S Chotěboří tentokrát beze ztráty a bez nervů

9. 11. 2025 Pavel Holásek Áčko, 0

ŠK Ústí nad Orlicí A – TJ CHS Chotěboř B 6,5:1,5

Řekl bych, že Chotěboř máme většinou venku, aspoň se to tak zdá, protože jet tam je trochu z ruky, takže si to asi pamatujeme víc než utkání domácí. Ale zase jejich prostornou hrací místnost mám rád, tak třeba za rok …

Kdybych měl sepsat, o kolik důležitých bodů už jsme s Chotěboří přišli, asi by toho taky bylo nemálo. Naposledy teď v únoru jsme s nimi těsně prohráli, což odstartovalo cestu k našemu nepostupu. Sezónu předtím jsme tam prohráli už v prvním kole a už jsme to nedohnali. Ještě rok předtím to byl ten památný zápas, kde jsme prohrávali 4:0 a málem jsme to ještě srovnali, ale nesrovnali.

Samozřejmě, něco jiného je hrát s jejich áčkem, něco jiného s béčkem, tentokrát to bylo béčko, ale i tak, v minulém kole porazili silnou Poličku.

Naše sestava se nerodila moc optimálně, omluvenek bylo dost, další nejistí, až asi ve čtvrtek večer vykrystalizovala nějaká docela rozumná osmička hráčů. Zejména chyběl Vašek a nevyužili jsme možnost třetího hosta. Poprvé nastoupil Honza Horák z Rychnova, náš letošní lídr.

Hosté naše obavy rozptýlili, jednak přijeli v sedmi, takže Zdenda Šimek si nezahrál, jednak se sestavou dost prořídlou ( i když i jejich poslední hráč má 1850!).

A jak jindy píšu, že zápas po dvou třech hodinách vypadá urputně a vyrovnaně a láme se až potom, dnes to neplatilo, ohroženi jsme nebyli snad nikde a zárodky celých bodů se rýsovaly celkem brzy. Sice to nebyly nějaké miniaturky, ale partie, kde jsme tahali jasně za delší konec.

Z výkopu tedy 1:0, další bod přidal ve formě hrající Vojta, který už nejspíš zase atakuje hranici 2000. 2:0

Další byl kapitán Martin, který tak mohl v pohodě jít přepisovat partie. 3:0

Pak jsem byl zaujat vlastní partií, jen jsem periferně registroval, jak Honza vedle domačkává hodiny na vteřině (to už byla kisna), a místo nadějné pozice zůstává bez materiálu. Když jsem se ale zvedl od desky, zjistil jsem, že už je skoro po zápase, zhruba ve stejnou dobu totiž taky vyhrál Vlasta a půlil Ivoš. 4,5:1,5

Pak jsem už dotáhl koncovku i já. 5,5:1,5

Na chodbě se analyzovalo naslepo, klábosilo, uvnitř ještě nějakou dobu dohrával Kuba, i ten vítězně. 6,5:1,5

Ve dvě bylo po zápase, výsledek parádní, škoda Honzy, zasloužil by si začít lépe, ale my ti věříme i nadále. Ani jsme pak nešli analyzovat, jak jsme původně chtěli, povinnosti a únava nějak přetloukly pozápasovou euforii.

1. Jan Horák – Jiří Černovský

KID v útoku, to hraju bohužel taky, soupeři budou mát snazší přípravu. Bílý se dostával k útoku na krále pomaleji, ale soupeř ho nechal, aby královské křídlo ovládl. Bílý si pak vybral jednu ze slibných taktických cest k rozhodnutí, ale černý to pořád nějak držel, na prahu kisny bílého dokonce úplně vyrovnal. A pak přišla kuriózní situace, kdy bílý zahrál uprostřed šachovnice nějaké klidné Vd3, soupeř mu věž napadl dámou z f5 a ukázalo se, že zdánlivě pohodová věž je zcela nekrytelná a ustoupit taky nesmí. Následovalo pár šejdů ve fázi do kontroly a smutná rezignace. 0:1

2. Radek Sukdolák – Pavel Holásek

Přístup bílého jsem moc nechápal. V nějaké hře dámským pěšcem měnil, co mohl, v rychlém tempu směřoval do koncovky, ale ta byla pro něj horší! Já jsem hrál zodpovědněji, ale přece jen jsem se jisté povrchnosti taky přizpůsobil. Přesto jsem se dostal aspoň do věžovky 3 na 2 (on f+g, já e+f+h), která sice remízová byla, ale mohl jsem to zkoušet. Šanci (nečekaný průchod krále do bílé pozice) jsem pak dostal, sice jsem si ji zase zkomplikoval nesprávnou realizací, ale nakonec jsem soupeře udolal. Zajímavý materiál pro trénink koncovek. 0:1

3. Ivo Prax – Josef Hospodka

Ivoš spustil po Vojtově vzoru dvojné fianchetto, černý reagoval ježkovitou výstavbou a ta se proráží špatně. Ivoš to zkoušel různými manévry zleva zprava, nějaké zárodky plánů si tam vytvořil, ale nic z toho se nepřetavilo do nějaké větší výhody. Nakonec ve vzájemném srozumění půlka v dámské koncovce, i když těsně před koncem přešel kolem jediné šance naopak soupeř. 0,5:0,5

4. Tadeáš Rubel Pejřimovský – Martin Šmajzr

Aljechinku jsem od Martina už nějakou dobu neviděl, vzpomínka na staré časy. Bílý si s pozici nevěděl úplně rady, zaostal ve vývinu, labilní centrum pořádně nepokryl a malou taktikou poztrácel dva pěšce. Pak k nim přidal figuru, to nevím, jestli bylo zoufalství nebo přehlédnutí, měl za to jen velmi neurčité útočné strašáky, Martin musel jenom trochu dávat pozor. Druhou figuru si pak už ani nesebral, teda sebral tak, že byla hned zase zpátky, ale to nevadilo, figura navíc v koncovce je luxus. 0:1

5. Vlastimil Hrobař – Milan Fiala

Sicilka se Sb5, černý reagoval Botvinnikovou výstavbou (c5, d6, e5), v jednu chvíli i vyrovnal, ale pak se místo rozumné souhry figur vydal kamsi dopředu dámou, takže Vlasta měl tempa i prostor, navíc možnost tlačit na soupeřovy slabiny. Byl z toho pěšec, toho si Vlasta šel realizovat hezky pomalu krůček po krůčku, aby pak najednou pozici zostřil poskoky koně a černý si nechal dát banální vidli. 1:0

6. Robert Jun – Jakub Netušil

Bílý se pustil do Panovova útoku, ale místo nějakého aktivního pojetí jenom stavěl figurky doprostřed, takže Kuba mohl v klidu hrát proti izolákovi d4 (teda on to byl vlastně volňák, ale měl všechny vlastnosti izoláka). Černý zase nespěchal, lavíroval, tu získal trochu prostoru, tu přeskupil figury, až po kontrole nastoupil na královském křídle, rozbil ho, bílý se bránil sice houževnatě, ale pak nepohlídal vnik těžkých figur na první řadu. Vítězství zkušenosti a trpělivosti. 0:1

7. Vojtěch Holásek – Karel Tomek

Dvojné fianchetto, jak jinak. Pozice pak získala ráz zavřeného katalánu, černý měl v blokované pozici velmi pasivního Sb7, áčko ovládal Vojta. Pozice přesně podle mého gusta. Vojta pak nastoupil na druhé straně, kam se jeho figury přesunuly snáze než černé, prolomil nepevnou obranu a matil na g7. 1:0

8. – Zdeněk Šimek

0:1k

Béčko v Litomyšli zřejmě bojovalo, ale nepřekvapilo. Zaječice vyhrály na Rapidu (hlavně vzadu) a šlapou nám spolu s Litomyšlí na paty. Svitavy vypadají na sestup, dostaly kotel s Polabinami C, byť ty taky nebyly nijak extra silné. Železné hory vstoupily do soutěže nebojácně a potvrdily to remízou s velezkušenou Chrudimí. Polička vypadá silně a tentokrát to ukázala proti Lanškrounu B.

Právě Lanškroun B máme příště (venku), Julie Kalousová včera věštila tradičních 4:4.

Udělat na začátku pár fotek nebylo snadné, skoro nikdo chvíli neposeděl.