Naděje a rezervy II

8. 10. 2022 Pavel Holásek Mládež, 1

KPDŽ, 1. – 3. kolo, Polička, 8. 10. 2022

Vypůjčil jsem si název loňského podzimního článku, protože některé pocity se při tréninku mládeže opakují (viz též Kaz 1,2).

Ve čtvrtek jsme zahájili v DDM a pocity jsem měl velmi dobré, osm mých středně pokročilých hráčů docela dělalo a čtrnáct (!) začátečníků je výzva, se kterou budou mít Honza s Martinem co dělat.

A dnes už jsme se vydali na trojkolo KP šestičlenných družstev. Nová krajská koncepce, kterou se kvůli covidu zatím nepodařilo plně realizovat, staví na menším počtu rapidových turnajů a (kromě podpory tréninku) i větším počtu vážných partií se zápisem, což bylo na řadě i dnes.

Ze základu chyběl druhý nasazený Tomáš Macan, ale jinak jsme neměli se sestavou problémy, vyjeli Matěj Kobr, Tomáš Holásek, Marian Pokorný (již na třetí desce!), Matěj Křížek, Vít Růžička a Jan Skubi.

Jako již mnohokrát nás obětavě naložil do velkého auta pan Kobr, díky!

Hrálo se v Jordánu, od Sokolovny směrem do centra, dům jsme měli pro sebe, kapacitně stačil. David Schaffer se postaral i o občerstvení včetně oběda, fajn.

Jasným pozitivem je, že všichni hráči bez problémů hrají partie v pomalém tempu, zapisují, v tomhle ohledu už jsme docela zkušený tým. Další zkušenosti jsme přitom nabrali. Odehrát tři partie naplno, to není snadné, je to jako psát tři velké písemky za den.

A teď ta negativa … 😉

Začali jsme proti Poličce a ještě nějakou dobu po zahájení jsem spokojeně konstatoval, že to i vypadá jako šachy. Ale pak už se začaly dít věci … Pro duševní zdraví trenéra je třeba mít na paměti, že když soupeř vidlí hrozí, taky ji v příštím tahu dá, že věž navíc neznamená pro výsledek partie vůbec nic, že kdo si může vlézt do odtahu, vleze si do něj, že z rovné koncovky lze během pár tahů vytvořit koncovku o tři pěšce horší … Něco jsem viděl už při letmých obhlídkách a ještě víc potom při přepisování partií. Nasbíral jsem spoustu materiálu na téma typické chyby – jenže mnohdy téměř pro kroužek začátečníků. Au, au.

A to jsme, prosím, ve čtvrtek intenzivně trénovali koncentraci a prověřování soupeřových hrozeb. Ano, přesně ty faktory, které potom spoustu partií rozhodly nebo rozhodnout mohly.

Proti Poličce to i nějakou dobu vypadalo na vyrovnaný zápas, ale po zvratech vzadu bojovaly přední desky za ztracenou věc, vyhrál jen Matěj Křížek, remizoval Matěj Kobr, jasná prohra 1,5:4,5.

Proti Zaječicím to rychle vypadalo jinak, za chvíli přišli i Vítek a Matěj Křížek, naštěstí s jasnými výhrami, Mates měl figuru, Tomáš dámu … Jenže Tomáš spáchal harakiri, s dámou navíc si vlezl do trojtažce, a zápas se dramatizoval. Ještě víc, když za stavu 3:1 Marian nekonzultoval nabídnutou remízu (přitom jsme si to jasně říkali!) a v koncovce ztratil věž. Naštěstí prorazil útokem Honza, i když nervy, jestli si nenechá dát třeba mat na první řadě, jsem měl až do konce. 4:2, díky za to.

A proti Chotěboři B to sice vypadalo zle na deskách 2-3, ale zbytek zabral, využil soupeřových chyb a zajistil druhé vítězství 4:2. Co všechno se ale ukázalo při přepisování partií, to byl závěrečný atak na nervovou soustavu nebohého trenéra.

Vzato individuálně: Matěj Kobr 2,5/3, Tomáš Holásek 0/3, Marian Pokorný 0/3, Matěj Křížek 3/3 (!), Vít Růžička 2/3, Jan Skubi 2/3. Mates samozřejmě hraje kvalitní šachy bez hrubek, ale v důležitých pozicích mu chybí přesnost. Pak to vypadá jako propadák dalších dvou a úspěch posledních tří, o chyby se ale rozdělili dost rovnoměrně, jenom je soupeři vepředu dokázali potrestat.

Shrnuto: je na čem dělat. Což taky hodlám(e).

Možná uvedu dvě odstrašující ukázky bez jmen soupeřů – alespoň některé chyby udělali ti druzí (neboť chybují všichni, s kolegy trenéry jsme se chytali za hlavy svorně).

Kuriózní zadání zní: bílý na tahu ztratí během tří tahů Va1. To se sice s trochou obtíží najít dá hned několika způsoby, je ale skoro nemyslitelné dokázat to sérií tahů, které by vypadaly aspoň trochu logicky, věžka je v koutě důkladně zabedněná. Vynalézavost hráčů je ovšem veliká: 15. c3 dxc3 16. bxc3 Sf6 17. c4?? Sxa1 -+. Jo mimochodem, partii vyhrál bílý. 😉

Tady může černý zahrát 27. … De4+ a má za figuru kompenzaci – bílý král je slabý a pěšců do koncovky má černý dost. Přišlo však 27. … Dxb1? a po 28. Dxe5+ je zle, nejde jen o materiál, ale hlavně o černého krále. Černý ještě zahrál 28. … Kf8?!, což je možná dobře, protože bílý uviděl zisk dvou věží, a nesnažil se proto matit. 29. Dxh8+ Ke7 30. Dxa8?! +- Po přesnějším 30. Ve3+ byl pětitažec, přesto má bílý věž a střelce navíc. – Jo a tuhle partii pro změnu vyhrál černý.

Na závěr proto ještě ukázku kvalitnější hry z partie dvou předních hráčů.

Matěj Kobr (1564) – Robert Jun (1421):

22. Db4! Pěkná ukázka dominance figur. Tahle se to snažíme hrát: centralizovaný jezdec, věže na volném sloupci mají pole vniku a dáma bere pod kontrolu slabá černá pole černého. Každá bílá figura stojí lépe než její černý protějšek. 22. … Jd7 Leze do vazby, ale co poradit černému jiného? 23. Vd6 Va7 Pro změnu leze do vidle, ale už je to těžké, protišejd 23. … De7!? 24. Jxd7 Vfc8 není lehké vidět, navíc po 25. Vc5!! ani nevychází. 24. Jc6 Da8 25. Jxa7 Dxa7 26. Da5! To je to pravé škrcení krajty. 26. … Va8? 27. Vc7+-