Hylamy v Teplicích

15. 11. 2022 Honza Pokorný Mládež, 22

Protože se nám v Hlinsku název týmu osvědčil, ponecháváme si jej i na další, tentokrát opravdu zásadní štaci. Ve středu 16. listopadu startuje v Teplicích mistrovství Čech desetiletých, kam se z našeho oddílu probojoval Marian Pokorný, čili můj syn 🙂 Pro juniora premiéra, pro mě vlastně taky, neb jak pravil na derby trefně spolužák a šachrival z časů dorosteneckých Štěpán Blaško: “Aspoň někdo se tam podívá.”

Přípravu jsme rozhodně nepodcenili – několik turnajů mládeže i dospělých, první dva mistráky za éčko, pravidelné tréninky, diagramy etc. Ale znáte to: šedivý strom teorie, zelená praxe…

Vyrazili jsme s jednodenním předstihem, protože aklimatizace je nanejvýš vhodná a bratru pět hodin ve vlaku do Teplic taky není žádná sranda. A mohlo být hůř, protože kousek za Kolínem jakéhosi nešťastníka omrzel život do té míry, že věc “vyřešil” pochodem do kolejiště. Jen od začátku školního roku nám zkřížil cestu třetí či čtvrtý sebevrah, ufff. Měli jsme ale tentokrát kliku, náš vlak zázrakem pustili, přestup v Praze  vyšel a po dvoukilometrovém stoupání od nádraží jsme stáli před vpravdě majestátním hostelem Panorama.

Chápu, že prostředí, kvalita ubytování či stravování, případně organizace samotná, jsou často předmětem vášnivých debat… tož musím zaťukat, naše první dojmy jsou báječné. Ochotní pořadatelé, pokoj prostorný a s balkonem, večeře de luxe. K tomu sympatický “chessshop” a první z konkurentů přijel Karel Petrželka s vnukem – zástupci Pardubického kraje alespoň na úvod v popředí 🙂 A to ještě reálně hrozí, že se kluci potkají hned v prvním kole!

První den už jen bizarní večerní turistickou story na téma “hledej, najdeš, ale zavřený”. Po večeři startuji z hotelu směr centrum provést nákup, poprvé v Teplicích (už na první dojem dlouhá nudle), markety dle mapy kilometr, to by mělo jít. Navigace vytyčí několik nadějných tras, nejprve bloudím kolem hotelu, pak nacházím něco jako polňačku, nuže vpřed s naturelem starého skauta. Minuty ve tmě přibývají, cesta se ztrácí, místo ní zeď (navigace nezná) a osmá večerní – zavíračka – klepe na vrata. V zoufalství vytyčuji jinou trasu, pro jistotu asfaltovou, bloudění se protahuje na další půlhodinu… nicméně 19.55 stojím před Penny, hurá! Jenže regály prázdné, právě se maluje, pecka… Bohudíky vedle Lidl, dokonce s bankomatem. Tak už jen těch 2,5 kiláku zpátky (preventivně po hlavní komunikaci), zaplatit v restauraci, umejt a spát.

středa 16. listopadu

Jdeme na věc, teda nejdřív na snídani – u Mariana minimálně stejně oblíbená disciplína jako šachy, navíc zvládá několik “partií” hned po ránu a přes den pravidelně další 🙂 Restaurace jede už od sedmi, my v poklidu na osmou. Kvalita opět vynikající, pozorný personál, za mě jednička s hvězdičkou.

Pokud byste chtěli fandit/sledovat/komentovat, níže několik praktických odkazů:

průběžné výsledky: https://chess-results.com/tnr690994.aspx?lan=5&fbclid=IwAR1DtNnrgm6_JBMhgOIbxHRbww48JvE54NFEcl9K6ygnMG21AjYcrfSsGjU

online přenos: https://view.livechesscloud.com/?fbclid=IwAR2AbZR2LlHhlG5WGeNqAEKcbf6_YUnZwjEUMfyCsnJP6kZ0Msffm93t0j0#d32c847e-ad0a-49db-ad8a-53930e45d6f6

facebook pořadatele: https://www.facebook.com/sachy2016

9.15 zahájení

V plné parádě, tak to mám rád, tak se mi to líbí. V první lajně předseda svazu, ředitel turnaje, hlavní rozhodčí… ale také zdejší primátor, senátor za Teplicko, posléze i hejtman. Děti ve “firemních” tričkách. Hrací místnost prostorná – vejdou se najednou desítky i doprovodný open. Ten ale naštěstí začíná až odpoledne shodně s druhým kolem mládeže, takže mezitím mohu psát tyto řádky a opravovat slohovky. Očekavané derby Pokorný-Dlouhý se nakonec nekoná, pořadatelé upravili startovní listinu/rozlosování prvního kola, takže kluci nesedí proti sobě, nýbrž vedle sebe. Marian má do prvního kola bílými soupeře bez ratingu Jonáše Fadrného, tady těžko něco odhadovat. Klučina je o rok mladší a oddílová příslušnost (Lysá) dává tušit, že už něco umět bude.

11.30

První kolo bohužel bez bodového zisku, Marian dohrával jako jeden z posledních. Zahájení postavil aktivně… ale na prahu střední hry se dostavila poslední dobou častá nedůraznost (zmiňoval už Pavel Holásek na posledním turnaji v Hlinsku). Místo útoku na krále v centru/při opačných rošádách pomalé lavírování, soupeř pasivní figurky rozehrál/byl k tomu donucen a po zisku kvalita se bílá pozice v 25. rozpadla úplně. Nevadí, turnaj teprve začíná, jedeme dál.

14.30

Oběd, podobně jako večeře i snídaně, opět super. Kluk má podruhé bílé, tentokrát soupeř z Říčan – tam to s mládeží taky náramně umí. Já začínám open na druhé šachovnici, místní soupeř dokonce mladší než Marian.

17.00

Oba už máme dohráno, 1,5/2. Já vyhrál na prosté ukládání figur se závěrečným nesložitým útokem na téměř plné šachovnici, Marian remis. Zahájení pojal znovu aktivně, místo opačných rošád s rychlým útokem na černého krále ovšem opět zvolil trochu ustrašené řešení, podobně jako v předchozím kole. První akce v centru ho stála floka, pak se junior kombinačně vylhal – škoda, že nepokoušel lepší čtyř/věžovku, mohl ještě dlouho. Kluci to dali v porozumění za půl, kvůli zklidnění před zítřkem se dá pochopit. Přísněji vzato, ze dvou bílých figur vytěžit jedinou remízu není na juchání.

Zajímavost kola – oba naši soupeři nabízeli remízu s napřaženou rukou, to je mezi mládeží dosti častý fígl, možná nechtěný. Pan rozhodčí to zítra před začátkem kola všem vysvětlí.

Pochvala kola – opět týmu hotelu i pořadatele. Prosba o koš na plasty (ve velkém se tady pijí půllitrovky vody) – no problem. Prosba o rozdvojku na pokoj kvůli malému počtu zásuvek – vyřešeno během pár minut. 

Večeře v šest, na prohlídku okolí Teplic, plného turistických lákadel, asi čas nezbude. Následující tři dny se totiž hrají dvojkola a stmívá se setsakra brzy. Takže televize, muzika, oprava slohovek, lehký trénink a pokec na baru s ředitelem turnaje 🙂

A na závěr dnešního dne ještě důkaz z Facebooku pořadatelů, že jsem zde fyzicky i já:

čtvrtek 17. listopadu

Sváteční den, by ty šachy mohly konečně k něčemu vypadat. Chod hotelu/turnaje nadále bezproblémový či spíše brilantní, snídaně už od sedmi až do začátku kola, večeře klidně v “jednadvacet” (kdyby byl někdo u šachovnice maratonec) – vycházejí nám fakt maximálně vstříc. Kolo začíná v devět, s Majdou máme oba černé s předsevzetím, že to zkusíme aktivně, ale zároveň trpělivě. 

10.30

Kluk opět dohrává jako jeden z posledních, mihla se kolem něj i televizní kamera. A tentokrát úspěšně! V partii by se nějaké mouchy našly, ale od oka rovnou pozici hrál kluk klidně, po přechodu do koncovky (lehké figury/věžovka) získal floka, pak druhého a převahu spolehlivě uplatnil!

12.00

Já se nadřel o poznání víc, junior ročník 2013 (stejně jako můj kluk) hrál opravdu výborně. Dlouho po citu téměř hlavní lajnu, malou převahu jsem vypotil, ale jestli to mělo v těžkých figurách stačit… Naštěstí si soupeř oslabil krále a po bílých políčkách si k němu dáma cestu našla, ufff. Je to dle předpokladu – mlaďáci mají ELO silně podhodnocené, resp. brzy ho budou mít  výrazně vyšší. Stejně jako já se nadřel i první nasazený, dokonce bílými, no a třetí nasazený též bílými ke všemu strašlivě dostal s hráčem ELO 1100. A s ním hraju odpoledne já 🙂

Stíhám jíst, trochu odpočívat, nestíhám fotit…

18.00

Sváteční dvoukolo vyšlo, i odpoledne na 100%! Marian dostal o rok mladšího soupeře, musel se popasovat s karokánkem, ale udělal to rozumně – postavil normální rovnou pozici a soupeř si ve snaze o aktivitu nechal vyšáchnout figuru. Realizace ještě trvala dlouho, ale kluk nespěchal, trpělivě měnil a nezpanikařil – dobrá práce!

Já jsem taky spokojený, dalšího mladého soupeře, který dopoledne sejmul nasazenou trojku, jsem si docela povodil. Žádné daleké teorie, ale prosté ukládání figurek ve dvojdomku, to juniorům obecně moc nechutná. Klučina postavil figurky trochu nešikovně, dvě měkčí tahy do po zápletce v centru stály pěšce. A pak už “jardovolfovsky” – vyměnit dámy a dva páry lehkých figur, ve věžovce se stejponoláky oblehát dvě slabiny. Černá pozice pak praskala, až praskla – o druhého floka, posléze třetího. Posledních dvacet tahů bylo už trochu navíc, ale soupeř se s partií asi těžko loučil, a tak zastavil hodiny až tah před matem.

Takže vítězné pivko, hurá na večeři a večer u hokeje Motor-Dynamo rozjímat, jak zítra odpoledne ustát černými nasazenou jedničku 🙂 

pátek 18. listopadu

Venku je hnusně, takže dopolední procházku vzdávám, přednost dostává ranní jóga a dopolední oprava slohovek. Marian poprvé na onlajnech, ty pro jistotu nezapínám (jsem nervák). Před zahájením kola nečekaná lapálie, na digi šachovnicích totiž nejsou “písmenka a číslice” – to by mě vůbec nenapadlo. Kluk je z toho celej paf, s notací si halt moc netyká. Naštěstí pořadatelé jsou ochotní, jeden z rozhodčích bleskurychle namaluje na pruh papíru. Prostě desítky, to vás nenapadne. 

Níže pár obrázků ze zahájení pátého kola.

A ještě snímek pokoje č. 201 na důkaz tvrzení, že i přes čistě pánské obsazení žijeme v čistotě a držíme vysokou bojovou morálku 🙂

11:15

Junior dvě hodiny bojoval a zodpovědně přemýšlel, ale soupeřka byla lepší a vyhrála po zásluze (černému zůstal slabý dvojpěšec a ve snaze o protiútok přehlédl vidličku). Při pohledu na partii byste neřekli, že oba aktéři nemají rating ani 1100… Teď a v klidu odpočívat, odpolední kolo bude pro nás oba hodně důležité ve vztahu k dalšímu vývoji turnaje.

14:30

Jdeme na čtvrté (já), resp. šesté kolo (Marian). Oba černými, snad to nebude černé.

18.30

Černé ne, ale náročné teda jo…

Junior hrál s dalším děvčetem, černými tentokrát po 1.d4 a po přeházení tahů nějaký domeček (od oka pirc). Kluk nacházel správné motivy, soupeřku, která se stejně jako ta dopolední snažila útočit, postupně přehrál. A pak z ničeho nic krásným pozičním tahem… nastavil figuru (tzv. dlouhý tah). Od té doby to bylo totálně zdechlé, oustecká škola mlžení stačit ani náhodou neměla, nicméně děvče se zaleklo a nabídlo remízu. 3/6 není před poslední třetinou turnaje zlé.

No a teď já ve čtyřhodinové bitvě, 64. tahů a do poslední chvíle řežba, závěrečných dvacet tahů na pár minutách s půlminutovým příhozem – bohudíky za něj. Soupeř o šest let mladší, jako junior s ratingem 2200, tak se Pokyne snaž 🙂 Zahájení jsem docela trefil (pomohla slavná olympijská partie Polugajevsky-Ftáčnik), soupeř z hlavní lajny uhnul, ale pozice byla pružná, s lepším časem, těžko jsem mohl chtít víc. Favorizovému soupeři se do dalších výměn s pravděpodobnou remízou nechtělo, a tak i s horším časem pozici pořádně přiostřil. K počítání toho bylo hodně, než trpět pod útokem, našel jsem ježkovitou protihru. Místo remízy před 40. tahem to syn ředitele turnaje opepřil znova, tentokrát obětí figury. Za ni měl krom silného útoku dva, pak tři floky s vidinou čtyřvěžovky se superiduem a/b na pomalého koně. Comp spokojeně hodnotí jako rovinu 🙂 Aby to nebylo málo crazy, tak jsem chcípaka obětoval a přešel – podržte se – do věžovky bez pěšce. Odhadl jsem ji jako remízovou (ryba samozřejmě ne) a myslím, že správně. Jakmile zmizelo “b riziko”, zbyly při jednom páru věží floci g/h proti krajnímu h s dobře zaparkovaným černým králem. A to jsem v potu tváře na 2-3 minutách udržel, i když mě sympatický soupeř zkoušel až do vyčerpání všech možností. Až se naučím na web vkládat partie, tak tuhle určitě přidám 🙂

Zítra budou dostihy na čele openu pokračovat druhým dvojkolem, já mám bílé na čtvrtého nasazeného “nejuniora” 1600+. Marian se po šesti kolech drží v polovině pelotonu, zítra taktéž bílé a samozřejmě dvojkolo (malí mají výrazně větší porci). Držte palce, jde do tuhého! 

sobota 19. listopadu

Po ránu žádný experiment, držíme pravidelný, takřka vojenský režim a zatím se to vyplácí. Budíček v sedm, snídaně o půl osmé, od osmi do půl deváté trávit krmi u telky (zvlášť u Mariana je vždy co), od půl deváté lehká příprava a před devátou hurá na kolo. Oba bílé, Marian na padesáti procentech, já přetahovačka na čele – teď je třeba zabrat!

12.00

Důležité kolo jsme zvládli, akorát teda každý úplně jinak. Marian si dal říct, že na nabušené sicilkáře funguje bílými klidné 2.c3… aby to pak po talovsku zbláznil (opačné rošády, útok na krále a několik visících figur na obou stranách). Comp je přísný a v klíčový moment hlásí černému až +4. Jenže lidi nejsou stroje (v analýze na pokoji jsem fandil bílému), Marianův soupeř se vydal logickou/chybnou cestou a kluk pak efektně zavěsil. Navíc oběť pěšce s rozhodujícím zvedákem měl spočítanou – pochvala!

Já jsem trapnej, ale místo kovbojek dávám celý turnaj přednost trpělivému vylepšování figurek a žmoulání v koncovkách. Čtvrtý nasazený soupeř pan Jankovský (+1600) má docela dost partií v databázích, co chvíli hraje nějaký open a je to typický kavárenský útočník, něco jako Martin Dudla u nás. Podařilo se mi šikovně přeházet tahy a postavit přesně tu pozici, co mu neseděla – slabiny a aktivita nula. Pak jsem z útoku vyrazil pěšce a toho dalších 40 tahů uplatňoval až do chvíle, kdy černému ve stejnopolácích došly tahy. 

U oběda jsem ještě přátelsky poklábosil o životaběhu s Majklem Novotným (kdysi Polabiny, nyní Budějice), mám v Ústí všechny pozdravovat – činím tak. Šokoval jsem jej jednak životními změnami, druhak i tím, že místo oustecké školy šejdění dávám přednost zdravému pozičnímu šachu 🙂

Odpoledne od 14.30 je Marian na onlajnu – derby s poličskou Klárou Chmelovou, zatím výborně hrající! A já budu na druhé čelit dalšímu šikovnému juniorovi. Držte palce, teď je budeme hodně moc potřebovat…

17.00

Marian absolutorium. S Klárou to postavil pevně, soupeřka umístila figurky na hezká políčka, ale bez nějakého hlubšího plánu. Jakmile černý spustil protihru, už s nimi poličská supertalentka jenom couvala. Ve finále si mohla vybrat, jestli ztratí figuru, nebo dostane mat… potěšila nás varianta B.

Já kromě mladičkého soupeře ročník 2012 zápasil s intenzivní bolestí hlavy, která přišla těsně před prvním tahem. Hasil jsem to čajem od Hurťáka, jakž takž úspěšně, ale stejně to u partie nebylo úplně ono. Je znát, že jsem mraky let open vůbec nehrál, i když se snažím držet vzornou životosprávu: 8 hodin spánku, ranní jóga, odpočinek i přes den, pivo jen po vítězné partii 🙂 Hráli jsme vedlejší lajnu svešiho 6. Jf5, pokud mladák vymýšlel, tak dlouho správně a celkem rychle. Černými jsem v pozici bez dam získal miniplus, zesilovat šlo o fousíček přesněji… takhle jsme přes čtyřvěžovku se stejnopoláky – tahle disciplína mi v Teplicích docela chutná – skončili ve věžovce, kdy jsem sice měl sloupec a volné kryté d4, ale vyhlídky dle pocitu i compu leda horšící se. Nabídka remízy tak přišla akorát, nebylo v tom nic moc taktického, spíše zmíněná zdravotní indispozice. Kdo by se podivoval půlce s desetiletým klučinou FIDE 1324, tak u něj odhaduji progres tak 200 každý rok.

19.00

Večeře za námi a u sledování fotbalu můžeme v poklidu spřádat plány. Zítřejší závěrečné kolo máme oba za odměnu: Marian slízl prvního nasazeného, který se poslední dvě partie trápí, junior může překvapit a i průběžný výsledek 5/8 je nad očekávání. V openu se (bohužel) poklidný závěr nekoná, protože první nasazený Míra Körschner senzačně prohrál s juniorem Vláďou Veverkou a toho mám zítra já. Černými, s půlbodovým náskokem na dva zmíněné. Kloudně se vyspat a zítra s čistou hlavou, nějak to dopadne 🙂

neděle 20. listopadu

Tak už jdeme do finále… ráno jsem se probudil už v pět a ne a ne zabrat, kluk se válel na pohodu až do půl osmé. Takže na snídani každý zvlášť – ještě že mám Lukyho čaj, jinak by mě bolest hlavy asi umlátila. Pak už jen lehká příprava, oba naši soupeři mají v databázích výrazně víc partií než já a Marian v součtu, překvápko 🙂

10.00

Těžko radit, výhra je s jistotou první místo, remíza druhé, prohra dost možná mimo pódium i ceny. Můj mladý soupeř navíc není žádné ořezko, v jedenácti letech už měl téměř 1900, jen teď ho potkal krátkodobý pokles. Zahájení jsem opět docela trefil – zas a znova musím poděkovat Marianu Sabolovi, jenž mi názorně vysvětlil, že k rozehrávání partie musím přistupovat úplně jinak než dosud. Na 1.d4 jsem se konečně odhodlal k “Voko bere” a po 12 tazích se mi pozice líbila (na rozdíl od compu, žádné překvapení). Méně se mi už pozdávala bolest hlavy, porovnatelná s tou včerejší. Takže nakonec ve 12. tahu zvítězila varianta “vrabec v hrsti, klidné balení a dvě hodiny spánku před odjezdem”. Soupeř proti remíze nic nenamítal, i jemu téměř s jistotou garantovala pódium a skóre 1,5/2 s dvěma nejvýše nasazenými. Junior maká na onlajnu, déčko v Mistrovicích (tam bych to stihl leda tryskáčem). A já jdu odpočívat…

11.00

Marian s prvním nasazeným bojoval, ale nakonec neúspěšně. V očekávané pozici se přitom orientoval lépe než soupeř, který dal hrubicí 9.Dd7?? našemu zástupci jedinečnou šanci skórovat – po d5! s napadením koně nebo i g4 s napadením střelce byl černý okamžitě na ručník. Marian však zahrál pouze vývinové Se3, soupeř se zkonsolidoval a technickou část sehrál už výrazně lépe. Senzace a zisk 6/9 na hranici postupové osmičky by byly fantastické… ovšem i 5/9 a umístění v první polovině startovního pole bereme jako úspěch!

12.00

V desítkách se stylově bojuje na poslední, tedy první šachovnici. Zatímco u nás už je tedy jasno… nebo není? Míra Körschner totiž mladičkého soupeře v další dlouhé partii udolal a já měl za to, že na pomocné bude lepší, tudíž první. K (asi nejen) mému překvapení/zděšení máme všechna pomocná hodnocení úplně shodná, přestože jsme shodné soupeře ani výsledky neměli.  Co se bude dít na vyhlašování, opravdu netuším, nicméně perfektní pocit od A do Z z celého turnaje to v nejmenším ohrozit nemůže…

14.00

Vyhlášení ve slavností atmosféře bylo důstojné, milé a svižné. A ještě byli domácí pořadatelé takoví frajeři, že nás hodili autem na nádraží, abychom stihli rychlík ve 14.50 – díky! V openu jsme rébus s Mírou Körschnerem rozlouskli snadno – prize money vejpůl a o vítězi rozhodla pětikačka pana hlavního rozhočního Hadraby. Moje vrozené důvěra k pannám/nedůvěra k orlicím tentokrát úspěch neslavila, ještě že tak… pohár za druhé místo se totiž tak akorát vešel do Marianova kufru, za první už by byl moc velkej 🙂 Syn tedy oponoval v tom smyslu, že by mi pohár ideálně za první místo nesl klidně přes celé Teplice, ale podobným hláškám nepřikládám valného významu.

Pár obrázků z vyhlášení:

 

Slovy Cimrmanů: co říci závěrem?

1. Pocity bezvadné, týden za šachovnicí jsme si užili, i když ke konci byl hlavně pro mě už hodně náročný (malé děti vstřebávají únavu rychleji). Když jsem se dneska před vyhlášením hodinku procházel po mrazivých Teplicích, bylo to pro tělo i duši docela vykoupení.
2. Máme hromadu tréninkového materiálu, a to z desítek i openu. Všechny partie jsme procházeli už v Teplicích a na další rozbory jistě dojde.
3. Veliké, ale opravdu veliké díky zaslouží pořadatelé. Parta kolem pana Körschnera st. fungovala jak švýcarské hodinky, vše odsejpalo, jak mělo. Drobné excesy v hrací místnosti – inu živé malé děti – zvládali rozhodčí v čele s panem Hadrabou elegantně řešit.
4. Neméně tak zaslouží poděkovat personál hotelu Panorama – od pana vrchního, přes jeho kolegyně až po personál na recepci. Nikde jsem se nesetkal se slovem “problém” nebo “nejde”, vše s maximální ochotou a úsměvem – to nebývá v naší kotlině úplně pravidlem. Jste vážně frajeři na svém místě, doufám, že do Teplic zase někdy vyrazíme.
5. Potěšilo mě “moje” déčko… kluci a holky nedbali na mé otcovské rady, aby hlavně nějak uklohnili 4,5… a zničili domácí strašlivě 7,5! A o ještě remíza na osmé byla s předstihem povolena od kapitána a obětavě zaskakující Máča nás zachránil od pokuty. Inu mančaft se mi asi snaží naznačit, že mě kdovíjak nepostrádá 🙂

PS: Na závěr už jen několik obrázků teplických pamětihodností, dřív než před vyhlášením jsem procházku městem nestihl. A jednu společnou před odjezdem…

Sedm statečných Memoriál Járy Masopusta