Čerstvý závan ligového povětří

18. 2. 2024 Pavel Holásek Áčko, 2

ŠK Ústí nad Orlicí A – TJ ŠO Chrudim 5:3

Vlny času se valí a jeden z klíčových zápasů sezóny přišel, byť je herní morálka na sklonku zimy nejspíš všelijaká. Mýto vládne a pronásledovat ho po dnešku mohl už jenom jeden z dnešních dvou soupeřů. Chrudim samozřejmě vyvolává respekt, vloni nás v posledním kole nehezky smázli (sice tehdy naše béčko, ale zas takový rozdíl v tom není), letos strašně dostali v prvním kole s Lanškrounem, ale pak zápasy zvládali a určitě chtěli ještě šanci na postup přiživit.

I my jsme chtěli k zápasu přistoupit zodpovědně, kapitán Martin měl nelehkou úlohu, zda dát přednost ratingově silným hráčům bez herní praxe (Zdeněk Beil, Lukáš Hurt), nebo rozjetým bojovníkům. Vyřešil to kompromisem (Zdeněk ano, Lukáš ne), jobovka ale přišla koncem pracovního týdne – právě on, kapitán a zároveň první deska, neodolal infekci a ze sestavy vypadl. Jedinými pozitivy na tom byla případná ztížená příprava soupeře a vskutku nečekané bílé figury pro Kubu.

Soupeř sice nenastoupil v základu, ale rozhodně v plné síle, teprve podruhé hrál Řezníček. Ratingově byli chrudimští favority, aspoň mírnými (na šesti z osmi desek).

Já jsem se tak zase jednou dostal do role kapitána a uvědomil jsem si, jak to před zápasem bere energii. Přijít včas, popasovat se se všemi zámky, jističi apod., připravit materiál včetně chybějící židle, nařizovat hodiny, nadirigovat hráče k návlekům a šatně, psát sestavu, při tom všem nejasně vnímat, že hosté už jsou komplet, kdežto nás asi polovička … Vrchol zmatkování nastal, když jsem vybídl, aby si všichni vypnuli mobily, sám jsem šel příkladem, jenže jsem měl zapnutou baterku, takže jsem se zoufale snažil mobil znova zapnout, ten se rozhodl nereagovat – no, koncentrace na důležitou partii vypadá jinak.

Rychlou půlku vzal v devátém tahu Ivoš, černými proti favoritovi, nelze nic namítat. 0,5:0,5

Přitom si ale odsloužil “celou směnu”, Martin ho totiž pověřil rozhodováním zápasu, Ivoš zodpovědně zůstal, zatímco další a další odcházeli, a nakonec končil až ve čtvrt na čtyři: to je opravdu zodpovědnost!

Jinde se ale hrálo. Já jsem měl svých starostí dost, takže jsem se tentokrát ani nepokoušel zápas podrobně sledovat (to bych ale jako kapitán měl, jak jinak se můžu zodpovědně vyjadřovat k nabídkám remízy?). Pociťoval jsem ale aspoň něco z toho, co člověk zažívá v lize: soupeři se prostě popadnou a nikdo nikomu nedá ani deko, jede se naplno a jenom sledovat partie stojí docela dost energie. Před půl jedenáctou remizoval Ivoš a najednou bylo půl druhé a zápas mi připadal zcela nejasný.

Sám jsem měl obrovské potíže – a když prohraju, kdo to bude otáčet? Ony tam zárodky výher už byly, ale nestíhal jsem je naplno registrovat.

Až po čtyřicátém tahu přidal další půlku Martin Poslušný, taky černýma, taky se silnějším soupeřem, ta koncovka byla ovšem úplná remis už dřív, jen to soupeř zkoušel. 1:1

Ve většině partií hrozila časová tíseň, někde i dost silná, bylo jasné, že zápas se rozhodne v nejbližší půlhodince.

A najednou se to skutečně zlomilo a začala končit jedna partie za druhou. Nejdřív jsem vyhrál já, když jsem opravdu utekl hrobníkovi z lopaty, ta partie měla skončit rychle, ale opačně. A hned za mnou Vašek, který už měl nějakou dobu obří výhodu. Trošičku realismu do toho nadšení vnesl prohrou Kuba.

3:2 pro nás, a jak to teda vypadá dál? No hele, Petr Jániš je vyhranej, Zdeněk Beil nejspíš taky, Vlasta tahá za delší konec, to vypadá na úplný triumf!

Jak jste mohli vidět v mém článečku z místa dění, v euforii jsem běžel do přízemí, pustil notebook, napsal zprávu, jak se to vyvíjí, a než jsem došel nahoru, Petr i Zdeněk vyhráli, 5:2, zase jednou den splněných přání!

No a potom byl konečně čas vydýchat emoce, postupně se rozcházet, přepisovat partie, sledovat po očku biatlon; Vlasta zatím nahoře hrál a hrál, Jirka Malivánek chodil zjišťovat stav, s Tomem Veselým to dole analyzovali naslepo, měl jsem skoro chuť z té analýzy dělat živý přenos :-). A z převahy byla rovina, z roviny nevýhoda – a v nejdelší partii dne tedy korigoval soupeř. 5:3

Navzdory závěrečné vadě na kráse tedy až nečekaně jednoznačný zápas se soupeřem, který měl být tvrdým oříškem a příště zase určitě bude. My ty šachy opravdu někdy možná i umíme.

Teda při přepisování se ukázala řada chyb, od první desky až po osmou, ale to k takovým vypjatým zápasům taky patří.

1. Pavel Holásek – Jiří Malivánek

Se soupeřem se známe z doby, kdy jsem hrával za Rapid. Antimeránskou variantu jsem nějaký čas na desce neměl; když jsem se dostal k převodu jezdce přes h4 na f5, který se tam občas hrává, ukázalo se, že celý manévr pouze pomohl soupeři. Ten se dostal ke krásné hře po bílých polích mého královského křídla. Sice několikrát zahrál zbytečně rychle, ale pořád si udržoval jasnou převahu, bylo mi jasné, že zřejmě zase odejdu s prázdnou, i když jsme si vyměňovali docela pěkné taktické údery. Jenže pak zaváhal, můj jezdec ožil a několika skoky partii zcela zvrátil. Jak pravíval Michal Novotný, v Ústí jsme akorát vynalézaví šejdíři. V téhle sezóně jsem ještě nevyhrál, musel jsem si počkat až na první desku.

2. Robert Hlaváček - Zdeněk Beil

Zdeněk za nás nastoupil letos podruhé, škoda, že se od něj nemůžeme učit častěji. Spustil na soupeře Albinův protigambit a docela důkladně to oba vymýšleli, takže se rýsovala oboustranná časovka. I výhoda se přelévala, ale většinou ji měl díky postouplému pd3 Zdeněk. Jakmile pronikl střelci do bílé pozice, získal kvalitu a v závěru zcela dominoval.

3. Václav Grundman - Pavel Němec

Vůči Pavlovi mám velký respekt, ale Vašek zahrál proti Najdorfovi variantu se Sc4 a f4-f5 bez zábran a černý se s tím nevyrovnal: nechal si slabá pole okolo krále, zaběhl se dámou a ztratil materiál, takže koncovka už byla ložená. Suverénní Vaškův výkon, základ našeho vítězství.

4. Bohuslav Kokeš - Vlastimil Hrobař

Bílý hrál d4 a dvojné fianchetto, černý královskou indickou. V blokované pozici si Vlasta vytvořil krytého volného pd4 a měl setrvalou převahu, dlouho pak převalovali figury v konstelaci D+S+J x D+2S. Vlasta odmítl remízu a pokoušel se najít cestu k výhodě dlouho po kontrole, ale otevřením hry si jen uškodil a ostrou pozici pak nezvládl.

5. Jakub Netušil - Tomáš Veselý

Byl jsem rád, že jsem svého bývalého kapitána Toma zase jednou potkal, podle toho, co říkal, hraje šachy zase dost a s chutí. A Kuba se dočkal bílých figur! Spustil Londýn s Jc3, Tomáš na to hrál něco jako Grunfelda. Jakmile se pak černý dostal k protihře e5, převzal iniciativu a Kuba si asi partii protrpěl v marné snaze o protišance, Tomáš si všechno pohlídal a vyhrál v dámské koncovce.

6. Jan Řezníček - Ivo Prax

Bílý přijel do Ústí se záměrem zahrát pár tahů a neriskovat. Ivo pak podal maratónský rozhodcovský výkon. 1/2

7. Petr Jániš - Zbyněk Linhart

Odmítnutý královský gambit černý vyřešil docela slušně, ale Petr se cítil v pozici příjemně a s převahou v centru hledal výhodu, až ji tam s aktivními figurami našel, černý tlak nevydržel a koncovka s figurou navíc už byla pro radost.

8. Jan Česenek - Martin Poslušný

Martin sehrál sicilku proti Maróczyho výstavbě trochu neobratně, výměna JxSe6 ho oslabila a čelil pak tlaku na dámském křídle, ale obranář je velmi slušný a bílý mu pak práci ulehčil přechodem do téměř symetrické koncovky.

Mimochodem, když už jsem tak žehral na tu funkci kapitána, další povinností je přepisovat partie do počítače a při pohledu na některé partiáře by to chtělo nějakého Champolliona:

K Malinům se šlo tedy s veselou, tradičně dorazila i část béčka (měl bych dostávat rodinnou slevu), analýzy, blicky ... jen kdo má pak psát tu reportáž do noci?

Výhra nám zatím nic nepřiblížila, neboť Mýto si hladce poradilo s Litomyšlí. Třetí je teď je Chotěboř B, která jasně zvládla Rapid B. Polabiny porazily Letohrad díky bodům vzadu. Bohemia se vzdálila ze sestupového pásma těsnou výhrou nad Poličkou B.

Příště jedeme do Polabin.

Jo, zůstalo tam pouzdro na brýle, šedé. Mám ho u sebe.

Fotil Ivo.