Šachový klub Ústí nad Orlicí

Strašidelný zápas v Chotěboři

aneb Dlouhá řada retardérů
aneb více než Déjà vu
aneb Na startu padáme na hubu

aneb Radši pískej konec

TJ CHS Chotěboř B – ŠK Ústí nad Orlicí A 5,5:2,5

Letos neobvykle pozdě zahájil krajský přebor družstev. Konečně zase za deskou, mnozí po dlouhé řadě měsíců. Na jaře jsme z ligy spadli, ale rádi bychom se tam zase vrátili, takže hezky krok po kroku. Pravda, cesta do Chotěboře není na úvod úplně komfortní, ale dojet se tam dá, zvlášť když se lze se změnou času předtím rozumně vyspat.

Pokud jsme po cestě potkávali znamení, nevěnovali jsme jim pozornost. Je fakt, že zrovna, když řidič Ivoš po cestě ke Svatému Jiří reguloval jakási světélka v autě, potkali jsme náklaďák ležící na boku na poli, asi se taky úplně nesoustředil na cestu a chytil krajnici. Citelné pak bylo, když jsme v Golčově Jeníkově najeli v rychlosti na první z řady retardérů, a ty další nás znovu a znovu zpomalovaly s neúprosnou pravidelností. (Co jsme dělali v Golčově Jeníkově? Hledali to pravé nádraží, kde bychom vyzvedli cestovatele Vaška.)

Jinak ale krásná neděle, zlatavé listí, malebná Vysočina (s jednou vesnicí jako druhou, jak konstatoval Vašek). Jen největší škarohlídi připomínali loňský hororový zápas našeho áčka v lize, kdy jsme za stavu 4:0 pro domácí marně dotahovali. Tohle byla jen KPI a chotěbořské béčko.

Sestava ušla, omluvili se jen Zdeněk Beil a Kuba, jako náhradník jel Honza Smola, protože Jarda nemá rád chotěbořské schody (WC jen v přízemí). Domácí byli oslabeni o fous víc, chyběly jim první dvě desky (i když oba by kvůli písmenkům hrát nemohli).

Zápas nebyl úplně urputný, ale dlouho vyrovnaný, nikdo nikomu nic nedaroval. Mnohé pozice teda už v zahájení připomínaly malou rozehranost mnoha z nás, asi jako když se zrezivělý rozvrzaný mechanismus dává jen ztuha do pohybu. Byly k vidění nepříliš teoretické pozice, kostrbaté, s nedokončeným vývinem, ne a ne si to sednout.

Takže jsme na sebe v předsálí porůznu koukali, kdo jako bude dělat ty body, abychom to při spoustě remíz nějak vyhráli. Byl jsem optimista: radil jsem jen počkat, že se to někde zlomí. Svatá prostoto!

Postupně se na pár deskách smrákalo. Nějaký ten pěšec chyběl Vaškovi, Vlastovi, Martinovi Poslušnému. Ivošovi hrozil útok. Martin Šmajzr měl nabídnutou remízu, která by se mu vzhledem k práci na zpravodajích a zápočtu na FIDE velmi hodila, ale musel odmítnout a bojovat pro tým. Pesimisticky jsem odhadoval, že dvě tři partie prohrajeme a budeme mít problém to srovnat, protože tolik výher se nám nerýsovalo. Věřil jsem sobě, Petru Jánišovi a snad Honzovi.

Výsledky přicházely až před kontrolou. Jako první půlil Petr, v taktických šarvátkách s Pejřimovskou ani jeden toho druhého nepřetlačil. 0,5:0,5 – a kdo bude teda vyhrávat?

No a pak se stalo to déjà vu, totiž vzpomínka na loňský zápas áčka, ta série hrbolů, které nás brzdily víc a víc, jedna nula za druhou: au, au, au, au. Vždycky, když někdo dohrál, šel jsem s nadějí nakouknout na výsledek – a vždycky marně. Paradoxně prohráli úplně stejní hráči jako vloni: postupně Ivoš, Martin Š., Vašek a Vlasta. A to je naše výkladní skříň, dlouhodobě ti, kdo těm šachům nejvíc rozumějí. Sesypalo se to jak domeček z karet. 4,5:0,5 a bylo po zápase.

Ivoš měl s Petrusem strašně dlouho naprostou symetrii (ruská, oba velkou rochádu), pak to bílý zbláznil nějakým b4 a Ivoš dámské křídlo neudržel. Martin měl proti Černovskému v nějaké čtyřjezdcovce černými víc ze hry a odmítnutí remízy bylo na pohled oprávněné, ale v zápletkách se nějak přepočítal a pozice se mu zhroutila. Vašek úplně nepřipraven čelil Stauntonovu gambitu v holandské, to od Štolby nečekal, už ze zahájení taktak vylezl, ale pak místo vyrovnání ztrácel jednoho pěšce za druhým, křeč. A Vlasta vylezl se Sukdolákem ze zahájení bez pěšce dokonce bílými, to byla nějaká sicilská podobná drakovi, ale jednodušší, pak si protrpěl věžovku.

Jedno auto pak odjelo a ještě dlouho se dohrávaly tři koncovky. Čestný bod pro nás získal Honza, půlky Martin P. a 5,5:2,5

Honza hrál na Fialu dámský gambit se Sf4, soupeř reagoval stonewallem. Nejdřív úplně ucpali centrum figurama, pak ho výměnama pročistili. Zbyli nestejnopoláci a těžké figury, Honza to sehrál instruktivně, získal pěšce, útok na krále a po kontrole vyměnil dámy tak, že střelcovka byla vyhraná. 

Martin v zahájení (sicilka mimo teorii) s Krejčíkem trpěl a zbytek partie bez floka zuby nehty bránil, ale svou houževnatností nakonec ve věžovce půlku vyvzdoroval.

Já jsem si Pejřimovského dovedl ve výměnné králce do koncovky, kterou jsem chtěl, a potřeboval jsem jen trpělivost (tu jsem měl), ale moje realizace silně kulhala, soupeř to zahrál v klíčových okamžicích dobře a ještě mě pak minimálně dvakrát omilostnil, mohlo být i hůř. Jasně, že jsem hrál nejdéle, to jinak nejde.

K Malinom jsem pak na rozbory béčka dorazil jen já, nálada nebyla.

Už jsem asi otravný s tím, jak se opakuju, ale nemůžeme čekat, že bez soustavného tréninku budeme výkonnostně stačit. Žijeme z podstaty. Ano, já bych ten trénink potřeboval taky.

Šokující pohled ovšem přinesl výsledkový zpravodaj: favorit celé soutěže Chrudim dostal ještě strašlivěji, 1,5:6,5 s Lanškrounem B asi nečekal nikdo. I Bohemka ztratila s Polabinami E, tam to ale tolik neudivuje, oproti loňsku oslabili. Mýto po sestupu v pohodě přehrálo Letohrad (edit.: v pohodě to prý nebylo). V zápase béčkových týmů Rapid díky zadním deskám zvládl Poličku. Prohru našeho béčka s Litomyšlí komentuje Pokyn.

Boj o postup samozřejmě nevzdáváme (jsme před Chrudimí, jupí!), ale takhle by to nešlo. Za dva týdny hostíme Bohemii.

4 thoughts on “Strašidelný zápas v Chotěboři

  • Pavel Holásek napsal:

    Jo, ještě perlička. Když jsem v autě zapnul mobil, vyskočila mi SMS od Vítka: “Tak už ne Bába, ale Malinovi.”

    Říkám si, že to je divné, že by došla jen poslední z více zpráv? Rozklikávám celou konverzaci, předchozí zprávy znějí takto:
    Já: “Jste někde?”
    Vítek: “V Babě, Jak jste dopadli?”
    Já: “Špatně, 2,5.”

    Co to má být? Já jsem psal zprávy a nepamatuju si to? Blbost, jak jsem mohl psát na vypnutým mobilu? Tak se mi tam někdo naboural a píše za mě? To snad technicky nejde …

    Až pak jsem si všiml, že všechny zprávy kromě poslední jsou datovány 5. 3. (to byl sestupový zápas s Lanškrounem).

  • Tomáš Trhal napsal:

    My jsme měli s Letohradem co dělat. Výsledek 6:2 si myslím neodpovídá ději, která byla na šachovnicích. Chlapi z Letohradu měli smůlu a mohlo to dopadnout i jinak. Já jsem byl například jasně prohraný s Adamem Lorencem, který po hrubce dostal jednotahový mat.

    • Pavel Holásek napsal:

      Aha, díky za info.

      • Tomáš Trhal napsal:

        Vedli jsme 3:2, vyhrál Jirka Kosek a 4 remízy a hráli se ještě 3 partie. Marian Sabol byl lepší, já jsem hrál problematickou partii (nekorektní obět kvality) a Marek Kosek měl výhodu. To, že nakonec vyhrajeme ty 3 poslední partie snad nikdo v místnosti nečekal. Určitě jsem měl prohrát já, Marian vyhrát a Marek určitě neprohrát. Mělo to být tak 5:3 (možná 4,5:3,5).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *