Dalekáť cesta má, marné volání!

4. 12. 2022 Pavel Holásek Áčko, 5

Gambit Jihlava – ŠK Ústí nad Orlicí A 7:1

Letošní los nám vskutku není nakloněn a zlatým hřebem jeho programu je Jihlava venku, ještě navíc počátkem zimy. Počasí bylo nakonec v pohodě, fén od jihu nějaké náledí nepřipustil, ale i tak to dvouhodinové trmácení dalo jistě mnohým vzpomenout na opakované martyrium jménem Třebíč … Akorát Kuba to měl z Brodu skoro za rohem.

Po cestě jsem vzpomínal, že v Jihlavě jsme už hráli, a Vašek, který sleduje všechno a pamatuje si všechno, mi připomněl, že šlo o předposlední kolo v sezóně a hráli jsme tehdy s nadějnými juniory. To už je ale přes deset let. Pak jsme s nimi ještě hráli před pěti lety doma, ale z toho si nepamatuju lautr nic, ani z reportáže nic nevyčtu, ale při pohledu do výsledků vidím, že se tehdejší sestavy od dnešních ani moc nelišily.

Sestava domácích pořád působí mladě, i když už jim pár let přibylo. S Martinem a Martinem jsme tam působili skoro jako veteráni.

Z tradičních opor se omluvil Petr Jániš, nahradil ho Vojta, protože cestování autem snáší nejlíp. 😉

Domácí nebyli zcela kompletní, ale ani zvlášť oslabení. Ratingově z nich nějaký velký strach nešel; sice hrál druhý tým s jedním z kandidátů sestupu, ale kapitán optimisticky soudil, že to bude hratelné, a já s ním docela souhlasil, na zápas jsem se těšil.

Hrálo se na historickém náměstí v salónku za restaurací, žádnou místní specialitu jsem ale nakonec neochutnal (nepočítáme-li kebab do ruky na zpáteční cestu).

Jak píšu skoro vždycky, každé utkání má svůj ráz, v každém oddíle se hrají šachy trochu jinak a konfrontace bývá zajímavá. Dnes byly k vidění vedlejší varianty zahájení, částečně blokovaná centra a spousta drobné taktiky, šarvátky, kam se člověk podíval. Bohužel jsme z nich však odešli jeden po druhém jak popadané hrušky.

Martin Š. dostal nabídku remízy už v desátém tahu. 0,5:0,5

Vlasta měl partii sice se zajímavým obsahem, ale podle počtu tahů to byla ještě miniaturka – a prohrál. 1,5:0,5

To jsem pořád ještě věřil, že někde něco vyjde pro nás a body třeba budou. Vašek odmítl soupeři půlku, bojovné pozice volaly po divácích, kteří by je ocenili …

No – a potom to tak nějak kolem kontroly postupně končilo, a vždycky znova v náš neprospěch. Vašek při vystupování z auta mluvil o nakloněné rovině – a přesně tak potom vypadala rozhodující fáze zápasu. Co mohlo nevyjít, to taky zákonitě nevyšlo. Jestli si pamatuju, prohry přišly v pořadí Martin P., Ivo, Kuba, já a Vašek. Ale možná se pletu. 6,5:0,5

A protože i Vojta tahal za ztracenou věc, vypadalo to, že ta remíza na jedničce bude jediným naším bodovým ziskem, oj oj.

Ale Vojta pak soupeře na praporu ošidil a zařídil druhou čestnou půlku. 7:1

Partie budou jistě poučné a poslouží nám jako výborný studijní materiál. 😉

1. Štěpán Seidl – Martin Šmajzr

Aljechinka s výměnou jezdců na c3 a pěšců na d6, Martin se nadřel mnohem víc jako řidič než jako hráč. 0,5:0,5

2. Pavel Holásek – Martin Škoda

Soupeř mě donutil přemýšlet už ve třetím tahu: 1. d4 Jf6 2. c4 b6. Měl jsem obavy, abych si do něčeho nevlezl, ale soupeř hrál zahájení dost nepodnikavě a říkal jsem si, že musím mít výhodu … Doteď nechápu, co se pak stalo:

Jestliže tady přirozené tahy 11. Vc1 a 12. a3 vedou prakticky do prohrané pozice, jak se, k čertu, ty šachy mají vlastně hrát? Za pár tahů jsem dostal přesně to, co nechcete: rozházené figury bez jakékoliv souhry, absence vývinu, velmi zranitelný král a pěšci, co padali jeden po druhém. Ještě jsem pak dlouho mlžil, ale bez sebemenší perspektivy. 0:1

3. Dalibor Cvetkovič – Ivo Prax

Z nějakého pseudokatalána vznikla taková ta pozice králky v útoku, kde se zablokují pe4 x pe5, kdežto d sloupec je volný. Říkal jsem si, že to Ivo v pohodě drží, pak dokonce někde získal kvalitu. (Obecně se dnes omlouvám, řadu klíčových okamžiků jsem nejspíš neviděl.) Soupeř měl za kvalitu asi dva pěšce a tlak, Ivoš ji pak radši vrátil a snažil se o útok dámou a věží po první řadě. Dokonce nechal bílého jít do dámy, ten si radši postavil jezdce se šachem a maty dole vykryl, čímž naděje pohasla. 1:0

4. Václav Grundman – Lubomír Bukáček

V autě jsme trochu neuctivě mluvili o skandinávce (co má člověk dvě hodiny rozebírat) – a bác ho, byla tam, s Dd6 (matně si vzpomínám, jak na to měli ve Žďáru přednášku a pak to na nás v zápase hráli). Vašek si rochnul nadlouho, cítil se dobře a odmítl nabízenou půlku. Ale za pár tahů toho nejspíš litoval, soupeř něco povyměňoval a sebral dva pěšáky, které pak ve věžovce realizoval, ani tady mlha nepomohla. 0:1

5. Antonín Seidl – Vlastimil Hrobař

Tuhle verzi Carokannu (2. … Jf6) vůbec neznám. Záhy vznikaly dost nepřehledné divočiny, ale Vlasta z toho vylezl bez pěšce a pod tlakem. Bílý pak kombinoval nástup na královském křídle s napadáním figury na dámském, přesně jsem to neviděl, ale bylo to rychlé. 1:0

6. Martin Poslušný – Miroslav Jurek

Něco málo podnikavého dámským pěšcem, jak to Martin hrává. Přesto se dlouho celkem držel, měl pevnou pozici, nějaký prostor a dostal se až do koncovky těžkých figur, na pohled taková ta lehce horší, kterou Martin dostává často a pak to neméně často houževnatou obranou remízuje. Dnes šel ale záhy od toho, opět přesně nevím, proč. 0:1

7. Michal Hrabal – Jakub Netušil

Carokann, kde Kuba tahal někde vepředu dámou, zatímco ostatní figury odpočívaly na poslední řadě. Byla to ovšem taková ta pozice bez slabin, která se těžko dobývá. Pak se ale bílý proboural na královské křídlo, získal nějakého pěšce a kvalitu. Kuba ještě docela mlžil, protihra se zdála nadějná … ale opět, jako všude dneska, záhy už nadějná nebyla. 1:0

8. Vojtěch Holásek – Tomáš Mouryc

Vojtovo klasické neteoretické dvojné fianchetto, kde se pomalu měnily figurky a černý si lezl do dlouhotrvající kisny. Když to ale vypadalo, že se ještě něco pomění a symetrickou pozici hráči zapůlí, černý to zkomplikoval a se dvojicí střelců a aktivní věží ovládl bojiště. Vojta pak sice získal a pěšce (na dámském křídle měl tedy volného pa4), ale černý měl na královském tři pěšce proti jedinému f pěšci. Když už to pak vypadalo, že Vojta hrdinně padne jako poslední, soupeř se na půlminutě unáhlil a dovolil mu efektně remízovat:

Poslední tah černého e3-e2? umožnil Vojtovi krásný tah 73. Jg1!! a partie je remis! Pokud si černý postaví dámu nebo věž, je na desce pat. Pokud jezdce, přijde Jxh3 a žádná studiová výhra tam za černého není. A po 73. … h2 přišlo 74. Jxe2! a falešný střelec znamená remízu, je vidět, že Vojta na kroužku dával pozor. Po tahu Jg1 se potřeboval proběhnout po místnosti, emoce pracovaly. 0,5:0,5

I jinde byly k vidění jednoznačné výsledky: Polabiny rozdrtily oslabený Rychnov, Mýto dostalo s Poličkou a Hradec (vzadu s náhradníky) v Chotěboři. V zápase silných týmů se Lipky ukázaly být trochu větší než Lípa, v zápase kandidátů sestupu se Zábřeh s Lanškrounem rozešly smírně.

My máme příště Mýto a záchranářské body potřebujeme jak my, tak oni. Nebo že bychom si udělali předvánoční besídku?

Mančaft top, kapitán trop Plánované akce mládeže – před Vánocemi dvakrát do Svitav