Wijk X: pikožroutství
Pojem pikožroutství je vyhražen odstrašujícím příkladům, kdy se jedna strana ulakomí na pěšce, nejlépe nějakého okrajového a nedůležitého, a zanedbá vývin figur, za což je ukázkově ztrestána. Je jasné, že když berete pěšce, nemůžete zároveň udělat jiné užitečné tahy, a zpravidla se ještě dostanete figurou na pole, kde může být chytána nebo aspoň napadána.
Přesto mnozí, i silní hráči různé pochybné pěšáky berou, vzpomeňme na Fischera a jeho sicilku s Dd8-b6xb2, kterou hrával na nejvyšší úrovni. Cílem je narušit rovnováhu, vytvořit zápletky a soupeři narušit nějaký postupný ucelený plán.
Dnes se ale taková braní moc nevyplatila.
Vypadl mi tu kus komentáře, už se mi ho nechce vkládat přímo do partie: k tahu 5. … Sxc3+ jsem chtěl říct, že jde o motiv, který znám od Vokáče, ale ten to hrával s f5, takže bílý nedal e4. Černý napohled pochybně odevzdává drahocenného černopoláka, dosáhl za to oslabení pěšcové struktury bílého (kvůli dvojpěšci se dámské křídlo vůbec nehne) a neortodoxní pozici. Tady ale dost pochybuju, že by to mělo stačit.
A k tahu 11. f4, že tak jako ve včerejších přímočarých partiích, i tady má bílý zřejmý plán f4 a g4 a černý proti nemu nenalezne protizbraň.
Ve čtvrtém případě nejde úplně o pikožroutství, jezdec na e5 sice zájem brát naznačil, ale to nemohl myslet vážně.
V posledním případě by se pak dalo mluvit o kvalitožroutství, resp. jezdcožroutství.
Řetůvka – Kyšperk aktualizováno Tréninkové soustředění, poprvé v novém
Šachový klub podporují:
