Sedm statečných

13. 11. 2022 Pavel Holásek Béčko, 2

ŠK Rapid Pardubice A – ŠK Ústí nad Orlicí B 4:4

Po minulé demolici polabinského éčka nás tentokrát čekalo utkání pravdy s jedním z kandidátů na postup Rapidem Pardubice. To hlavní “utkání pravdy” se však konalo již řadu dní předem v mailech a telefonátech kapitána Kuby, jemuž se scházely omluvenky jedna za druhou (z řady důvodů vážných typu Erasmus, práce, polofinále juniorek nebo kruté schody do hrací místnosti – i možná méně vážných, ani nevím). V týdnu to vypadalo, že pojedeme v šesti, nakonec tedy v sedmi, ale bez hráčů číslo 2, 4, 5, 6 a dalších a naopak s náhradníky, které vídám jen zřídka. A pak chtějte něco uhrát s vedoucím týmem tabulky …

Dnes ráno na mě facebook vybalil vzpomínku, která začínala “radši to ani nečtěte” a končila “inu, třináctého” – právě před šesti lety jsme tam prohráli s áčkem (a to na nás tehdy nastoupilo jen jejich béčko). To povzbudí.

Nezbývalo proto, než s černým humorem sypat hořké hlášky o tom, jak jedeme pro body – přece tam nepojedeme jak na popravu! Tak třeba:

“Honzo,” ptá se Smola Jendy Mareše, “ty ještě studuješ, nebo už děláš?”
“Dělám, už několik let!”
“Prima,” já na to, “to můžeš platit ty panáky.”
“Jaký panáky?”
“No až budeme slavit ty body.”

Nebo:

“Je vám doufám jasný, že nás sedm musí udělat aspoň 4,5 bodu?”
“A kdo si představuješ, že to jako bude dělat?”
“Vezmem to odpředu,” navrhuju. “Já, Jenda, Vojta …”
Nakonec k tomu nebylo tak daleko.

Hrálo se klasicky na Rapidu, Pepa Sýkora tam podobně jako v dobách, kdy jsem tam hostoval, marně čekal, kdy už dorazí ti mladí stavět figurky … Domácí taky nebyli supersilní, nehrají jim zatím Vávra ani Macek, marně jsem se těšil, že se potkám s Tomem Veselým. Z toho družstva strach nejde a na ligu v téhle podobě nemá – ale z nás strach taky nešel. Aspoň poprvé nastoupil Jenda a vzadu jsem po delší době zase přivítal Tomáše Kodytka.

Na osmičce jsme bez hráče, z výkopu tedy 1:0.

Za desky jsme usedali nejspíš tak s náladou “aby to nebyl úplnej debakl”. Proto jsem ani jako kapitán moc neprotestoval proti případným rychlým půlkám, které se dají čekat jak od některých našich hráčů, tak od některých hráčů Rapidu.

Byl to Honza Smola, kdo se jako první přestal o cokoliv pokoušet. Označení “statečný” se tu týká toho, že obětavě nastoupil, samotného herního projevu už moc ne. 1,5:0,5

Pak jsem trochu nečekaně přidal rychlý bod já. 1,5:1,5

A nevypadalo to tak zle, Jenda, Vojta i Tomáš mohli něco udělat, Zdeněk směřoval k remíze, jen Vláďa k prohře.

Odešel jsem trochu nakoupit a po návratu mě šokovaly prázdné zadní desky s židličkama nahoře, tohle nebyl urputný dlouhodechý zápas, v krátkém sledu končila partie za partií, jen dvě se pak blížily k časové kontrole. Půlil Zdeněk, prohrál Vláďa, vyhrál Tomáš. 3:3

Pokračovali už jen Vojta a Jenda. Vojta měl koncovku, kterou by neměl prohrát, takže záleželo na Jendovi. Jan Smutný je ovšem těžkým soupeřem, byl to ale Jenda, kdo před kontrolou začal sahat po výhře, byl tam pěšec, pak druhý. Soupeř pak začal kouzlit, nechal Jendu postavit druhou dámu a hledal šance proti bílému králi.

Vojta pak koncovku zapůlil a Jenda krátce po něm taky, byť by se s kvalitou víc dala zkoušet ještě desítky tahů. 4:4

Z výsledku jsme byli jak docela potěšení – kdyby nám to někdo řekl předem, brali bychom to určitě – tak i mírně zklamaní: kdyby klapla výhra, to by byla teprve senzace!

1. Eduard Prandstetter – Pavel Holásek

Respekt k dlouholeté jedničce týmu, ve kterém jsem hrával. Vloni jsem dostal ve španělce, dnes tedy sicilka, Kan. Eda hrává bílýma trochu měkce a v téhle variantě se mu to nevyplatilo. Získal jsem tlak po diagonálách, našlapal jsem h pěšcem a připravoval průlom ve středu. Soupeř si na to nepočkal a oslabil si pozici radši sám, na jasnou výhru jsem se ani nenadřel, to se hrálo samo. (Po týdnu jsem hrál zase v Pardubicích, mé soupeře dělilo 63 let.) 0:1

2. Jan Mareš – Jan Smutný

Symetrická anglická s g3 g6 svou symetrii záhy ztratila, černý dal rychle f5, Jenda pak nastupoval na dámském křídle postupem b4 a la Zeiny (nebo to hrával i Honza Šimek?). Královské křídlo však černému nepřenechal a tahem e4 držel napětí i tam. Po 25. tahu už se blížily kisny a černý asi něco přehlédl, na původně nudném dámském křídle byl najednou pěšec navíc, druhý pak přibyl v centru. Kolem kontroly se hrála šílená divočina, černý to přiostřil, oběť kvality – nebo to byl zisk figury? … vlastně bílý si stavěl druhou dámu … ale černý i bez dámy nepříjemně hrozil, naštěstí už se po kontrole dalo vydechnout. Cesta k výhře tam asi byla, ale ne nějak banální. V konečné pozici bych to ovšem s kvalitou zkoušel a zkoušel, bílý prohrát nemohl. Přesto cenná půlka se silným soupeřem po namáhavém výkonu. 0,5:0,5

3. Ondřej Kraus – Vojtěch Holásek

Slovanská se Sg4, po Db3 Db6. Vojta to asi nehrál úplně přesně, ale soupeř to taky nehrotil. V pozici se čtyřmi věžemi a černopoláky se mi to za Vojtu začalo líbit, držel soupeře za pb2 a hrál na aktivního střelce. Bílý ale potom šlapal f a e pěšcem a zdeformoval černému královské křídlo, po výměnách z toho byla věžová koncovka, která šla do remízy navzdory pěšci navíc, který Vojtovi zbyl. 0,5:0,5

4. Zdeněk Šimek – Josef Sýkora

Rubinsteinova francouzská, černý bez slabin, ale zcela pasívní, Zdeněk pevný, bez slabin, ale větší aktivitu nenašel, výměna dam k napínavosti taky moc nepřispěla. Černý nic nenamítal proti remíze kolem 25. tahu, takže Zdeněk si ani nestihl vlézt do kisny. 0,5:0,5

5. Matěj Prokop – Vladimír Kalousek

Proč mě vlastně ještě nikdy neudivilo, že má Vláďa při svém měkkém stylu v repertoáru draka? Dnes v něm moc neexceloval: nejdřív ztratil nějaká tempa (Sc8-d7-e6) a pak s vidinou typového bílého nástupu (h4, g4 apod.) sám typově obětoval kvalitu na c3, jenže u toho měnil dámy – a tam potom fakt kompenzace není, bílý koncovku bez problémů zvládl. 1:0

6. Jan Smola – Jakub Joukl

Dámský gambit se Sf4, černý to hrál jako Tartakowera, Honza si v klidu nechal vyměnit bělopoláka, což černému s blokovaným pd5 fakt vrásky nepřidělalo, a při náznaku nějakých mírných zápletek to v 15. tahu zapůlil. Takový prales. 0,5:0,5

7. Martin Joukl – Tomáš Kodytek

Nějaký odložený Tarrasch, Tomáš to hrál bez větších ambicí, ale bílý ho taky moc nepřitlačil, sem tam se něco vyměnilo … ale Tomáš měnil šikovně, zbyl mu učebnicově lepší střelec a aktivní věže na sloupci, takže mohl hrát koncovku hezky metodicky na výhru. Šachy nezapomněl, při strategii dával pozor. Strůjce dnešního úspěchu – nastoupil, byť původně neměl, řídil, bodoval. 0:1

8. Zdeněk Seidl –

Hrát v sedmi je ostuda, dělám to soupeřům nerad.

1:0k

Je to neuvěřitelné, ale po dnešku se držíme na druhém místě jen o skóre za Rapidem, přitom to vypadá, že ani my ani oni snad o postup ani nestojí(me)? Chrudim totiž prohrála důležitý zápas s Bohemií (ta zase minule ztratila s Letohradem).

Dle očekávání si Lanškroun B poradil se Svitavami, Polabiny B s béčkem Rapidu. Litomyšl podobně jako my veze v sedmi lidech půlku (z Chotěboře B).

Třebová poprvé vyhrála, v Letohradě za ně nastoupil téměř zapomenutý Petr Čižinský. Pomáhala jim i Verča, narazila ovšem na démona Tomáše Míka, pořád stoprocentního. (Naopak David Kameník za Letohrad porazil Pěkníka.)

Příště doma Chotěboř B. To je snad poprvé, kdy nejedeme my tam …

A ještě doplňme skvělý výsledek éčka, které porazilo Trnávku. Matěj Kobr porazil Meleška (!) a na poslední bodoval náš Tomáš, radši se ale neptejte, jak (bez věže a figury, ale matil přec).

 

Povedený finiš Hylamy v Teplicích