Jeden půlkrůček k záchraně

16. 10. 2022 Pavel Holásek Áčko, 1

aneb Vzhůru dolů
aneb Nejistá sezóna zahájena

TJ Štefanydes Polička – ŠK Ústí nad Orlicí 4 : 4

Včera už bylo možné sledovat první kolo extraligy (tam nehrajem) a dnes už začala i 2. liga. Že patříme k adeptům sestupu, na to jsme zvyklí, letos jsme ale papírově úplně nejslabší, takže záchrana by se rovnala malému zázraku. Zápas v Poličce tomu měl napomoci.

Asi předevčírem se mi dokonce o zápase zdálo. To jsme děti vyložili na turnaji v Novém Městě a do Poličky jsme přijeli od jihu dřív, než přišli domácí, takže jsme pomáhali stavět šachy. Stolky tam stály nepravidelně v koutech u starobylé zdi, možná i u hradeb, a nemohl jsem se dopočítat do osmi desek. Já jsem měl hrát s Martinou Marečkovou (ta hraje za Rychnov, ale to víte, ve snu jsou soupisky jiné) a figury, které jsme stavěli, byly vlastně plastové nádobky s vodou, která odrážela barvu políčka, na kterém stála, takže bílá Va1 byla vlastně černá apod. Říkal jsem si, že budu protestovat u rozhodčího, ale nechtěl jsem být za potížistu … (Obecně mám v šachových snech největší problém s tím, abych pozici vůbec postavil a aby se během snu sama neměnila.)

Martinovi se moc omluvenek nesešlo, takže jsme nastoupili téměř v základu (chyběli jen Hurt a Beil). My máme to družstvo (a oddíl) tak vyrovnaný, že se od druhého do osmého hráče sestavy vejdeme zhruba do sto bodů ratingu (a bez Vaška do padesáti), takže když jsem nastupoval na druhé desce, nějak jsem se necítil jako zasloužený vicelídr, klidně bychom mohli sestavou míchat jako kartama. 

Oddíl reprezentovala i Domča, která coby čerstvý rozhodčí 2. VT pískala zápas Lipky – Chotěboř.

Hrálo se v hostinci U Mrštíků, hospoda měla sice zavřeno, ale čaje a kafe byl dostatek (a kebab hned naproti). Ve vedlejší místnosti domácí záloha deklasovala Horní Čermnou (ale průběh zas tak jednoznačný nebyl a mladičký Cimprich se držel statečně).

I domácí pojali zápas zodpovědně a nasadili ratingově to nejsilnější, co mohli (počínaje třetí deskou mají pět hostů, takže příprava na ně není úplně snadná). Samé známé tváře, zkušenost, rutina, vyrovnanost, podobně jako u nás to proti komukoliv z nich nemohlo být snadné.

A zápas samozřejmě začal houževnatým zaklesnutím všech soupeřů do sebe, žádná smířlivost, pesrpektiva tuhého boje. Říkal jsem si, co by vlastně mohlo být obdobou takového mnohahodinového zápolení mozků. Posaďte do společného prostoru inženýry (nemám rád technické příměry, ale budiž) a zadejte jim složité konstrukční úlohy, kde se i drobná chyba projeví dírou v jejich lodi či poruchou vrtule jejich letadla, takže všichni počítají jak o závod, ale po nějaké době se jedna či druhá posádka stejně ocitne na nakloněné ploše a nakonec skončí nezadržitelně dole. Máme my to zapotřebí? 😉

První skončil po zahájení na jedničce Martin, půlka s Petrem Červeným rozhodně není k zahození. 0,5:0,5

Pak jsem to při obchůzkách viděl optimisticky (a nejen já, po zápase jsme se na tom shodli): cítil jsem, že vyhraju já a Kuba, pěkně stál Vašek, ostatní solidně; i kdyby se někde něco podělalo, rezerva tam byla pohodová.

Pak jsem taky skutečně vyhrál (já), byť už v koncovce. 0,5:1,5

Zašel jsem si do Pennáče a při návratu mě přivítaly srovnané figurky na zadních dvou deskách, OK, říkám si, Kuba určitě vyhrál, tak že by to Marty zapůlil? Ale houby, ze zápisu smutně zíraly jako vyčítavé oči dvě kulaté nuly; Martin P. i Kuba krátce za sebou prohráli. 2,5:1,5

Partie šly do kisen a nevypadalo to moc extra, co jsme měli u Vaška a u Petra k dobru, to nám chybělo u Ivoše a Vlasty, přitom jsme potřebovali ze čtyř partií 2,5 bodu na remízu, 3 na výhru …

Petr pak skutečně koncovku dotáhl k výhře. 2,5:2,5

V tu dobu už byl Ivoš blízko remíze, Vlasta zcela zdechlý, takže abychom aspoň půlili, viselo všechno na Vaškovi, jehož pozice určitě slibovala, že se na výhru hrát dá.

Ivo remis, Vlasta nula, 4:3.

Vaškova partie se ale proměnila v jeden velký thriller, z technického uplatňování převahy se stala divočina s dámami, nechráněnými králi a volňáky šlapajícími do dámy. To vše na posledních minutách. Soupeř tam asi měl věčňák, ale končilo se v pozici, kde si Vašek postavil druhou dámu, soupeř si další dvě dámy postavit nestihl a pád praporu přišel zhruba zároveň s matem. Tak to bylo drama! 4:4

1. Petr Červený – Martin Šmajzr

Nějaká italská, která stejně dopadne jako španělská, nějakou dobu se manévrovalo v blokované pozici, ale Martin pak připravil aktivní nástup na soupeřova krále, takže Petr radši zatáhl za záchrannou brzdu asi v 16. tahu. Nejsilnější hráč eliminován, navíc černými, fajn. 0,5:0,5

2. Pavel Holásek – Lukáš Pavlíček

Čekal jsem králku, soupeř mě překvapil Grünfeldem, ale už v pátém tahu mi nabídl pěšce, kterého jsem rád přijal, pokusy o protihru jsem udržel na uzdě a koncovka s prostorovou převahou na dámském křídle nebyla těžká. 1:0

3. Josef Cibulka – Ivo Prax

Bílými hrál hronovský junior, se kterým jsem remizoval letos v Liberci. Paulsen, kde se měnili jezdci a bílému zbyl prostor, Ivo trochu překonával potíže při vývinu bělopoláka. Tlak bílého se zhmotnil v pěšce navíc, kterého bílý zkoušel realizovat v dámské koncovce, Ivoš ale nejdřív dámou otravoval a pak ji příhodně vyměnil a pěšce srovnal, byť pěšcovka dva na dva ještě nebyla úplně banální. Důležitý obranný výkon. 0,5:0,5

4. Václav Grundman – Aleš Novák

Vašek snad věděl, co hraje (Pirc/Philidor s nějakým pevným Sd3, to mi moc průrazné nepřipadalo), a pomalu si budoval perspektivní blokovanou pozici s tlakem na dámském křídle. Na prahu kisny (oba dost ztráceli čas) jeho věže vnikly do soupeřovy pozice, bylo jen třeba nepřipustit protihru na královském křídle, kam mohl černý snadno vletět dámou. A při dohrávání se pozice nesmírně přiostřila. Černý dokonce obětoval věž (Vh8xh3), na což Vašek reagoval netriviálním odevzdáním věže zpět. V pozici s dámami pak měl Vašek postouplé volné déčko, ale soupeř hrozil protihrou zleva zprava, skutečně pak nechal pěšce projít do dámy, sám dámou sbíral pěšce, šachoval, už jsme se smiřovali s půlkou, a tedy zápasovou prohrou. Pak to ale černý s optimismem přehnal; jak jsem psal, Vašek si druhou dámu postavil, soupeř nakonec ani ne. Pro nezaujatého diváka to musel být zážitek, počítači to asi bude jasné, přítomní si ale protrpěli své. 1:0

5. Oldřich Kastner – Vlastimil Hrobař

Utkání dvou seriózních, korektních hráčů – a byla z toho korektní prohra (jediná korektní prohra, shodli se po zápase Vlasta s Vaškem). Výměnný Carokann, po výměně Sxf5 měl černý trochu pochroumané pěšce, bílý si držel prostor a v zápletkách na dámském křídle v pozdější střední hře to Vlasta nezvládl, bez střelce se pak snažil dlouho, ale zcela marně. 1:0

6. Petr Jániš – Oldřich Lorenc

Petr hrál výstavbu, kterou jsem u něj už několikrát viděl: mění rychle dámy, dobere si pc5, drží ho a trpí. 🙂 Tady ale to utrpení docela šlo. Olda si sice pěšce časem na druhé straně dobral zpátky, ale Petr měl aktivní figury, omezil soupeřova černopoláka, vlezl dopředu králem, sebral centrálního pěšce a nastoupil pěšci dámského křídla (čtyři na dva), zatímco soupeř na královském tak účinný nebyl. Závěrečný obrázek s trojpěšcem pochodujícím do dámy je malebný. 1:0

7. Bronislav Houška – Martin Poslušný

Oba hráči stavěli královskoindickou strukturu, bílý s c4, černý s e5. Martin pak získal prostorovou převahu v centru, bílý vyvíjel aktivitu na dámském křídle a vytvořil si tam jistý tlak. Bohužel pak přišel blundr – po Kg8-h7 najednou zůstal Jf6 nechráněný pro vazbu po sedmé řadě. Nerozehranost na začátku sezóny si vybírá daň. 1:0

8. Jakub Netušil – Magdaléna Komárková

To byste neřekli, ale hrál se Londýn. Magda to pojala s aktivním c5 jako před týdnem Pepa Krátký, ale pak už pozici tolik nerozuměla, takže Kuba záhy nastoupil h4 a bylo veselo. Oběť na h7 má v téhle struktuře v malíčku, útok po h sloupci se rozvíjel sám. Ale pak si prý Kuba vybral ze dvou slibných pokračování to zbrklejší (Vxh5+ místo g4), černý král se mu schoval za bílého ph6. Pravda, Kuba měl pěšce, ale začalo se hrát na druhé straně a ostrou pozici Kuba během pár tahů nezvládl, to byla škoda! Sourozenci Houškovi nám to tedy vzadu natřeli. 0:1

Po dvou hodinách hry bych půlku nechtěl, po dalším průběhu je naopak ještě zlatá. Abych nemluvil pesimisticky o blížícím se sestupu, můžete si třeba všimnout, že poslední čtyři zápasy v lize jsme bez prohry. Nebo že v tabulce držíme klidný střed. 😉

Další výsledky asi nejsou moc překvapivé, s nulou zůstává Zábřeh, Lanškroun i Mýto. Chotěboř na Lipky stačila vepředu, ale ne vzadu (vlastně trochu podobně, jako dnes my). V předčasném boji o postup zvládl Rychnov porazit Hradec, ten vzadu taky nebyl kdovíjak silný.

Za tři týdny jedem do Polabin, ó my se máme.

 

Trénink tento týden Na začátek Vítězství