Remízy nebrat!

29. 1. 2023 Pavel Holásek Béčko, 1

ŠK při DDM Litomyšl – ŠK Ústí nad Orlicí B 3,5:4,5

aneb Neúplné déjà vu

Po roce v zimě zase do Litomyšle, měli jsme je někdy doma? (Možná před lety v Palírně, zdá se mi.) Litomyšl je velmi solidní tým do KPI, bez slabin, s řadou vyrovnaných hráčů okolo 1900. V tabulce byli aktuálně čtvrtí.

Nám se výjimečně nesešlo tolik omluvenek, kapitán dokonce musel některé hráče odmítnout, kromě Vaška nastoupil základ, resp. 8 z prvních 9 hráčů, to tu letos ještě nebylo.

Trochu jsme ovšem byli limitovaní včerejšími prezidentskými volbami nebo Pokynovými narozeninami nebo co se to vlastně kde slavilo, takže životospráva Kuby a zejména Vlasty nebyla nejvzornější a je trochu div, že zvládli ráno vstát, odřídit auta a ještě hrát nějaký šachy. 😉 (Já slavil doma a řídit jsem nemusel.)

Uhodnout sestavu domácích zejména vepředu nemusí být snadné, připravoval jsem se hned na čtyři hráče a překvapivě nastoupil hned ten první, Nešpor, který v sezóně ještě nesehrál ani partii. Další tři hráči zepředu jim nehráli, jinak tradiční tahouni ano a na sedmé nastoupil ke své druhé partii Šnevajs (2000), těžký úkol pro Zdendu Šimka.

Navzdory přátelské atmosféře se začalo naplno, ale po nějaké době se přece jen remízy objevily. Trochu jsem přitom uvažoval, co se vlastně skrývá za tou tendencí vydat se na zápas třeba i do jiného města, vyčlenit si na to neděli, usednout k partii, udělat pár tahů a podepsat půlku. Snaha vypadnout z domu? Neztratit elo? Zažít atmosféru šachového zápasu, potkat staré známé, a přitom se moc nenadřít a neodcházet se špatným pocitem, když člověk prohraje? To asi nejspíš. Hráči jako by poměřili ratingy, uznali, že soupeř se sám neporazí, odhadli, že šachům rozumí obě strany zhruba stejně, a odmítli vložit do partie víc energie a vynalézavosti, protože to už bolí.

Tím rozhodně nechci kritizovat každou rychlou remízu ani žádnou konkrétní z těch dnešních, někdy hráči nesedne zahájení, jindy se necítí fyzicky dobře, jindy to je vhodné vzhledem k zápasové taktice. Ale mladým hráčům radím, aby si myšlenky na remízu vůbec nepřipouštěli a hráli každou partii naplno, to je jediná cesta ke zlepšování. Ve Wijku můžeme sledovat Abdusattorova (no, dnes to nezvládl) nebo Praggnanandhu, jestli si pamatujete, ti coby žáci odmítali remízy i velmistrům, pokud bylo v pozici o co hrát.

Tak tedy první půlku dodal na dvojce Jenda zhruba ve 20. tahu, vyměnili skoro všechno. 0,5:0,5

“Nejdřív skončil Jarda půlkou se Švábem, to jsem ani nestačil zaregistrovat, prý potom stihnul zajít na řízek a ještě se vrátil, aby sledoval naše časovky,” psal jsem vloni. Letos se historie opakovala, jen skončil až po Jendovi, ale už ve 12. tahu – a myslím, že návštěvu restaurace pak taky stihl. 1:1

Třetí remíza přišla na trojce, Kubovi se jeho pozice příliš nelíbila a po včerejšku to nechtěl hrotit, tam bylo asi 20 tahů. 1,5:1,5

Pak jsem měl po 20. tahu nabídnutou půlku taky já. Normálně bych hrál, přece nejedu někam, abych půlil po zahájení. Ale pozice byla dost vyrovnaná, přitlačit na pilu mohlo být riskantní, co na to potřeby družstva? Kuba říkal, že můžu, mohl jsem nějakou dobu počkat, ale to zase utíká čas. Zápas tak dobře nevypadal. Sice během mého rozmýšlení získal vyhranou pozici Vojta, ale špatně stál Vláďa, zůstávali Vlasta a Zdeněk, ale tam se mohlo ještě hodnocení pozice výrazně měnit. Takže čtvrthodina fuč, vzal jsem to radši na sebe a hrál dál – a dobře jsem udělal.

“Klid do blížících se časovek nám přidal výhrou Vojta,” praví loňská reportáž a platilo to i letos, akorát ty časovky se ještě tak úplně neblížily. Soupeřka mu nabídla půlku zrovna ve chvíli, kdy zahrála prohrávající blundr, takže nebrat! 1,5:2,5 pro nás. Opakovaně se pak ptala, jestli jsme nechtěli s Vojtou zůstat radši doma. 😉

Jedno auto pak už odjelo, ale to už jsem po soupeřově chybě stál na výhru a taky jsem pak vyhrál. 1,5:3,5

Zbylé tři partie se hrály přes kontrolu. Vláďa stál od začátku strašně a v koncovce byl donucen to uznat. 2,5:3,5

Ještě horší bylo, že partii ve své tradiční kisně postupně zkazil Zdeněk, v koncovce mlžil, ale zcela marně. 3,5:3,5

Naštěstí jsme ale měli Vlastu, který má coby Moravák výdrž a navzdory velmi pozdní (téměř ranní) večerce zvládl jak řídit auto, tak zejména trpělivě odehrát partii až do tří odpoledne. Někdy kolem kontroly už stál na výhru a při dohrávání to postupně potvrdil. 3,5:4,5

1. Jakub Nešpor – Pavel Holásek

S Kubou jsem vloni anglickou nezvládl a půlku jsem vyhrabával z prohrané pozice. Letos jsem si černýma udržoval takovou lepší rovinu, vyměnili se koně, ale střelci a těžké figury zůstávali omezeni za kompaktními řetězy pěšců, bylo třeba manévrovat vzhledem k možnému otevření hry, pak to mohlo být rázem dost rychlé. Po odmítnutí remízy jsem zkusil (správně) nástupem a7-a5 s hrozbou a4 otevřít dámské křídlo, soupeř zahrál a2-a4 sám, ale to byla chyba, která okamžitě zahodila partii, pak už jsem hrál jen já, s volňákem víc to šlo samo, soupeř už jen zkusil nějaké zoufalé šejdy. 0:1

Tady je už s bílým zle, ztratí pa4 a vlastně celé křídlo.

2. Jan Mareš – Jiří Doseděl

Proti “Arnoštově sicilce” to Jenda zahrál na jistotu, nechal černého uvolnit se postupem d7-d5 a pak už se jen měnily figurky. 0,5:0,5

3. Martin Zeman – Jakub Netušil

Carokann s dxe4 a Jd7, kde se bílý o nic moc nesnažil, ale Kuba pořád jen vyrovnával, pak teda nějak vyrovnal, ale dál se mu to hrát nechtělo. 0,5:0,5

4. Vlastimil Hrobař – Peter Petrík

To bylo divácky vděčné. Zahájení sehrál Vlasta dost ležérně, v nějaké odrůdě zavřené sicilky nechal černého zahrát d5 a v blokované pozici měl víc ze hry černý, zejména když drsně nastoupil h7-h5-h4-h3. Ve chvíli, kdy jsem odmítal remízu, jsem si myslel, že Vlasta stojí okolo roviny, ale comp hlásí až -2! Pak to ale černý uchopil za špatný konec, zřejmě se mu král po velké rochádě nezdál dost jistý, proto s ním došel zpátky na královské křídlo za cenu mnoha temp, a Vlasta to pak s chutí na královském křídle otevřel postupem g4 a f5. Vyšel z toho krytý volňák na f6 a zbývalo proniknout do černé pozice některou z těžkých figur, což mohly být věže na béčku, věže na háčku nebo dáma někde prostředkem. Proti věžím na béčku a dámě uprostřed to černý vykryl, ale jen za cenu vytvoření dalšího volňáka na e5 (řetěz c3-d4-e5-f6 byl impozantní) a ztráty h pěšce. Věžovka se dvěma pěšci navíc ještě nabídla černému nějakou protihru, ale ta nemohla stačit. Partie dvou poločasů a heroický výkon Vlasty, který by si jistě rád zdříml, ale nesměl. Rozhodující bod. 1:0

Tady už hrozí a5 a 41. … Dd5 je svým způsobem rezignace, po 42. Dxd5 exd5 černý čeká na nepříjemný konec.

5. Jiří Šváb – Jaroslav Volf

“Nimcovičova varianta sicilské, 10 tahů, kamarádi,” říká se v loňském článku. Letos teda 12 tahů a stálo je to docela dost času, lepšíme se. 0,5:0,5

6. Vojtěch Holásek – Lucie Bartošová

Vojta měl ze zahájení centrum a jasnou převahu, nechat bílého natahat centrální pěšce a nemít proti nim protihru jako v Grünfeldovi, to není cesta. Potom ale uspěchal postup d4-d5, což mělo vést jen k výměnám, i když nějaký tlak tam pořád byl. Černá ale nespočítala jednoduchou taktiku. “Soupeř si ve snaze o protihru vlezl do banální koňské vidle,” psal jsem o loňské partii Holásek Vojt. – Odstrčil. Byla tam i letos. 1:0

Tady samozřejmě ne Jxd5??, ale 23. Sxd5! +-.

7. Heřman Šnevajs – Zdeněk Šimek

Bílý s ratingem 2000 to přes deset let nehrál, až loni zase nastoupil k několika partiím. Zdeněk hrál Carokann, zřejmě ještě neslyšel dobré rady, které dlouhodobě uštědřuju Kubovi a Vlastovi ohledně vyvrácenosti toho zahájení. 😉 Oba to nějak neteoreticky vymýšleli, střed šachovnice byl ucpaný, hrálo se na perifériích. Zdeněk měl určitě víc ze hry, ale pak se zcela pasívně zatáhl, málem zapouzdřil a bílý jednoduchým nástupem g4 a f5 získal jasnou převahu, tu pak přetavil v krytého volňáka na e5 navíc. A s tím už se do konce partie nic nestalo, Zdeňkovy pokusy nějak si ještě v koncovce zahrát moc nezabraly. 1:0

8. Vladimír Kalousek – Jaromír Odstrčil

Od začátku odstrašující příklad na téma “jak nehrát šachy”, tedy v podání bílého, černý hrál dobře. Odevzdáme tempa, centrum, dvojici střelců, necháme si zabránit v rošádě, vlezeme si do vazby po centrálním sloupci, kde bezmocně stojí náš král … Materiál na kroužek. Je skoro div, že z toho bílý vylezl jen bez pěšce (a bez centra a proti dvojici střelců). Jen co se trochu zkonsolidoval, nabídl remízu, ale rezolutní zavrtění hlavy černého bylo více než výmluvné. Hrát koncovku 2J x 2S bez pěšce a bez opěrných polí v centru pak bylo utrpení, Vláďa mohl jen čekat, kdy to přijde. Přesto ještě dostal šanci získat drobnou taktikou pěšce zpátky, ale tu neviděl. 0:1


Takhle stát bílými už ze zahájení nechcete.


Tady šlo ovšem hrát jedním nebo druhým koněm na d4 (pokud je zápis správně). Ne však 35. Jbd2? a záchrana se nekoná.

Pohled do zpravodaje ukazuje výsledkovou bombu – Rapid A doma nestačil na Svitavy a klesá z prvního místa na třetí! (No, my nemáme co říkat, Svitavy jsme zvládli s obrovskou klikou.) Bohemia v poklidu vítězí, tentokrát nad Polabinami.

A pak tři remízy, Chrudim s Chotěboří B i Letohrad s Lanškrounem B asi OK, ale Třebová nedokázala porazit outsidera Rapid B navzdory tomu, že ten byl v sedmi, a navzdory ratingové převaze (viz Ivošovu rezignovanou reportáž).

Jsme tedy druzí, s Bohemií ještě hrajeme, nic není nemožné.

Fotky jsou z loňska, ale nemohl jsem odolat. Najděte pět rozdílů. (No dobře, Lucka, Kuba a Zdeněk měli dnes opačně barvy. Ale já s Jardou máme stejně nejen barvy, ale i soupeře a pozici.)

Namále Ohlédnutí za Wijkem I