Příští stanice: Polička

6. 4. 2023 Pavel Holásek Mládež, Trénink, 0

Velikonoční turnaj mládeže, Polička, 6. 4. 2023

Tradiční turnaj, po kvalifikačních nervech možnost zahrát si “jen tak”, už jsme tam byli mnohokrát. Dali jsme dohromady desetičlennou výpravu, to jde.

Asi to nejpodstatnější se dělo nikoliv na šachovnicích, ale během cesty. Zejména šlo tedy o ranní vlak, který mívá zpoždění do 10 minut, dnes měl totiž nejdřív ohlášeno třináct, pak to vystoupalo někam na devatenáct, a to už znamená, že přípoj ve Svitavách ujede a my o jedno nebo dvě kola turnaje přijdeme (tak se stalo před osmi lety, z výpravy to zažil Tomáš). Nehynoucí díky patří Martinu Dudlovi, který byl ráno na nádraží s námi, věděl, co kde na webu sledovat, komu zavolat – a klaplo to, přípoj na nás počkal.

Pak mě ještě vyděsil průvodčí, když ve vlaku Svitavy – Polička hleděl na moje jízdenky zakoupené z Ústí … do Svitav. 🙂 Doteď nevím, jestli je na vině roztržitost moje, nebo snad paní pokladní, se kterou jsme se o přestupu na Poličku bavili. Každopádně jsme dostali lístky bez přirážky, další díky, zřejmě moje zděšení vypadalo dostatečně nefalšovaně.

No a do třetice jsme si vlaku užili zpátky, to jsme ve Svitavách čekali zase na zpožděný přípoj od Brna, ale co už je dalších dvacet minut …

Takže Pokorní se Skubíkem, kteří jeli autem, to tentokrát vyhráli.

Měl jsem posbírané i různé perličky z kuloárových rozhovorů, ale hlava děravá zapomíná; vybavuju si aspoň dialog s Jirkou Krištofem:
“Ty vaše webovky už taky nějak skomírají, ne?” (To říkal on mně.)
“Jak skomírají? Píšu tam tak čtyřikrát do týdne, a někdy třeba i zástupci tří družstev za jediný den!”
“No ale ty akce mládeže moc pokrytý nemáte!”
“Nemáme? Píšu reportáž o všem, co hrajeme!”
“No jo, vy toho vlastně tolik nehrajete …”
Až pak jsem si uvědomil, že má pravdu, kde jsou ty časy, co jsme hrávali ligu dorostu. Ale vstanou noví bojovníci, třeba.

Taky jsem zase zažil různé rozhodcovské perličky, už zase kdosi reklamoval vlastní nemožný tah, ale nejlepší byla reklamace nemožného tahu, po které nějak vrátili tahy, takže vznikla pozice, o které se bezpečně vědělo, že tak to určitě nestálo, ani jeden ale neuměl říct, jak to teda stálo, co se hrálo a co vlastně kdo reklamuje.

Obecně: velmi častým nešvarem je, že při nemožném tahu hráči nenechají figury stát, ale vracejí je nazpět, často i několik tahů. A druhým nešvarem, který se zase vynořil, je nabídka remízy v podobě dlaně agresivně trčící nad deskou a vytvářející na soupeře nepříjemný nátlak.

V Poličce se hrají dva turnaje, hranicí mezi nimi je rating 1300. Všech deset našich zástupců hrálo ten slabší turnaj. To tu dlouho nebylo, ale není divu: Soňa odrostla, Matěj Kobr nejel, Domča taky ne, Adam a Tomáš Macan už nehrajou, projevuje se propad kroužku v minulých letech zvýrazněný ještě covidem.

Výsledky najdete na chess-results.

Bylo zajímavé “vypustit” naše hráče různého věku a různých zkušeností do jediné kategorie a sledovat, jak asi dopadne jejich vzájemné srovnání. Za favority mezi našimi jsem považoval Tomáše, Ondru a Mariana, mohl jim stačit i Vítek.

Od startu vypálili vpřed hlavně Marian a Vítek, skvěle se držela i Saša. Tomáš a Ondra trochu ztráceli, dalším se dařilo střídavě. Marian pak vydržel s dechem až do konce, Tomáš ho v závěru skoro dotáhl, pomyslný bronz bere Vítek.

Marian Pokorný zahrál spolehlivěji než posledně v Pardubicích, odehrál turnaj vepředu, hrál zajímavá zahájení, nebál se chodit do koncovek, tam ale chybovali nejen soupeři, ale i on, tohle prostě mladí neumějí. Ve třetím kole vyhrál prestižní duel s Martinem Dlouhým, pak svedl bitvu se silným Findejsem, až do konce bojoval o umístění vepředu. 5/7, 8. místo.

Tomáš Holásek prohrál ve druhém kole právě s Findejsem (kde ho Polička vzala? – neznámé jméno, ale v Pardubicích vyhrál čtrnáctky!), ve čtvrtém si nedal pozor se Sašou (ve vyhrané pozici přehlédl nějaký odtah), do konce turnaje jen dotahoval ztrátu. 5/7, 11. místo.

Vít Růžička začal sice půlkou, ale pokračoval sérií 3 bodů v řadě, zepředu ho sestřelil až Marian. Když zrovna nečte svých 300 stran za půl dne, hraje už docela solidní šachy. 4,5/7, 17. místo.

Ondřej Hejda vítězil černými, prohrával bílými, bude to hlavně tím, že na elisty přece jen nestačil. Přesto, že je hlavně vynalézavý praktik bez hlubší strategie, doplácí hlavně na taktické nedostatky. Ale pořád je to jeho první sezóna, takže fajn. 4/7, 24. místo.

Samuel Rašovský teď chvíli turnaje nehrál, takže jsem byl zvědav, jak na tom bude. Docela to šlo, zase nestačil na ratingované hráče, blýskl se jasnou výhrou nad Honzou Skubi. Nakonec pátý z našich. 3,5/7, 35. místo.

Jan Skubi se mohl po skvělém postupu do finále předvést, ale šlo mu to tak napůl, něco přehlížel, o relativním neúspěchu rozhodla právě partie se Samem. Ale pořád se na jeho aktivní hru dívá dobře. 3,5/7, 37. místo.

Alexandra Dudlová si formu udržela, zase občas hrála na moje nervy (dvakrát matila v poslední minutě, dokonce asi na 17 vteřinách). Po výhře nad Tomášem dohrála turnaj vepředu proti mnohem větším klukům, bohužel už sérii porážek nezastavila. Má fantastické pomocné hodnocení, hrála turnaj srovnatelný se špičkou. 3/7, 40. místo.

Radek Hornych konečně netrpěl mezi starými a zkušenými, ale mohl si zahrát s přiměřenými soupeři, docela se chytal, už téměř dosahuje na 50 %. 3/7, 46. místo.

Vojtěch Tóth je hráčem Dolní Dobrouče, který se objevil minulý týden na kroužku, a tak jsme ho hned vzali s sebou. Na jednu stranu už je to zkušený hráč, kterému nedělají problém pravidla, hra s hodinami, braní figur apod., na druhou stranu mu herní praxe chybí, je třeba učit se kontrolovat každý tah, ztráty materiálu jsou zbytečné a často rozhodují. 2/7, 60. místo.

Daniela Kašparová právě tady v Poličce excelovala v soutěži družstev, čekal jsem, jestli to půjde i dnes. Na začátku turnaje měla příliš silné soupeře, ve druhém kole se dočkala výhry, pak jsem čekal, jakou výhru ještě přidá, ale nakonec žádná ze slibně rozehraných partií nedopadla, v závěrech vždy znovu ztrácela. Hra hezčí než výsledek. 1/7, 69. místo.

Dnešní ukázky by se mohly jmenovat “zmarněné šance”. Našim hráčům jsem nenesl štěstí; kdykoliv mě nějaká pozice zaujala, abych si ji zaznamenal, něco “se pokazilo”.

Jan Burel – Jan Skubi:

Z téhle pozice jsem měl velkou radost, přesně v duchu “působnosti figur”, kterou se učíme. Prostorová převaha černého je zřejmá. Bílý je bez hry, sice drží blokádu, ale pěšci dámského křídla by měli padnout. Hlavní je, že černý nemusí spěchat, může to zkoušet zleva zprava, bílý trpí. Tady je nejúčinnější 1. … Vb5 s vnikem na druhou řadu. I tah 1. … Vg5!? je ale dobrý, vynořuje se hrozba ústupu krále a tlaku na g2. Bílý tady nezahrál žádný tah a nabídl remízu (s rukou vytrčenou vpřed). Honza podlehl a půlku vzal, takže už jsem neměl velkou radost. Máte-li tendenci přijmout remízu, zkuste se na desku podívat očima soupeře. Tady by bílý za půlku utrhl soupeři obě ruce – proč mu to tedy usnadňovat? Kdo dokáže takové pozice hrát dál, z toho vyroste velký hráč. 0,5:0,5 🙁