítali, jenže ani jeden ji nechtěl a v Londýně se do sebe pustili hlava nehlava. Úspěšněji černý, který stihl e5 bez ztráty tempa a i bez dam bílého mačkal, až z něj vymáčkl pěšce, posléze dva. Nety ovšem zabral, okolo časovky se pozice minimálně materiálně srovnala a vznikla jakási mlha, kterou si z úcty k oběma hráčům nehodlám posuzovat. Prý to bylo z Kubu v jeden moment i vyhrané (pravil Martin Čech v autě), ale nakonec se radoval soupeř. Plnokrevný boj!

Moravec – Holásek Vojtěch 1/2 Docela solidní zavřená španělka, černý neztratil pe5, jak se mu už kolikrát stalo. Našemu papírově silnějšímu hráči fandil do chvíle, než se mu bílý proobětoval přes g6. Pak bych na něj nevsadil ani ruskou armádu na Krymu, nicméně Vojta umí šejdit úplně jinak než já – i bez kvality vybudoval pevnost, s níž si bílý nevěděl rady… a tak kluci podepsali remízu. Za nás maximální zisk!

Šimek – Václavík 0:1 Tady jsem našim barvám taky hodně věřil, jenže… Zdeněk na druhořadé e4 b6?! reagoval po svém: prostor, pomalinku vpřed, udělal bych to podobně. Jenže na rozdíl od Šimiho svižnější rukou. Čistě strategické pojetí s minimem času pak narazilo na zvedák “střelec krát há dva” a bylo po srandě. Povzbuzený Svitavák navíc sehrál druhou půlku partie kromobyčejně energicky a náš hráč si už ani neškrtl. Poděkování zaslouží alespoň za to, že děravému mančaftu pomohl po sobotním slučáku.

Bulva – Kalousek 0:1 Vláďa přede mnou, nikoliv za mnou. Černými to s domácím juniorem hrál nejprve perspektivně: v anglické se Sg7 posadil kobylu na d4, podobný plán funguje na zavřenou sicilku. Jenže pak polevil – výměna obou dobrých figur, to dělá náš hráč až nepochopitelně často. Rezultoval z toho čistý flok míň a nulová protihra, prostě taková typická oustecká pozice. Bílý určitě mohl pojmout realizaci přesněji – hned bych měnil dámy – jenže černého celkem šetřil a ten srdnatě držel. I bez dvou pěšců bílého neustále dovedně otravoval, ten zesiloval, zesiloval… až si málem ve tři odpoledne vlezl do matu. Taková prohra zamrzí, 4:4 by průběhu utkání asi odpovídalo spíš, když tedy pominu všechny výše popsané šílenosti.

Pokorný – Kotva 1:0 Hehe, takže bílý. S vynulovanou přípravou a soupeřem kandidátem mistra, který sice už spadl pod 1800, ale když má den, šmikne klidně borce 2200 (Prandstetter, Vařejčko). Navíc odehraje za rok asi desetkrát víc vážných partií než já. Zvolil jsem asi jediné zahájení, které umím i poslepu, a pan Kotva se v něm kupodivu orientoval dost zdrženlivě – ztrácel hodně času na tahy, které jsem blical. Přišel mi i trochu unavený – prostě cítíte, že proti sobě máte obrovsky silného borce, ovšem s přibývajícími roky. Postupně jsme už v koncovce – nejprve ve čtyřvěžovce s jedním jezdcem, pak už v čisté jezdcovce – spotřebu minut a sekund dorovnali, ale to už byla černá pozice neradostná, blokovaný dvojpěšec f5/f6 se ukecat ani rozhejbat nedal. Skončilo to v pěšcovce kousek po 40., Pokyn vítězí a v koncovce, to byste neřekli! 

Maděra – Píše Jiří 1/2 Můj oblíbený svitavský soupeř, kterého jsem už párkrát zajel, zvolil místo obvyklého d4 aktivní skotský gambit. A Jirka, mám pocit, teorii spíš vymýšlel a brzy z ní i utekl. Nicméně v potu tváře nakonec se solidní pozicí, po zahájení asi rovnou, pak už od oka lepší. Proto oprávněně odmítl remízovou ponuku, ale nerozhodně to nakonec skončilo. Holy Na Kopečku tvrdil, že šla pěšcovka vyhrát (edit: netvrdil, zkusil by to), ale opět nemohu posoudit, juknu se v týdnu.

Čech – Brázda 1:0 Jejda, junior, kterého jsem v minulé sezoně o dvě soutěže níž nedokázal přetlačit. Martin se nikam nehnal, v nějakém kříženci Londýna a DG to bylo docela placaté a nepříliš záživné. Pak ale domácí mlaďák schytal vidli, kterou jsem úplně přehlédl, a od té doby šlo jen o uplatnění figury navíc. Jasně, řeknete si žádná práce, ale rozhoduje až podepsaný partiář. Tady přišel ve chvíli, kdy byl Martin objektivně vyhraný… jenže mu taky ve 38. tahu stejně objektivně došel čas. Toho si ovšem domácí borec nevšiml, rozhodčí taky, pročež platilo “co je psáno, je dáno”. Klika, ale takových v utkání  bylo.

Sečteno, podtrženo – zvítězili jsme napohled přesvědčivě o dva body a připsali tři, přesvědčivého ovšem na našem výkonu nebylo téměř nic. Kiksy, otočené desky, časovky, mlžení, dobrého pomálu (já, Holy). Kontroverzí taky hodně, jelikož se však má končit pozitivně, přidávám nedělní klady:

1. Počasí.
2. Hokej Pardubice – Karlovy Vary (odjezd hned po příjezdu do Ústí).
3. “Zdarmakafe” Jihlavanka (pokud se mělo platit, uhradím dodatečně).
4. Boží hospoda svitavského minipivovaru.
5. Vyhrálo éčko – i ve čtyřech.
6. Kluk neprohrál (o den dřív prohrál třikrát).
7. Další kolo až za dva týdny 🙂

Konec hlášení a v diskusi uvítám postřehy, připomínky i kamenování 🙂

Za tři týdny proti Polabinám musíme opravdu výrazně přidat!

 

 

Naděje a rezervy II Trénink tento týden